Obec Velký Ořechov

Obec Velký Ořechov se nachází v okrese Zlín, kraj Zlínský.

Kraj:Zlínský
Okres:Okres Zlín

Obecní úřad

IČ: 00284637
DIČ: CZ00284637

Adresa:

Velký Ořechov č.p. 19
76307 Velký Ořechov

Kontakty

E-mail:

ucetni[zavináč]velkyorechov.cz

Telefon:

577 996 034

Zeměpisná poloha: 49° 6' 43" N, 17° 40' 14" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Velký Ořechov, rozložený na stoupajícím návrší, upoutává svou výraznou polohou a krásným výhledem do okolního kraje. Taková poloha sama o sobě vyvolává pocit jakési dávné významnosti tohoto místa a v této představě se ještě utvrdíme, nahlédneme-li do historie. Ve středověku měl Velký Ořechov mezi sousedními vesnicemi významnější postavení nejen jako sídlo farnosti, ale i tím, že byl střediskem dost velikého feudálního statku, jehož majitelé zde měli také své sídlo – tvrz. Dějiny Velkého Ořechova sahají hluboko do minulosti, do doby před osmi a půl stoletím. Poprvé čteme jméno Ořechova v důležité listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1141, ve které jsou jmenovány církevní majetky na Moravě. Potom však historické prameny o vesnici mlčí, až teprve v polovině 14. století se opět vynořují věrohodné zprávy. Ves „Ořechové“, jak se tehdy nazývala, patřila drobným vladyckým statkům, jakých bylo v této krajině hodně. Velký Ořechov byl dokonce rozdělen mezi několik drobných šlechticů – vladyků, z nichž každému patřila jen určitá část vesnice. V r. 1355 vlastnil zdejší dvůr Beneš z Ořechova, zatímco jiný díl vsi náležel Vyšatovi z Ořechova. Zpráva z r. 1358 zase říká, že nějakým majetkem ve vesnici disponovala Alžběta z Ořechova, která v r. 1368 prodala zdejší dvůr se 7 lánovými usedlostmi Ondřejovi ze Šarova a ten zase postoupil tento díl v r. 1384 Mikšovi z Malenovic a z Podhradí. Jeho vláda trvala dvě desítky let a navíc víme, že za něj už nedocházelo k dělení vsi na několik dílů. Podařilo se mu získat díly jiných majitelů, a tak tento Mikeš držel již celou ves s dvorem. Jako feudální pán měl také patronátní právo k velkoořechovskému kostelu. Celý tento majetek postoupil v r. 1407 Zikmundovi z Honbic. Dodejme ještě, že kostel stál nepochybně už dlouho před tímto Zikmund z Honbic, nový ořechovský pán, patřil k nezámožnému rytířskému rodu. Neměl velké statky, ale dovedl si přivydělat vojenskou službou. Vletech 1431 -1434 velel posádce topolčanského hradu. Zikmund z Honbic a jeho potomci se na Velkém Ořechově usadili nadlouho. Rozšiřovali svůj majetek a podle svého sídla přijali i jméno – Ořechovští z Honbic. Už Zikmund nabyl sousední Dobrkovice (1417) a za jeho syna Jiříka pak byly připojeny Pašovice (1477) a Kaňovice (1466). Po roce 1466 byla získána i blízká zpustlá ves Loštice. Tímto majetkovým růstem se rod Ořechovských z Honbic povznesl mezi nejmajetnější rytířskou šlechtu a zároveň stoupal i význam samotného Ořechova jako střediska rozsáhlejšího feudálního statku. V této době dochází i ke sporům, např. v r. 1464-1466 vymáhal Jiřík Ořechovský z Honbic odškodné od jednoho šlechtického souseda, který neoprávněně nechal rubat dříví v ořechovských lesích. A stejně musel Jiřík u soudu žalovat, když si jiný soused, horlivý katolík Štěpán z Lichtenburka, přisvojil desátky z Bohuslavic a Doubrav, které se měli odevzdávat ořechovskému kostelu. Značný rozsah ořechovského statku (Ořechov Dobrkovice, Pašovice, Kaňovice) však neměl dlouhého trvání. Jiřík Ořechovský z Honbic zanechal čtyři syny a majetek musel mezi ně rozdělit. Při dědickém vypořádání asi v r. 1481 se oddělil druhorozený Jiřík Ořechovský od svých bratrů a přijal za svůj díl vesnice Velký Ořechov a Kaňovice. Vládl tu však krátce, za pár let prodal Ořechov a o něco později i Kaňovice (1493). Tím skončila vláda rodu Ořechovských z Honbic trvající tři generace. Můžeme tak předpokládat, že jim jako trvalé obydlí v Ořechově sloužila tvrz, která se výslovně připomíná v r. 1500. Přesné místo, kde tvrz stála, neznáme; je pravděpodobné, že to bylo v blízkosti kostela. Z pracně posbíraných zpráv se vynořuje galerie zapomenutých šlechtických jmen a můžeme se ptát, k čemu nám ta suchopárná fakta jsou. Přinejmenším k tomu, že leccos napovědí o proměnlivých poměrech, které tehdy panovaly na ořechovské tvrzi. Vždyť během pěti desetiletí se tu čtrnáctkrát mění majitel: 1485 Vlaštěk z Petropině 1492 Hynek Důn ze Žákovic 1496 Jan Onšík z Bělkovic (1508) 1510 Bernard ze Zástřizl 1513 Michal z Čachtic a synové (1517) 1517 Zikmund z Vlachovic a Jan Ořechovský z Honbic 1518 Jan Bujakovský z Bítkova 1526 Jan Ořechovský z Honbic (1527) 1528 Hynek ze Zdědína 1530 Václav Tetour z Tetova, Kateřina z Torysy 1533 Adam a Zikmund Prakšičtí ze Zástřizl S příchodem Prakšických ze Zástřizl se poměry na ořechovské tvrzi konečně ustálily. Značné jmění získal v tomto kraji už před tím Hynek ze Zástřizl. Podařilo se mu získat Prakšice, zde se usadil a postupně do jeho rukou přešly Pašovice, Dobrkovice a Hřivínův Újezd. A byl to možná právě Hynek ze Zástřizl, který kolem roku 1530 koupil i obec Ořechov. S určitostí víme, že v Ořechově vládli v r. 1533 Hynkovi synové Adam a Zikmund. Při dělení dědictví po otci převzal nejstarší ze synů Adam nejen Ořechov, ale také Pašovice, Dobrkovice a Hřivínův Újezd. Tak se stala koncem r. 1540 ořechovská tvrz opět a nadlouho střediskem rozsáhlejšího feudálního statku, který se postupně zvětšoval. Adam Prakšický ze Zástřizl tu vládl velmi dlouho, skoro čtyři desetiletí. Z té doby se také dovídáme, že Adamovi utekli jeho služebníci – čeledín a vozataj Mikuláš Miška a kuchařka Kateřina – do Biskupic a pak se musel dlouho domáhat, aby se vrátili. Po Adamovi prakšickém vládl v Ořechově jeho synovec Proček (1573-77), pak syn Jan (1577-81). Tito poslední Prakšičtí zápasili s dluhy, rodový statek nedovedli udržet a museli jej prodat. Převod byl proveden na přelomu r. 1581-82 a spolu se čtyřmi vesnicemi byla tehdy prodána také tvrz s dvorem a pivovarem v Ořechově. Nový ořechovský pán Jan Hanuš ze Šaratic (1582) pocházel z měšťanského rodu v Uherském Brodě a příslušníkem šlechtického stavu nebyl dlouho. Měl však pěkný majetek a byl bohatší, než leckterý šlechtic. Dovedl hospodařit, a tak ořechovský statek rozšířil koupí blízkých vesnic Doubravy a Březůvky (1589). V r. 1603 koupil statek Jan Cedlar z Hofu, který jej v r. 1608 prodal Havlovi Kurovskému z Vrchně. Od něj získal statek v r. 1610 Václav Kokorský z Kokor, jenž k němu přikoupil v r. 1611 Polichno a Maršov. To byl vrchol rozvoje ořechovského statku; patřily k němu vesnice Ořechov, Březůvky, Doubravy, Dobrkovice, Hřivínův Újezd, Pašovice, Maršov, Polichno, dále panské dvory v Ořechově, Doubravách, Pašovicích a na Polichně, pivovar a tvrz v Ořechově. Celý tento majetek prodal majitel v r . 1614 za cenu 48 tisíc zlatých Marii Magdaleně Haugvicové z Biskupic. Po ní pak dědily její dcery Bohunka a Jana Eusebie, které prodaly statek v r. 1652 hrabatům Kounicům. Tímto zanikla samostatnost ořechovského statku, neboť Kounicové jej připojili ke svému rozsáhlému uherskobrodskému panství. Význam Ořechova poklesl, vesnice až po pádu feudalismu v r. 1848 podléhala uherskobrodské vrchnosti.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz