Městys Vrchotovy Janovice

Městys Vrchotovy Janovice

Městys Vrchotovy Janovice leží v okrese Benešov. Má 895 obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 2694 ha.

Kraj:Středočeský
Okres:Okres Benešov

Obecní úřad

IČ: 00233005
DIČ: CZ00233005

Adresa:

Vrchotovy Janovice č.p. 2
25753 Vrchotovy Janovice

Kontakty

E-mail:

obec.vrchjanovice[zavináč]tiscali.cz

Telefon:

317 835 136

Fax:

317 835 160

Zeměpisná poloha: 49° 39' 53" N, 14° 34' 46" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

O vzniku a nejstarších dějinách Vrchotových Janovic nejsou dochovány přímé zprávy. První zmínka o Vrchotových Janovicích, tenkrát ještě pouhých Janovicích, je datována do dvacátých let 13. stol. V listině z roku 1224 se uvádí Jan z Janovic. Členové tohoto rodu zastávali v letech 1234 - 1295 vysoké dvorské úřady. Dále je připomínán Kunrát z Janovic, purkrabí na hradě Zvíkově, z významného panského rodu Janoviců, po němž také osada dostala jméno. O postupu janovického majetku nejsou dochovány podrobnější zprávy, ale víme, že zůstal dlouho pánům z Janovic. V následujícím období se janovický majetek rozdělil mezi syny Herbartovy a Peškovy. Herbart byl mělnickým kanovníkem a založil v janovickém kostele oltář sv. Václava, který byl vysvěcen 6. června 1387. Koncem 14. stol. byly Janovice v majetku Peškových potomků a ti začátkem 15. st. tento majetek s výjimkou kostela prodali. Kolem roku 1433 se stal pánem v Janovicích Bohuněk Vrchota z Vrchotic, podle něhož získaly Vrchotovy Janovice jméno, které si zachovaly dodnes. Od roku 1510 vlastnil Janovice poslední z Vrchotů, Jan. V 16. st. mívaly Vrchotovy Janovice hrdelní právo, jejich vrchnost mohla sama soudit, vykonávat právo útrpné a trestat smrtí. Šibenice stávala na návrší nad Kamenným rybníkem, kde se říkávalo "na Šibeničním vrchu". Krátkou dobu vlastnil Vrchotovy Janovice Vilém Osečanský z Osečan, dále Předbor z Radešína. Kolem roku 1540 byly Janovice prodány panu Janu staršímu z Říčan. Roku 1602 byla obec majetkem Jana Postiborského z Vrtby a na Červeném Hrádku. V r. 1609 dochází k rozdělení majetku - zámek se vsí, kostelem a polnostmi se převedly na Sezimu z Vrtby, který později přikoupil ještě další vsi (Votice, Beztahov, Voračice, Kosovu Horu, Neznašov, Křimice a Vojkov. V roce 1624 byl Sezima povýšen do hraběcího stavu. Po smrti Sezimy se stal pánem Janovic a Votic společně se všemi statky přikoupenými v průběhu doby jeho syn Ferdinand František Leopold. Za vlády rodu z Vrtby došlo např. ke stavbě kamenného mostu u Musíku a větším stavebním úpravám na zámku, které probíhaly v první pol. 18. st. Poslední šlechtické rody Dalším majitelem zámku a obce byl František Arnošt starší z Vrtby a po něm František Arnošt mladší, který zámek přestavěl v barokním slohu a provedl zásadní úpravy zámeckých interiérů. Poté vlastnil Vrchotovy Janovice na krátkou dobu poslední z rodu Vrtbů Adam František z Vrtby. Po jeho smrti přešlo vrchotojanovické panství na Františka Josefa hraběte z Mitrovic, jehož rodina jej měla v držení až do 2. pol. 19. st. V roce 1879 sestra Zikmunda Vedemaiera, Františka prodala majetek Karlu Nádhernému, rytíři z Borutína, a ve vlastnictví tohoto rodu zůstal až do vyvlastnění šlechtického majetku v českých zemích po druhé světové válce. V roce 1879 obnášelo vlastnictví velkostatku cca 550 hektarů pozemků, z toho 200 ha lesů. Rodina Nádherných byla původně měšťanská, v roce 1838 byl rod povýšen do šlechtického stavu a v roce 1865 došlo k povýšení do stavu rytířského. Karel Nádherný se roku 1883 oženil s Amélií Klein von Wisenberg, s níž měl tři děti: syna Jana a dvojčata Karla a Sidonii. Po smrti Karla r. 1895 držela majetek Vrchotových Janovic Amélie, která o rodinný majetek pečovala a dbala též na zvýšení společenské prestiže rodiny. V roce 1898 získala od císaře Františka Josefa I. povýšení do stavu svobodných pánů pro sebe a své tři děti. Syn Jan se věnoval studiu literatury a výtvarného umění. Mladší Karel vystudoval práva ve Štýrském Hradci, získal doktorát a pracoval v soudní službě v Praze. Sidonie se soustavně věnovala umění, především literatuře, malířství a hudbě, hodně cestovala. Do Vrchotových Janovic přiváděla zajímavé osobnosti uměleckého světa. Po smrti Amélie r. 1910 a předčasné smrti staršího syna Jana r. 1913 a Karla r. 1931 se stala poslední šlechtickou majitelkou Janovic Sidonie Nádherná. Zámek musela poprvé opustit v době 2. sv. války a podruhé v době nástupu komunistického režimu, který zámek v roce 1949 znárodnil a vyvlastnil a Sidonie byla donucena k emigraci do Anglie. Sidonie zemřela v exilu 30. září 1950. Vrchotovy Janovice považovala za svůj pravý a jediný domov. Její tělesné pozůstatky se teprve až 25. května 1999 dočkaly spočinutí na rodinném hřbitově v janovickém parku. Čas 1. sv. války V roce 1872 začal v Janovicích pracovat poštovní a telegrafní úřad a četnická stanice. V roce 1916 přišli do obce první váleční zajatci, kteří pomáhali hospodářům při polních pracích a kácení dřeva. V roce 1922 vznikl v Janovicích spolek, který si vzal za úkol postavit obětem války důstojný pomník. Pomník byl odhalen 29. října 1922. Z roku 1922 je zachována první obecní kronika VJ, kde je uveden jako první starosta po vzniku samostatného státu Československa MUDr. Josef Škvára. V roce 1926 vznikla Tělocvičná jednota Sokol, v témže roce byla věž kostela osazena novými zvony, bylo rozhodnuto o stavbě Obecního domu, započala elektrifikace obce. 2. sv. válka a období po válce V roce 1930 probíhaly přípravy na celostátní sčítání lidu, v té době měla obec 184 čp., rozloha činila 1319 ha a měla 1081 obyvatel. V roce 1932 udělilo obecní zastupitelstvo povolení na provozování biografu. Ve Vrchotových Janovicích vzniká r. 1938 Velitelství branné výchovy pro šest sousedních obcí. V roce 1942 vyšla vyhláška o vystěhování obcí z prostoru určeného na vybudování německého vojenského cvičiště. V Janovicích byla zřízena pobočka německé četnické stanice v Benešově, aby byl zajištěn dohled nad vystěhovalci. Po odchodu vystěhovaných byl zakázán vstup na území obce. Po obsazení naší republiky chtěli nacisté vytvořit na Benešovsku velké vojenské cvičiště. Bylo vymezeno území, kde západní hranici tvořila Vltava a obsahovalo okresy Neveklov, Benešov, Votice a Sedlčany. Cvičiště mělo pojmout 20 tisíc vojáků, mělo pro ně zajistit též ubytování a v prostoru cvičiště byl postaven zajatecký tábor, jehož vězni by zajišťovali potřebné těžké práce. Obyvatelstvo vytipovaného území mělo být vystěhováno v pěti etapách. Pro Vrchotovy Janovice bylo nařízeno vystěhování v dubnu r. 1944. Domy a pozemky stěhovaných občanů byly vyvlastněny za velice nízkou odhadní cenu a do pozemkových knih se zapsaly jako majetek německého státu. Ve Vrchotových Janovicích byl umístěn koncentrační tábor - pobočka KT Flossenburg bei Weide. Nejprve byli mrtví vězňové spalováni v Praze, ale později se od převážení těl upustilo a pohřbívali se při zdi zámeckého parku. Zdejším koncentračním táborem prošlo celkem asi 3000 vězňů. V noci z 8. na 9. května esesáci opustili Vrchotovy Janovice a zanechali tu veškeré zásoby, zařízení dílen na opravu tanků, střelivo a granáty. Dne 19. května 1945 byl vydán dekret prezidenta republiky, kterým bylo rozhodnuto, že se všichni vysídlení obyvatelé vrátí do svých domovů a že jim budou odškodněny ztráty na majetku. V roce 1982 byl v místě bývalého koncentračního tábora odhalen památník. Po mnoha letech chátrání a posléze opravování byl 18. března 1987 opět zpřístupněn vrchotojanovický zámek. Čerpáno z knihy Vrchotovy Janovice

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz