Obec Veliš

Obec Veliš

Obec Veliš se nachází v okrese Benešov, kraj Středočeský.

Kraj:Středočeský
Okres:Okres Benešov

Obecní úřad

IČ: 00232921

Adresa:

Veliš č.p. 1
25706 Veliš

Kontakty

E-mail:

ouvelis[zavináč]quick.cz

Telefon:

317 843 282

Zeměpisná poloha: 49° 40' 9" N, 14° 49' 34" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Veliš je staročeská vesnice „okrouhlice“ s rybníčkem na návsi upraveným z pramenů a bažiny. Má faru, školu, poštu, četnickou stanici, občanskou záložnu, divadelní spolek Tyl, TJ Sokol, studentský spolek, sdružení republikánského dorostu, hasičský sbor, odbor Matice Školské, kupectví, řeznictví, hostinec. Je zde autobusové spojení na lince Jičín-Libáň, nádraží Staré Místo na trati Jičín – Praha. První zmínka o Veliši je z doby Vladislava II.. Roku 1143 koupil biskup pražský Jan II. dvě dědiny od Beneše syna Markova ve Veliši a daroval ji nově založenému klášteru na Strahově, kdež byl dříve opatem. Ještě dnes má náš velišský katastr jména „Na Markovu.“ Jméno Veliš – Velechovo sídlo – přejal kopec a později i hrad od naší vsi. Stará farní pamětní kniha, psaná prvním farářem naším po válce třicetileté (1776-84), uvádí první dynastii na Veliši rod Waldštejnů – Zdenka I. Také syn Zdenko II. měl příjmí z Veliše, i synovec jeho Jan slul pán na Veliši, jenž se r. 1255 objevil se svými 24 dobře vyzbrojenými syny před králem Otakarem II., který připravoval tažení proti pohanským Prusům. Zprávy tyto má farář Bryscejn z Albína, což patří k našim mýthům. Jisté však je, že hrad již ve XII. století byl na kopci postaven. Kopec Veliš s Loretou jsou na Velišském hřbetu původu sopečného z třetihor. Půda katastru našeho leží na rozhradí Březenských jílů a Hruboskalských pískovců, velmi úrodná. Svah k jihu je nyní z valné části odvodněn. Prvním historickým držitelem hradu Veliše byl Přemysl Otakar II., neboť Palacký píše, že z doby předotakarovské z Jičínska a Boleslavska zprávy chybí. Zajímavá je charakteristika Bryscejnova o Přemyslu Otakaru II. Nadšeně píše: „Moc a velikost Čech stoupala. Přemyslova moc rozprostírala se od Adrie až k Baltu. On byl Napoleon tehdejší doby. A jako Napoleon je vladař krásné Francie, tak on vládl neméně krásné vlasti naší. A právě jako porážka Napoleonova u Sedanu přivedla pád Francii, tak i smrt Otakarova z vůle boží r. 1278 na Moravském poli, přinesla záhubu naší vlasti proti římskému císaři Rudolfu II. Zpráva pana faráře Bryscejna, které psány jsou v duchu doby probuzenecké nejsou dále dosti historické. Dalším držitelem Veliše byl Čeč, Rožmberkovec, jemuž Přemysl Otakar II Hlubokou zabral a dal Veliš (prý pro 1 zajíce z lesů královských.) Král Václav II. odebral Veliš Čečovi a dal mu Olejnici (král Václav II. povýšil Jičín na město v Brně 25. února 1302). Po otci Václavovi byl držitelem Veliše Václav III., Rudolf I., Jindřich Korutanský, Jan Lucemburský, který potřebovav peníze na výpravu za hranice zastavil 2. června 1316 Půtovi z Friedlandu, synu pana Hynka z Dubé hrad Veliš s Jičínem za 2.000 k. gr. pražských. Půta zastavil tyto objekty Oldřichovi z Gusku v obnosu 1300 k .gr .pr.. Pan Beneš z Wartenberka vyplatil 1.300 k. gr. pr. Oldřichovi, 600 k. gr. praž. mu půjčil a 100 k. gr. pr. určil dle rozkazu králova na opravu hradu Veliše. Tím vyručil Beneš krále ze sumy zastavené a král Jan zastavil mu zase Jičín s hradem Velišem, vesnicemi Veliš se dvěma dvorky, starým Jičíněm (Staré Místo), Čejkovicemi, Holínem, Ohavčí a Bukvicí a vyhradil mu veškeré požitky z nich, dokud mu zástavné nevyplatí. Nás zajímá poznámka, že 100 k. gr pr. bylo králem poukázáno na opravu hradu Veliše. Tato částka je značný obnos a musil tudíž hrad býti hodně sešlý a tedy již starý – dávno postavený. Po smrti Beneše z Wartenberka přešla zástava na syna Jana z Wartenberka, dle tehdejšího pojmenování „Ješka“, jenž ho se svolením syna krále Jana, markraběte moravského za 2200 k. grošů pr. koupil. Ale Karel IV. koupil jej zpět a zaměnil s Janem z Wartenberka za panství Potštejnské a Kostelecké a tak dostal se Jičín a hrad Veliš s vesnicemi Starý Veliš – (Nový Veliš byl patrně hrad), Starý Jičín, Vokšice, Čejkovice, Holín, Hlásná Lhota a deseti usedlostmi lesa majetkem Wartenberků. Pán Jan z Wartenberka byl v letech 1353-56 nejvyšším komorníkem královským a 1356-72 nejvyšším purkrabím pražským a jeden z těch t. zv. Krajských baronů, které měl Kral IV. v nejvyšší úctě a přízni. Do detailů se nemůžeme pro skrovné místo rozepisovati. Z rodu Wartenberků byl vynikající mocí a obratností Čeněk Veselský z Wartenberka, ne tak charakterem. Doba jeho vpadá do dob husitských. Byl brzy katolíkem a zase kališníkem, až v rukopise fary kopidlenské od Vacka se o něm písem, „že nade všechny ostatní pány vynikal rozumem a bystrostí jako slunce nad hvězdami“. Po smrti Václava IV, určil Zikmund jej a královnu Žofii vladaři země. Po sněmu čáslavském 1.-7. června 1421, kde zvolen do stavu panského za jednoho ze 20 vladařů, odpadl od krále, ale v listopadu se opět ke králi naklonil. V roce 1423 dne 20. dubna bojoval proti Žižkovi u Hořic, kde Pražané a páni utrpěli porážku. Vacek dle Albína píše, že byl Čeněk od Žižky pronásledován a od něho strašnou pomstou stižen. Sám pan Čeněk s hrstkou zbrojného lidu prchl na hrad Veliš. Žižka táhl jeho územím k Turnovu. Potom položil se u Holína, což není dosud nikde zjištěno, ale katastr holínský, jakož i sousedních obcí nám to svými jmény mnohokráte dotvrzují. Pan Čeněk z W. byl na sněmu svatohavelském roku 1423 v Praze zvolen správcem země, jichž bylo celkem 12, proti každému, kdo by chtěl zemi bouřiti. Usnesení to čelilo proti Táborům vedeným Žižkou, začež on r. 1424 opět v naší krajině na statcích Wartenberských plenil. Čeněk z Wartenberků zemřel, jsa utrakvistou, 17. září roku 1425 morem. Nástupcem jeho na statcích Jičín, Vysoké Veselí, Bydžov, hrad Veliš a pustý již hrad Brada v Lipnici byl syn Jindřich, rozhodný přívrženec podobojí, byl 30. května 1434 poraněn u Lipan, převezen do Prahy, kdež zemřel a pochován v Jičíně v rodinné hrobce. Po něm stala se majitelkou jeho zboží sestra Machna, paní velmi dobročinná, jak vypravují paměti jičínského kostela. Po její smrti 7.1.1438 ustanovila dědici Haška z Waldštejna, Otíka z Hudrnic. Zikmund potvrdil odkaz její pro Haška z Waldštejna a jeho bratra Beneše, kterýžto bratr stal se biskupem v Pomořanech. Hašek z Waldštejna pocházel z moravské větve toho rodu a nazýval se též z Ostrova. Byl muž nestálého charakteru a náležel čas od času ke všem stranám, následkem čehož podstoupil mnoho bojů. Za něho naše ves jistě dvakráte krutě popleněna r. 1438 od Poláků, r. 1447 od obce hradecké. Byl původně protivník Jiřího z Poděbrad, později se s ním smířil a postoupil mu dne 11.XI. 1452 Veliš a Jičín se vším co k tomu náleželo. Když byl Jiří zvolen králem, daroval Veliš a panství p. Jindřichovi z Michalovic, aby si jeho přízně získal, ale brzy jej zaměnil za Starý a Nový Bydžov a Veliš daroval svým synům. Synové Jiřího se o jmění otcovo rozdělili: Veliš a mnohé jiné zboží dostalo se nejstaršímu synu Bočkovi z Kunštátu, člověku na duchu nedostatečnému, jenž prodal jej r. 1482 Samueli z Hrádku a Walečova. Ale ani tento na Veliši dlouho nevládl. Roku 1485-17487 prodal panství, které z hradu Veliše s jedním dvorem, tržiště Podhradí, z města Jičína a ze vsí: Staré Místo, Čejkovice, Okšic, Holín, Ohaveč, Veliš, Březina, Ostružno, Lhota Hlásná, Bukvice, Štidla, Zebín, Moravčice, Slatinský dvůr poplužní, Lhotu Prachovskou, Libunec, Pařez, Zámostí, Blata, Střelec a podíly na Vitiněvsi, Keteň, Hrdoňovice, Kaříšov sestávalo p. Mikuláši staršímu Trčkovi z Lípy na Vlašimi za 19.800 uherských zlatých ve zlatě. Tím dostal se Veliš v držení znamenitého roku Trčků, kteří zanesli na Veliš kompaktáta. Oblíbené jméno jejich bylo Mikuláš. Byli v držení jeho až do roku 1606. Z Jana Rudolfa Trčky, posledního držitele Veliše z toho rodu, žil na Veliši jeho bratranec p. Vilém Trčka z Lípy, později vlastní vladař – ne ovšem majitel – jehož přičiněním byl zámek důkladně opevněn r. 1593-1596, takže dlouho potom považován za nedobytný. Zřídil též znamenitou oboru u Vesce, z niž ušlechtilá zvěř po celých Čechách se rozesílala. Tento válečník, Vilém Trčka z Lípy, vyznamenal se při dobývání Havana proti Turkům, kdež byli tito poraženi. Pak hájil pevnost Jager proti turecké přemoci, jež padla zradou. Trčka, Thurn a Kinský zajati. Trčka v zajetí zahynul. Bartoloměj Paprcký o něm nadšeně píše. Thurn po návratu ze zajetí zasnoubil se s mladší dcerou Jana Rudolfa Trčka, jež však před svatkou náhle zemřela. Přes to přátelství mezi Trčkou a Thurnem zůstalo. Trčka koupil od Thurna staré sídlo Trčkovské Lipnici a prodal mu panství Veliš s příslušenstvím 22.2.1606. Jičín připojil k Rumburku. Tak dostalo panství Veliš nového pána Matyáše Thurna, pocházejícího z roku Thurnů a Waksasinů. Matka byla jeho Barbora Šliková. Vyznáním byl horlivý Kalvínec. Mimo panství Veliš patřil mu u Kadaně dvůr Vintířův, Zahořany Vidolice, Vojmín, Hai, Vilken s přináležejícími osadami. Nebyl tudíž bohat, ale měl veliký vliv u Českých stavů. Ve sporu bratří Habsburků Rudolfa a Matyáše byl na straně Matyášově, jenž se mu odvděčil výnosným úřadem purkrabí karlštejnského. Poněvadž nechtěl přijetí Ferd. II. za krále českého, jsa pro svobodnou volbu, odňal mu tento úřad purkrabí karlštejnského, což ho proti Ferdinandovi nanejvýš popudilo a bylo až hlavním podnětem jeho záští a práce, složka to, která přivodila Bílou horu. Nic neusmířilo jeho jmenování nejvyšším sudím dvorským, úřad „ad honores§. Thurn jmenován vrchím velitelem stavovského vojska a ukázal se neschopným. Na Bílé hoře svěřeno velení cizincům. Bitva prohrána, král a šlechta prchají za hranice. Tak učinil Thurn, ač neúnavně pracoval až do smrti proti Habsburkům u Betlena Gabora, v Cařihradě, u republiky Benátské, v Dánsku a Švédsku. Císařskou výpovědí dne 16. dubna 1621 odsouzen ke ztrátě hrdla, cti i statků, dán do klatby a jméno jeho na šibenici přibito. Panství „Veliš“ od komory české za 96.643 k. míšenských odhadnuto a za 82.285 k. míšenských = 96.643zl. rejnské dne 22. července 1622 prodáno Albrechtu Václavu Eusebiovi z Waldštejna. Waldštejn dopustil se zrady na císaři, aby se zmocnil české koruny, jak dokazují dva dokumenty, přivezené r. 1923 z válečného archivu vídeňského, začež byl v Chebu dne 25. února 1634 návodem Ferdinanda II. zabit. Hejtman Devcroux probodl jej halapartnou. Waldštejn byl geniální organisátor, veliký finančník své doby a člověk jemného vkusu. Jeho schopnost válečnická nedostihla uvedené mohutnosti jeho hrdé duše. Zmocniv se rozsáhlého teritoria Smiřických, spojil se dvěma velikými finančníky – Holanďanem Wattem a židem Bassevim – zkoupil za 2.778.258 zl. Statků od osob soukromých, za 3.089.901 zl. Od královského fisku – závratné číslice v té době – zřidil rozsáhlý stát ve státě- Vévodství Friedlansdské s hlavním městem Jičíněm. Udělal pro toto město věci jež není možno zapomenouti. Jistě aže nynější doba prosta strachu před Habsburky oživí jeho památku. Národní listy ze dne 4. prosince 1923 píší: „Za zavraždění Waldstýna dostal plukovník Buttler peněz podle dnešní hodnoty 500,-Kč a panství doksanské s perutýnem a Deštnou, podplukovník Leslie 300,-Kč a panství Opočno, hrabě Schlick 1100 Kč, panství Velišské a starohradské a statky ploškovické a soběnické, hrabě M. Galas 2250 Kč a panství frýdlantské, liberecké, smiřické, hořiněveské, sadovské, žiteloveské a dům v Praze , setník Devcroux 100 Kč a statky dobrovitovské, chlumský a kročehlavský, hrabě Picolomini 500 Kč a panství náchodské, hradě Isolant 400 Kč a panství teplické a dům na Hradčanech. Celkem zaplaceno za zavraždění Waldštejna kromě panství a statků peněz v dnešní hodnotě 7500 Kč, majetek který měl Waldštejn u sebe když byl v Chebu zavražděn, četné tituly a konečně 3000 zádušních mší, které dal sloužiti za spásu zavražděného nebožtíka císař Ferdinand II. Tak poslední vládnoucí dynastit na zboží velišském – rod Schlickům – dostal se v držení panství velišského a starohradského, panství Kopidlenské vyměnil s Ditrichsteinem za Janovické panství na Moravě, ostatní přikoupil. Všecky bolesti a útrapy doby pobělohorské, jimiž tížila šlechta poddaný lid, nesli naši předkové rovněž, nesla to doba románské kultury. Konfiskací bělohorskou vzrostlo i naše dominum značně, třeba nedosáhlo velikosti Walštýnova vévodství. Dne 14. února 1689 přikoupil Josef Schlick Jičíněves, přikoupil Bartoušov, Chyžice. K půdě panské přibyla i selská od statků poddanských ve válce někdejšími držiteli opuštěných – Jinonice, Střevač, Dochov, někde kasírovali Šlikové celé vesnice a půdu přitahovali k d dvorům – Jičíněves, Bartoušov, Žitětínek, Barchůvek. V jiných vších vykupovali selské statky a dávali za ně jiné, v odlehlých vesnicích. Zkrátka zabrali půdu selskou, aby arondovali velkostatky, třeba ji zaplatili. Tak vzrostly veliké plochy panských dvorů a na nich potřebí bylo mnoho práce. Roboty rostly. Pán potřebuje, musí se jít. Zámecký hejtman J. E. Wegener kol r. 1666 píše o Čechách: Jestliže český sedlák snese všecky práce, jež mu ukládá jeho vrchnost, všecky kontribuce a těžká břemena, všecky útrapy, které mu působí vojsko, zasluhuje. Aby byl počítán mezi sv. mučedníky (Grünberg I.104.) Na Veliši měl sedlák roboty 156 dní příbřežní, 39 dní roboty pěší či ruční, obojího úroku Svatomír. A svatohavel., č zl. 41/2 kr., výkup 500 zl. 25 kr., nebo roč. splátka 25 zl. A1/4kr., 1/2láník měl poloviční robotu, chalupník 130 až 150 dní roboty ruční, obojího úroku 43 ½ jr,m baráčníci a podruzi po 13 dnech robotních. Napočítal jsem jen roboty rustikální na našem panství velišském : tříspřežní roboty 23.382 ½ dní, úrok sv., jir. A sv. hav. 827 zl. 42 kr., úročního ovsa 114 měr 10 5/8 maázlíků. Velebnému p. faráři odváděl sedlák ve Veliši : pšenice 1 míra ¾ mázlíků, žita 1 míra ¾ mázlíku, ječmene 1 míra 3-4 mázl., ovsa l míra 4 ¾ mázl., lněného semene l záměru, lenu obláče l záměru, vejde 4, koláče 4. Půlláník dával polovinu všeho, ale koláče a vejce též 4, chalupník čtvrtinu všeho, ale koláče a vejcce 4, baráčník 2/4 lněného semene a zcela chudý 2 vejce. Peněžitý desátek platily tde jen dva statky č. 9 a 10 (bývalý statek hraběte Rivari), každý po 45 kr., = 1 zl., 36 kr., letníku sedlák, 4 kr., ½ láník 2 kr. v naturáliích bral farář velišský z celé své kolátury: Bukvice. Dolany, Chyžice, Kostelec, Krelina, Lhota Hlásná, Nadslav, Podhradí, Střevač, Šidla, Veliš, Vesec, Žitětín (za Jičíněves a Vokšice platil hrabě Šlik: pšenice 32 strychy 3 čtvrtce,žita 39 strychů, 2 věrtele l mázlík, ječmena 26 strychů 2 věrtele 2 čtvrtce 2 mázlíky ovsa 33 strychy 2 věrtele 3 čtvrtce, lněného semena 1 strych 2 věrtele 2 čtvrtce 2 mázlíky, lnu 40 kloubou, vajec 510 kusů ´8 ½ kopy, koláčů 511. Od Šlika 12 sudů píva ´48 věder ročně zdarma, chtěl-li piva více, dal si jen ječmen na slad. Peněžité desátky )vyjma Šlika) l zl. 36 kr., letníku 9 zl. 4 ½ kr., koledy tříkrálové 7 zl. 8 ½ kr. Mimo to obdržel kolem 300 korců pozemků a as 100 korců lesa, k tomu štola a fundace. Jezdil dvoupákovým spřežením a jeho vikariátní posel seděl na kozlíku v uniformě. Kostel připomíná se ve Veliši již roku 1384. Tem stával blíž k silnici proti nynějšímu domku čp. 35, odříznut hlubokým úvozem od fary. Na místě nynější silnice byl hluboký příkop. Slohu a velikost byl jako nadslavský. Kněz slul plebán, příjmy a kolatura tehdy malá. Roku 1752 postavila nynější kotel za účasti kolátorníků Anna Josefína Šliková, rozená Kolovrat- Krakovský. Stavěl jej a snad i maloval Ital Loraco. Pěkné fresky představující výjevy ze života sv. Václava byly opravou poškozeny. Obraz na hlavním oltáři a dva postranní maloval Hellich, vzácný obraz Kristus v žaláři zavěšený v přesbyteriu Brandl. Proti němu nad vchodem do kaple je obraz, na němž jsou hlavní osoby zúčastněné při stavbě kostela (Šliková, Loraco, vrchní Říha). Pod presbyterem je hrobka chovající 7 lebek plebánů ze starého kostela sem přenesených. Starý kostel po vystavění nového byl zbořen. Kolem kostela je starý hřbitov, na němž stály 4 kostnice z nichž dvě zadní jsou zbořeny po požáru kostela. Na starém hřbitově pochován naposled p. děkan Stránský r. 1865. Galerie vedoucí ke kostelu od silnice má sochy svatých, které jsou méněcenné. Staré zvony byly za světové války vzaty a zbyl je jeden, jenž byl zničen při smrti p. faráře Tichého, nové zavěšeny po převratu. Nový hřbitov je umístěn pod kopcem, kdež odpočívá básník Jakubec. U nového hřbitova je v r. 1926 postavena krásná hrobka Šlikova nákladem as 3000.000,-Kč od Jindřicha Šlika v ních odpočívají jeho rodiče. Plán provedl Weinzettl, ředitel sochařské školy v Hořicích a cenné práce kamenické jeho škola. Stopy jeho dávného žití tedy i náboženství hlásají četné popelnice, jež vykopány byly v okolí, zvláště mezi Veliší a Bukvicí, jakož i mohyly v Nadslavi. Pokud historie zaznamenává od dob Karla IV., prožila naše ves všecka náboženská vyznání v Čechách běžná, podléhajíc heslu: „funus regio, ilius religio! („Čí kraj, toho i náboženství“) Po válce třicetileté pracovali zde Jesuité jičínští na rekatolicismu, z nichž poznamenán zde zvláště „Ferus“ (ohnivý), podporovaný velišským purkrabím Radovským z Hustiřan, majitelem Starého Města. Práce se dařila. Zrušené fary v Kostelci, Chyjicích a Nadslavi předaly věřící li a jmění k Veliši, kde byl s počátku jen lokání kaplan – první Frant. Marcelin 1688-89 – konečně farář první 1776-1784 Jan Daniel Bryscejn. Rozvoj katolicismu stoupal, takže místo jednoho duchovního byli tři – farář a dva kaplani. Fara bohatě dotovaná vynucovala respekt. Farář zdejší býval vikářem a visitátorem škol od Králova Městce až ke Trutnovu. Za světové války katolicismus v okolí klesl povážlivě. Od l. listopadu 1919 zůstal zde farář sám, bez kaplanů, ač naše obec Veliš ze 284 obyvatel je převážně katolickou. Politickým vyznáním je agrární. Škola – první známá – stávala u kostela na nynější zahrádce, již užívá regenschori. Roku 1752 při stavbě kostela zbořena a postavena proti kostelu, kde byla půldruhého století – nyní č. 4. Od roku 1879-1900 rozvinula se ze školy dvoutřídní na pětitřídní s pobočkou u třídy čtvrté. Od roku 1900 počet žáků klesá, v r. 1924 redukována na čtyřtřídní. V roce 1898 vybudována nynější škola školní obcí nákladem 42.000 zl. Školní obec tvoří obce: Veliš, Staré Město, Podhradí, Šlikoves, Vokšice, Vesec, Bukvice. Stará škola prodána Bohumilu Runčíkovi pro obchod. V roce 1864 pohltil požár téměř celou naší ves, přičemž prý se v rybníčku voda vařila. Rolníci vystavěli nákladné stavby, zadlužili se a při tehdejším nedostatku úvěru upadli někteří v ruce „vekslářů“ kteří je úplně vysáli. Ves však získala, takže nyní je nejvýstavnější obcí na Jičínsku: spořádaná, bohatá a representantem venkova. Škoda jen, že nezmizela z návsi již tehdy chalupa, nyní Hercíkova, jež ruší dojem úplné ladnosti. K věhlasu Veliše přispělo značně kněžstvo, jež se zde na vikářství shromažďovalo a svým vlivem jak tehdejší čas šel nutilo znávat svou autoritu. Farské hostiny ladily špice panství, kněze i učitelstvo, které svým postavením šlo za kněžstvem. Pořádány zde „besedy“ na nichž se zpívalo a s podia zněly vlastenecké deklamovánky – skřivánci národního vědomí. Knihovna katolicko-politické besedy dávala lidu duchovní stravu. Z kněží vynikl zde nejvíce kaplan p. Hynek Knap, rodem z Oubyslavic, jenž v letech 1870 založil záložnu, kterou svým vlivem a důvěrou přivedl k rozkvět. Cyrilská jednota, zpěvácký to spolek, Knappovým vlivem soustřeďovala okolní učitelstvo a mladý lid ke zpěvu. Podnikavý kněz vybudoval na tehdejší poměry u záložny pěkný sál. Taneční zábavy zdejší v něm dosud soustřeďují mládež celého kraje. Divadelní spolek „Tyl“ přejal primát po katolicko-politické besedě. Býval v rozkvětu a měl jistě na jičínském venkově nejvíce sebekritiky a lásky k umění, díky nebožtíku Jos. Pluhařovi rolníku z Podhradí a jeho druhům. Odbor Sokola založený r. 1913 tehdejšími studenty, nalezl v nové škole pěknou zimní tělocvičnu ke cvičení a vykonal svou povinnost. Studentský spolek, založený Ivanem Pourem, pokračuje v kulturní práci svých předchůdců divadelní scénou a obsáhlou knihovnou. Hasičství chrání majetek občanů. Agrární dorost, jenž pojímá též zdejší studenty, půjde jistě s nimi ruku v ruce za svým vzděláním a ideály krásného mládí! Poštovní úřad změněn ve sběrnu pro nedostatek jednic. I četnická stanice nalezla zde místa. Meliorace a elektrizace podporují vzorné hospodaření pilných rukou našich rolníků, takže právem možno říci, že Veliš representuje venkov v jičínském kraji. Nad Veliší zvedá se krásný kopec téhož jména 432 m nad hladinou mořskou se svojí nižší družkou Loretou, jež tvoří tak spolu bránu do „Českého ráje“. On hrdý jako vládce, síla nezlomeného českého vzdoru, ona skromná, posílající ticho motlitby věřících k nebi. Na kopci jak již řečeno vypínal se hrdý hrad, ještě po smrti Waldštýnově nedobytný. Byl sídlem zdejších pánů, , schránkou kompaktát a hospodářské správy velišského panství. Okolní obyvatelé brali zde útočiště v době nepřátelských vpádů. Když s rozkazu Ferdinanda II. r. 1678 byl zbořen (materiál odvezen jesuity na stavbu miličeveského zámku, jesuitského dvora v Jičíně a popovického kostela), přestěhovala se správa velišského panství do Vokšic a panství dostalo jméno Veliš-Vokšice. Ale ani zde nezůstala správa trvale. Roku 1689 koupil Fr. Jos. Šlik Jičínoves od rytíře Jana Jindřicha pana Saude ze Saudeberku a r. 1715 postavil zde lovecký zámek. Kol roku 1800 přestěhovala se správa sem a panství nazváno Jičínoveským. Tím ovšem Veliš na hrdosti a slávě utrpěl, ale nádherný pohled, jenž unášel pány zdejší daleko ku Praze, skýtal rozkoš viděti celý Český ráj a Krkonoše, jak snoubí s oblaky mu zůstal. Poutník zde stojící vmyslí se do doby Walštýnovy, kdy obzíral hrdý vévoda svůj stát a dával si astrology čisti z hvězd osudy svých snů – českého krále. Rok jako rok v den 6. července plá zde večer na vzpomínku na Mistra Jana Husa hranice a posílá tak pozdrav jeho veliké smrti pro pravdu. Nyní na vrchu umístěno triangulační znamení.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz