Obec Vílanec

Obec Vílanec (německy Willenz) se nachází v okrese Jihlava v kraji Vysočina. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 302 obyvatel.

Kraj:Vysočina
Okres:Okres Jihlava

Obecní úřad

IČ: 00543772

Adresa:

Vílanec č.p. 45
58835 Vílanec

Kontakty

E-mail:

obec.vilanec[zavináč]tiscali.cz

Telefon:

567 319 020

Zeměpisná poloha: 49° 20' 4" N, 15° 34' 43" E

Historie

Wilenz je vesnice, Wielendu,Wielands. Vznikla ve 14.století písemně doloženo jako: „Byelandes, Byelancz, Byelancz, Wylancz, Vylancz, Vylans, Wyleins“, v 15. století: „Wylancz, Wilantz“, v 16. století: „Wielantz, Wielancz, Wilantz“, v 17. století: „Wilantz, Wilanz, Willentz, Wüllentz, Willencz“, většinou ale Wilenz nebo Willenz. České označení v r.1498 pak Wylanka, v 19. století Vylanec a 20.století Vílanec. Nejstarší historická zmínka, která je známá, pochází z r. 1327. Tehdy byl Wilenz už farní obcí. 7.června 1327 povolal jihlavský občan městský soudce Nikolaus Gandaldy radu starších jihlavských občanů od 60 let a více let a ti se jednohlasně usnesli, že patronátní práva přes Wilenecký farní kostel po předkovi, má paní Gertruda, vdova po Konradu Schoberovi, jako právo dědické. Na základě toho, byl vystaven otevřený dopis s městskou pečetí. Peter Schober, jak z prohlášení radních vyplývá, z roku 1335, že od bratří Michaela a Jeklina Reychenauerových, synů jihlavského občana Conrada Reychnowera koupil 6 lánů (VI lanevs ae duas areas) ve „Wylanecz“.Tento majetek pocházel od Marguaret z Rančířova. Také od vdovy jihlavského občana Nicolause, získal Peter Schober 1 lán. On pak předal nově koupené a a předtím získané lány (10) do doživotního užívání své matce. O Velikonocích roku 1336, jihlavský občan, Konrad Gallicus oznámil městské radě, že se souhlasem své ženy, daroval (pronajal) sedlákům z Wilencz všechny pozemky, které mu patří a to s povinností, že mu budou odvádět ročně na Martina dvě marky pražských grošů (počítáno 64 na marku). Pak vzplál spor o Wilenezké vlastnické právo. Markrabě Johann obdržel r. 1358 (na nebevzetí Krista) otevřený dopis, ve kterém stálo, že Bielands po nabytí dědického práva náleží knížecímu vojáku Niklanovi. Spor mezi Niklanem a Petrem Schoberem, kutnohorským notářem, skončil tím, že kníže Petru Schoberovi majetek odebral. Však brzy na to, markrabě přece jen majetek ve Wilenz Schoberovi přiznal a přidal mu patronát nad kostelem. To se stalo za přímluvy císaře Karla IV a více biskupů. Schober však svá práva 18.11.1363 (uzemní záznam 1365) prodal Henslinu Müxovi (Niklas), Petru Vagelovi a Frenzzlinu Schönmelzerovi za 140 šok grošů. Ponechal si jen soudcovství, které mu přinášelo zisk. Roku 1374 prodali bratři Schoberovi Wileneckí soudcovství „včetně čtyř Eminenden“ nějakému Heinzlovi. Roku 1376 prodal Nikl Vogel polovinu vesnice a půl patronátního práva bratrům Jakobu a Johannu von Pilgram, druhou polovinu bratrům Franzlinusovi a Henslinusovi Schönmelzerovým. Jihlavský soudce Jacob von Pilgram prodal svá práva ještě tentýž rok uvedeným dvěma bratřím Schönmelzerovým. Tito se dostali do sporu s farářem. 2.května 1378 vysvětil Wileneczký farář Bartholomäus v bytě veřejnému notáři Nicolai, v přítomnosti svědků Petera von Lucca, Nikolause von Petrowitze, Cunez am Turme, Nikolause Arnolda, Petera Vogela a Nikolause Poreschla, že kvůli patronům Fränzl Schonmelzera a Henlin Furmana vznikly řeči, kvůli dřevu, které náleželo kostelu a kvůli jiným sporům, tímto ho sesměšnili. Schönmelzerova rodina držela svá práva ve Wilenz více , než jedno století. 14.2.1435 uzavřel Wilenzerský farář, Thomas Schönmelzer se svým švagrem Andreasem, jinak zvaného Prokopa Paera, smlouvu ve které mu postupuje polovinu Dvora před Pirnitzkou Branou a polovinu Wilencze, jako právo dědičné. Dostal za to 6 kop grošů ve dvou lhůtách ke Galii a Georgii (Havla a Jiřího) 7.12.1498 radní města Jihlavy koupili od Dorothei, dcery jihlavského občana Johanna Schönmelzera, Wilenz s patronátním právem Beranovce a Hosova. Od té doby zůstalo vrchnostenské právo až do doby, kdy bylo celé zrušeno, r. 1848. Podle oznámení bylo roku 1630 stanoveno dávat na: Michaelizins 6 kop zlatých, 5 grošů, 1 denar, Georgizins také tolik 6 kop zlatých, 5 grošů, 1 denar, Bachrins (potočné) 2 kopy zlatých, 6 grošů. V roce 1636: Vesnické daně o Gregory (Jiřím) 6 kop zlatých, 13 grošů na Michaela stejná část 6 kop zlatých, 13 grošů, na daně z „pustých pozemků, orby a luk“, 10 kop zlatých, 24 groše, na Zuppe daně 30 grošů ( pro pět Schrocinitzer). V roce 1650: Vesnické daně: o Georgi (Jiřím), 3kopy zlatých, 6 grošů, 4 denare, potoční daň: 2 kopy zlatých, 6 grošů. Vlivem 30 tileté války a protireformace, ležela ve Wilenz v 17. stol. neobdělaná půda (louky). Roku 1630 bylo jen 7 poddaných, proti předtím zapsaných 21. V roce 1670 je 75 měřic neobdělané půdy (louky) a to u Pfaflena Hanzela, u Gautzera, Neupauera, Mirtla Höffera, Nürnbergera, Pergera, Riera, Hammera, Faul Hanzela, Rumdapfa. V roce 1668 bylo známo deset wileneczkých usedlostí. Soudce Mathes Gödt, Andreas Khettner,, Veith Vlriech, Peter Puls, Tobias Haffer, Martien Lörchel, Palzer Finck, Mathes Neubauer, Mathes Böhm, Paul Torschlager. Z těch ještě přetrvávají tato jména: Böhm (Nr.6), Finkl (Nr.11), Puls (Nr.28), Neubauer (Nr.33). K těmto starým jménům ještě třeba dodat, že 1465 bratři z Jihlavy „Warek a Vlrich Zawoziczy“ byli držiteli majetku ve Wilenz, že 1615 soudcem byl Georg Maczke a tři porotci jménem „ Gierg khünig, Mathes Puls, Mirttle heffer“. 1662 byl soudcem Mathes Göth, porotcem Andreas Gittner a Thomas Höffer a Martin Lerchl „Holzjáger“ (lesníkem). Asi o 100 let později (1754) se objevil záznam v jedné listině o robotnických poplatcích: Hans Jerzabek (6fl), Martin buls (2fl. 30 kr.), Jacob Kettner (2 fl. 30 kr.), Georg schwammenhefer laths (1 fl. 15 kr.), Thoma schnitl (1 fl. 15 kr. C.M.), Carl Neubauer (1 fl. 15 kr. M.C.), Thoma töltscher (2 fl. 30 kr.), Paul Zodl (2 Fl. 30 kr.). V roce 1750 čistá daň z pozemků ve Wielenez 7 fl. 12 kr., „Zátkovné“ 45 gr, různé peněžité daně 7 zlatých, další museli odevzdat 17 slepic. Tehdy ve Wilenez robotovalo 11 sedláků se čtyřspřežením třikrát týdně, dva se třispřežením každý týden 3 dny a 4 sedláci s dvěma voly 2 dny v týdnu. Když r. 1848 byly zrušena robota a jiné povinné poplatky z pozemků, skládal se Wilenezký kapitál: 1089 zlatých, 6 kr, různé daně 1762 zlatých 24 kr. V r.1778 vykazuje pozemková kniha toto:Nr.1 fara, Nr.2 kostelní a školní rektor, Nr.3 vrchnost Ziegler, Nr.4 hospoda, Nr.5 Johann Göth, 324 M 71/2 ms., Nr.6 Johann Frey 108 M 21/2 ms, Nr.7 Mathes Hably 111 M 51/2 ms., Nr 8 Mathes Kunschak 98 M 101/4 ms., Nr. 9 Georg Withelm 111 M 15 ms., Nr.10 Johann Lukschanderl 110 M 2 ms., Nr.11 Georg Modl 112 M 101/2 ms., Nr.12 Neustifter Mühl, Nr.13 Mathes Schimko 119 7 ms., Nr.14 Andreas Ketner 59M 143/4 ms., Nr.15 Georg Schammenhöfer-domkář, Nr.16 Josef Raim- domkář, Nr. 17 Gregor Daska-domkář, Nr.18 obecní pastouška, Nr.19 Johann Jerzabek-domkář, Nr.20 Jakob Berger-domkář, Nr.21 Lorenz Zodl 58M 61/2 ms., Nr.22 Augustin Faber 60 M 7 ms., Nr.23 Gregor Neubauer 93 M 91/2 ms., Nr.24 Lorenz Neüfingrl 110 M 103/4 ms., Nr.25 Mathes Lang 96 M 151/4 ms., Nr.26 Jakob Zeitzinger 98 M 8 ms., Nr.27 Lorenz Mopils 66 M 93/4 ms., Nr. 28 Augustin Franz 104M 111/4 ms., Nr.29 Mathes Franz-domkář, Nr.20B Karl Neubauer - domkář, obecní pozemek 36 M 5 ms., Přespolní: řídící učitel z Rančířova 1M 31/4 ms., Celková výměra 1885 M 41/2 ms. Vrchnost vlastnila Starý a Nový rybník. V r.1945 Katastrální kniha obce Wilenz vykazuje následující majetkové údaje (1924): Nr.1 fara 23,80 ha, Nr.2 „stará škola“ Josef Gäth 1,96 ha (Anna Folkmer), Nr.3 „cihlář“ Mathias Lang 2,66 ha(Josef Lang) Nr.4 „Velký hostinec“ Gottfrid Adam 74 ha (E.Kolleks Erben 76,10 ha) Josef Neufingerl- nájemce hostince Nr.5 „Mladší soudce“ Franz Pistauer 30 ha(Paul Eigl 38,10 ha) Nr.6 „Čech“ Franz Eigl 29,90 ha (Franz Eigl 28,9 ha). „Brienözl“(asi sládek) Jakob Hably 21ha (Mathias Hably 39 ha) Nr.8 „Kunschak“ Martin Kunschak 28 ha (Martin Kunschak 28 ha) Nr.9 „Rinagl“ Josef Bauer 31 ha (Josef Neubauer 30,10 ha) Nr.10“Pfoffhansl“ Philipp Hably 31 ha ( Jakob Hably 28 ha) Nr.11“Finkl“ Paul Hably 21 ha (Franz Hably 28 ha) Nr.12“Breinozl- Schneider“ Johan Pauser (Johann Pauser) Nr.13“Schimko“ Franz Lewold 44 ha (Franz Lewold 40,10 ha) Nr.14 (Franz Prakesch 8 ha) Nr.15“Schwammenhöfer“Josef Kuntscher 1,55 ha(Josef Kuntscher) Nr.16 Raimund Röder (Paul Röder) Nr.17 „Krautschneider“ Jakob Mitschi 1,76 ha ( Jakob Mitschi) Nr.18 pastevecký dům Nr.19“Leinwandweber“ (pláteník) Franz Göth 3,3 ha (Theresia Göth 3,3 ha) Nr.20 Franz Mikschi (Franz Mikschi) Nr.21“Weber“ (pláteník) Johann Biedermann (Martin Biedermann) Nr.22“Augustin“ Elisabeth Ripper 22 ha (Johann Ripper 21 ha) Nr.23 Anton Mifka 14 ha (Anton Mifka 16,4 ha) Nr.24 Anna Neufingerl 27 ha ( Anna Neufingerl 27,8 ha) Nr.25“Kasper“ Jakob Kunschak 31,9 ha ( Jakob Kunschak 31,9 ha) Nr.26 Johann Steinhauser 2,15 ha (obecní hostinec) Nr.27“Greger“ Johann Neufingerl 1,76 ha ( Franz Neufingerl) Nr.28“Puls“ Martin Hably 29 ha (Jakob Hably 32,20 ha) Nr.29 Franz Folkmer 2,15 ha (Franz Falkmer) Nr.30 (Anton Mifka) Nr.31 „Tichler“ (truhlář,stolař) Paul Röder 0,95 ha ( Mathias Neufingerl) Nr.32„Bachmann“(potočný) Josef Röder 0,76 ha ( Paul Neufingerl) Nr.33 „Neubauer“ Katharina Eigl 33,00 ha (Andreas Eigl 41,90 ha) Nr.34 (Franz Steinhauser) Nr.35 Mathias Spazal (Spazal) Nr.36 „Altrichter“ (starý soudce) Johann Schmidt 18,00 ha (Franz Schmidt 17,90 ha) Nr.37 (Martin Kunschak) Nr.38 „Schimko-Stübl“ (Franz Lewold) Nr.39 „Kalauer“ (Jakob Steffl) Nr.40 „Kasten“ Franz Pollak 2,15 ha (Johann Kaderschabek) Nr.42 „Zimmermann“ Franz Pitzal 3,85 ha (Mathias Pitzal 3,20 ha) Nr.43 škola Nr.44 Karl Ripper - kupec Nr.45 Josef Resek 0,15 ha Nr.46 Alois Folkmer 1,91 ha Nr.47 Jakob Ruschka 0,80 ha Nr.48 Jakob Göth, Johann Lang, Laurenz Patry a Paula Schoula. Majetek obce činilo 17,20 ha. Hraniční rozloha byly 652,96 ha. Villenz, jako samostatná obec měla v r. 1939 11 německých radních a 1 českého. V obci byla škola, fara a pošta, železniční zastávka byla v Jihlavě. Četnická stanice ve Stonařově (Stannern). Kostel ve Wilenz je starý, presbytarium má vzhled gotické kaple, s novou kostelní lodí valeným stropem (rákosovým). Ze tří oltářů, jsou dva z nich zdobeny dvěma obrazy ( Sejmutí J.Krista z kříže a Jan Křtitel v poušti), známého jihlavského malíře Steinera, dvorního malíře Marie Terezie. Ke starým zvonům z roku 1505 a 1545, přibyl nový, který věnovala kostelu na památkusvého padlého chotě ve světové válce Kateřina Lang z Lutchen (Louček). Také škola je stará. Kdy vznikla, není přesně známo, pravděpodobně již 1785 se v ní vyučovalo. Prvním řídícím učitelem byl Leopold Kettner, který byl nejprve od 1785 pomocným učitelem a pak r. 1793 - 1823 se stal řídícím učitelem. Ve svých dobách bylo o Wilenz známo, že se zde kutalo a provozovalo hornictví. Jedna zpráva z roku 1577 říká:“Gregor Kurschner kutal 1/4 roku na wilenezkém kopci. A to r.77, 8. ledna.“ Dále se uvádí že průvod směřoval z Wilenz do Jihlavy (ve 14 století) a tam jihlavský dvorní rada pronesl řeč „proti wilanezkým“ a to, že vyvlastněné dítě zároveň pozbývá všech nároků na otcovské dědictví (záznam značně nesrozumitelný). W i l l e n z ( V i l a n e c ), Vfarre (Farnost) Dr. Anton Altrichter „Dörferbuch der Iglauer Sprachinsel“ Vílanec str. 239(1856) Wilenz leží na cestě do Vídně 1 míli ( 7 km.) od Jihlavy. Patřili k němu: Vysoká se školou, Loučky, Cerekev malá z r. 1785 (Cerekvička), dříve patřila Stonařovu, Popice, Beranovec. Obyvatelstvo: čítalo 1139 katolíků, mluvících německy, 206 dětí školou povinných. Patronem bylo město Jihlava. Kostel stojí na vyvýšeném místě, obklopen hřbitovem. Farářem byl od června 1856 Anton Lokwenz. Kostel je zasvěcen sv. Jakobovi apoštolu, spolu s farou. Chor tvoří pásová klenba, v průčelí se dvěma vsazenými kulatými okny na zadní stěně, který se dotýká t.zv. triumfálního oblouku. Lodní část kostela je nová s rákosovým (valeným - rákosovým) stropem, patří do 15 stol. Stavba je 9° dlouhá, 2° 2´široká, 4°2´vysoká. (°=sáh 1,7 m, = loket 60 cm) 3 oltáře, na centrálním vyobrazen sv. Jakub Větší, po straně Sejmutí Krista s kříže, Sv. Jan v poušti, jsou r. 1849 evidovány, zdobeny jsou krásnými listy jihlavského malíře Steinera. R.1846 byl presbytář, pomocí patrona, nově pokryt břidlicovou střechou. Od roku 1857 byl kostel skrze působení horlivého pana Euratena, panem Wohlthäterem vybaven 3 novými skleněnými lustry a novým Růžencovým obrazem, varhany byly vybaveny pedály a 1856 nechal pan farář na vlastní náklady zbudovat novou sakristii ( stará kamna mohla pocházet z 15 stol.). Přes 11/2° ( sáhu) dlouhé a stejně široké předvstupní hale je zděná věž se dvěma zvony jen 21/2 Ct (Ct centýř 61,7 kg) odlité r. 1505 od C.K. a 1 Ct odlitý r.1545. Kostel je obklopen hřbitovem. Ze stříbra, které činilo v roce 1806 152 Lth (Lth= 16,056 gr), nebylo nic odevzdáno. Fara: měla 8 obytných místností, 1 sklep, zahradu, hospodářské budovy, stáje jsou z roku 1847, nové. Z historie: Toto obročí bylo pravděpodobně založeno rodinou občana z Jihlavy. Jihlavský radní poznamenal r. 1327, že patronka Gertraud, vdova po Niklasi Schoberovi, pocházela původně z tohoto místa, která však tento patronát přenechala svobodné paní in Will r. 1335 do doživotního užívání. Tento patronát si časem vztáhl kníže na sebe, ale na přímluvu císaře Karla IV, vrátil kníže patronát vrchnímu notáři Petru Schoberovi zpět. Mezi roky 1364 a 1378 vlastnil toto místo nějaký Bartolomäus, který notářem Niklasem nechal zhotovit (vysázet) les patřící ke kostelu a ostatní předběžní smlouvy, přišel do sporu s patronáty kostela v Jihlavě a jihlavskými občany Frenzlem a Henstinem Schönmelzerovými, kteří stejně jako Jakob a Johann von Pilgram, že D. Will spolu s patronátem r. 1376 koupil od jihlavského občana Niklase a ten zase od B.B. Schobera, a tak odstoupil od své žaloby. Koncem r. 1378 zde byl farářem nějaký Stach, který od svého synovce Johanna roku 1379 koupil farský desátek. Také Thomas Schönmelzer, kterému patřilo 1/2 Dílu. Will roku 1435 odstoupil za 6 kop míšenských grošů svému švagrovi, zvanému také Prokopu Paerovi, r. 1452 a 1471 ( kdy sepsal závěť), bylo pamatováno faráře Niklase, koupilo město Jihlava od dcery jihlavského občana Schönmelzera i s patronátem její majetek, zřejmě po smrti faráře a magistra Gregora (hrobka jeho matky je ve zdejším kostele) na štvaní nekatolických městských radních farář mezitím, asi r. 1527, Paul Puchhammer se vydal do Jihlavy a žádal vydání kostelního pokladu, alespoň o 1 kalich, který tam byl uschován před nepřáteli. Jestli byl tento Puchhammer nebo Puchmacher luteránským pastorem, není jisté, ale jeho následovníky byli 1556 a 1558 Thomas Schenemann, 1592 Wolfang Rubein, 1559 Mathias Marchard, ještě i r.1591, 1592 Johann Faber, zemřel 18.1.1606 ( leží v místním kostele); Markus Krum (i v Rančířově), zemřel 3.10.1608 (též pohřben v kostele); N.Eberhartl, zemřel 1608 (náhrobek), 1609 Andreas Lewald, který byl 7.12.1623 vykázán. Zastupoval ho farář ze Stonařova do 1641, kdy jihlavský minorit páter Johann Härtel obdržel licenci na řízení věcí ve Wilenez. Byli zde v meziobdobí r. 1627 pravděpodobně činí i jezuité, což vyplývá ze zprávy, že jeden páter navštívil 11 obyvatel, ostatní přizvak k rozhovoru. 18.12.1649 byl farářem jmenován Clemens Paul Kristely, zemřel 1670. Staral se o farnosti v Rančířově a Kostekci. Po něm převzal faru 1.10.1670 Mathias Mayer, povolán ze Sitzgrasu . 1663 měl kostel sv.Jakuba špatnou střechu, věž byla na zřícení, 3 boční oltáře, Sv. Kateřiny, Sv.Barbory, 1 stříbrný kalich, druhý byl v úschově v Jihlavě, 4 kasy, 2 zvony, 10 kop míšenských grošů, peníze v hotovosti, 3 kusy lesa, matriky z roku 1643, dobrá fara, 1 lán ( 23 ha) ornice, 4 louky, 10 fur sena, část vodního toku na lov ryb. Bylo přes 150 farností, většinou katolických (r. 1657 i nekatolických), škola, ale bez dětí. Učitel dostával ročně 5 zl. a 6 Měřic.žita.(měř.= 61,5 lt.) Tentýž stav byl do roku 1672, jen s tím, že se kostel vylepšoval a že se křtitelnice „zdála se moc velká“.Pouť se slavila v neděli po Šimonovi a Juditě, protože byli oslavováni jako patroni kostela. 15.5.1673 Daniel Wenz Kotschent, rozený v Bíteši; 6.12.1685 Georg Fr.Spinko, rodák z Jihlavy, předtím v Tannnowitz; 19.2.1691 Johann Ernest Hantschken, jihlavský rodák, přeložen do Saitz 1692; 18.10. J.Matthäus Stuz, přeložen do Stannera (Stonařova) 1694; 29.9. Jakob Karel Wanauch, rozený v Telči, přeložen do Rančířova 1705; 19.8. J.Dominik Joh. Lengfeld, rozený v Jihlavě, tak jako všichni, co následovali, zemřel 1724; 27.7. J.Joseph von Resenfelder; 23.2.1744 Franz Gabriel Richly, do 1724; 22.1.1750 Joseph Friedrich Wolf do 1760; 7.7. J.Karel Leopold Filibro do září 1783; 15.12. J.Johann Eberhartl doposud Exposit zu Zulb, do ledna 1803; 16.3. J Franz Neumann, zemřel 21.3.1834; J.Matthäus Hoffmann, rozený 1790, zemřel 12.2.1856; nynější je pan Eurat.