Obec Újezd u Tišnova

Obec Újezd u Tišnova

Obec Újezd u Tišnova se nachází v okrese Brno-venkov, kraj Jihomoravský.

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Brno-venkov

Obecní úřad

IČ: 00599972

Adresa:

Újezd u Tišnova č.p. 28
59455 Újezd u Tišnova

Kontakty

E-mail:

ou_ujezd_u_tisnova[zavináč]volny.cz

Telefon:

549 440 249

Zeměpisná poloha: 49° 22' 2" N, 16° 19' 10" E

Historie

Nedovedeme říci ani odhadem, zda již jedno či více staletí před první písemnou zmínkou o Újezdě, kterou nám přináší roku 1350 Bohuš z Drahan, žili na místě dnešní vesnice lidé, kteří zde krok za krokem začali zúrodňovat přilehlé stráně pro svoji obživu. V době Bohuše z Drahan bylo pozemkové vlastnictví půdy značně rozdrobené mezi řadu místních malých vladyků a rytířů. Majetek ve vesnici náležel někdy až třem vlastníkům, kteří si mezi sebou majetek, to znamená půdu i poddané, vzájemně vyměňovali a prodávali. Původ této drobné šlechty lze spatřovat ve vojenské družině českého panovníka nebo některého z moravských markrabat. Majiteli dvorů v nově vznikajících vesnicích mohli být i místní významní předáci z řad osídlenců, z nichž se vytvořila budoucí nižší drobná šlechta, zemané, vladykové, rytíři. Mohli to být i lidé ze znevolněné vrstvy obyvatelstva, kteří se za nějakou peněžní částku vykoupili z poddanství a stali se takzvanými svobodníky. První majitelé vesnice, vladykové z Drahan, poprvé roku 1365 nazvaní z Újezda, zde již nejpozději v první polovině 14. století vytvořili střed menšího panství, či jen statku, se vším k němu tehdejším příslušenstvím, poli, lesy, loukami. Na dnes již zarostlém ostrohu Hrádku lze dodnes spatřovat základy hradu, můžeme jen tušit, kde stálo jeho hospodářské zázemí, dvůr, kde byl dvůr faráře. Nicméně do dnešních dnů se dochoval mlýn, kostel svatého Jiljí a především vesnice. Potomkům tehdy uváděných několika usedlých lidí, předkům dnešních obyvatelů této pěkné vesnice, ležící v samotném předhůří Českomoravské vrchoviny, je věnována tato kniha. Spor o první zmínku o Újezdu, původ názvu vesnice Obcí s tímto názvem je u Tišnova i v jeho vzdálenějším okolí několik. Je možno jmenovat Újezd u Boskovic, Újezd u Černé Hory, Újezd u Brna, Újezd u Kunštátu, Újezd u Rosic. Je pak nasnadě, že historikové ve vlastivědné i historické literatuře často tyto vesnice, které většinou až do nejnovější doby neměly tato topografická rozlišení, zaměňují. Zejména mylné přičlenění první písemné zmínky k jedné ze stejnojmenných obcí se stává se tradovanou součástí historických prací, místopisů, vlastivěd i poloúředních publikací, lexikonů a přichází tak do podvědomí lidí. Pěkným příkladem takovéhoto „nedorozumění historiků“ je výklad písemné zmínky z roku 1334 o Újezdě, která je nesprávně dávána k našemu Újezdu u Tišnova. Je tomu tak i v nedávno vydaných Dějinách Doubravníka. V tomto roce měl Půta z Újezda věnovat patronátní právo místního kostela sv. Jiljí doubravnickému klášteru sv.Kříže. Patronátní právo znamenalo vlastnické právo ke kostelu a především obsazovat místo faráře. O kterého Půtu, a o který Újezd se vlastně jedná? Když vyloučíme vesnice s názvem Újezd, kde nebyly kostely, zůstávají nám jen náš Újezd u Tišnova a Újezd u Černé Hory s kostelem sv. Mikuláše. K jednomu z nich tedy patřil Půta z Újezda. Pro nedostatek místa nelze vysvětlovat všechny podrobnosti a důvody, proč se tato událost roku 1334 vztahuje ne k našemu Újezdu, ale k Újezdu u Černé Hory. Uveďme jen dva. Za prvé v roce 1334 se majitelé našeho Újezda psali z Drahan, ne z Újezda. Půta z Újezda žil v té době na své tvrzi v Újezdě u Černé Hory, který byl pro doubravnický klášter zajímavý i tím, že zde měla abatyše Ofélie (Ofka), představená kláštera, majetek. Klášteru věnoval roku 1334 Půta z Újezda již zmíněné patronátní právo. Za druhé: část patronátního práva na obsazování kostela sv. Jiljí v našem Újezdě měli zdejší páni z Drahan, kteří si zbylou část tohoto práva roku 1373 dokoupili. Tedy právo na zdejší kostel nemohlo být v Doubravníku. Tam bylo roku 1334 na kostel v Újezdě u Černé Hory, který vlastnil Půta z Újezda, mající v erbu erbu ptačí křídlo. Musíme ještě počkat 16 let, abychom v roce 2010 mohli oslavit 660 let od první písemné zmínky o našem Újezdu u Tišnova. Samotné slovo újezd, újezdec, latinsky circuitus, znamená jistý ohraničený kus země, nějaké správní území nebo hospodářský celek, který mohl být předmětem darování, směn i prodeje. Často se tento název používal k označení kolonizačních vsí vzniklých v období raného středověku (11.–13. století) na nově osídlované půdě darované knížetem, zpravidla na místě vyklučeného lesa. Osoby určené knížetem měly pak za úkol toto nově osídlované území nazvané újezd „ujezdit, objet“, snad i stanovit jeho hranice. Objeté území se pak nazývalo újezdem. Újezdy se nachází především v rovinatějších a přehlednějších oblastech, na Českomoravské vrchovině se nevyskytují a v podhorských oblastech jsou výjimkou. Název a psaní názvu obce prošlo jen dvěma změnami, z nichž je možné si všimnout jen postupného nahrazování písmene g za písmeno j a změny dvojhlásky ou na samohlásku ú. In Ugiezd v roce 1350, v Gezdie roku 1481, roku 1590 ves Augezd, v roce 1885 Aujezd i Oujezd, v roce 1893 Aujezd i Újezd. Nelze nevzpomenout na ryze nářeční hanácký název Hójezd, Hójezdščáci. V roce 1924 byl úředně stanoven název obce Újezd a v roce 1960 Újezd u Tišnova i z důvodu, aby nedocházelo k zaměňování tohoto názvu. Osídlování krajiny a počátky vesnice Vrátíme se však k počátkům. Vzhledem k soudobé zprávě místní kroniky o nálezu klu mastodona (druhu mamuta) v roce 1952 ve stráni nad vesnicí nemůžeme vyloučit nějakou možnost, druh a způsob pravěkého života na území dnešního Újezda a jeho okolí. Zda z tohoto nálezu či z jiného vycházel i PhDr. Jiří Doležel, jeden ze spoluautorů knihy Vlastivěda Tišnovska, který na str. 167 píše, že „ V katastru obce jsou doloženy stopy pobytu lovců ze starší doby kamenné v podobě štípané industrie“, nevíme. Autor neuvádí ani místo výskytu, ani uložení nálezů. Tehdejší lidé sem mohli pronikat z trvale osídlených oblastí kolem Tišnova. Lze předpokládat, že v raném středověku, stejně jako podél Svratky, sílil postup osadníků proti proudu řeky Loučky i do závěru poměrně otevřeného údolí nad Dolními Loučkami. K trvalejšímu a četnějšímu usazení lidí v této krajině a patrně i v naší vesnici o několika obyvatelích, dochází asi až v kolonizačním období koncem 12. a v 13. století. Pevným bodem, odkud byly objevovány dosud neobydlené prostory ve vyšších polohách Českomoravské vrchoviny, kde nebyl ještě tak silný panovníkův vliv a byl dostatek volné půdy k lovům, pro zakládání vesnic, tvrzí a hradů, byl zajisté Tišnov, připomínaný poprvé roku 1203, který již v polovině 13. století se stal přirozeným správním i obchodním centrem širokého okolí. Pak především klášter Porta Coeli – Brána nebes v Předklášteří, založený roku 1232 královnou Konstancií Uherskou, vdovou po českém králi Přemyslu Otakarovi I. a jejich syny, českým králem Václavem I. a moravským markrabětem Přemyslem. Později uvidíme, že Újezd k tomuto klášteru po dvě stě padesát let náležel. V čele tohoto pohybu lidí směrem k dosud neosídlenému území, do podhůří a hor Českomoravské vrchoviny, se ukazují příslušníci nové vznikající šlechty. Z nevýrazné vesnice Medlova na jižní Moravě přichází sem v druhém desetiletí 13. století páni z Medlova, předchůdci proslulých Pernštejnů, erbu zubří hlavy, aby zde osídlovali získané území na horním toku řeky Svratky. Zakládají hrad Pernštejn a výrazem jejich hospodářských zájmů, patrně i zbožnosti, je založení ženského kláštera sv. Kříže v Doubravníku, připomínaného poprvé roku 1231. Přichází sem z Kunštátska i členové rozvětveného rodu pánů z Kunštátu. Tišnov se tak stal nejen důležitým hospodářským základem pro klášter. Roku 1240 se připomíná jako trhová ves, vybavená trhovými právy, a získává stále na větším významu jako středisko obchodu pro široké okolí. Zejména když trhové osady, jakými byly Doubravník, Žďárec, Deblín, Strážek, připomínaný roku 1358 jako městečko, umístěné na chudých šlechtických panstvích, postupně upadaly. V Tišnově se konaly týdenní pondělní trhy, kam obyvatelé z okolí přiváželi vypěstované plodiny, dobytek a ve městě nakupovali potřebné věci. Především však získávali peníze na zaplacení daní a různých poplatků vrchnostem a kostelům. V této kolonizační vlně dochází někdy v polovině 13. století obdobně i k přílivu nových osadníků do dolního toku řeky Loučky. Zdá se, že tentokráte ne z jižní Moravy, ale ze severovýchodního směru dávno osídlené Malé Hané. Dolní i Horní Loučky a některá místa v okolí osídlují rodové větve pánů z Kunštátu, jejichž někteří členové měli svá sídla v okolí Prostějova. Beneš ze Skryjí, připomínaný roku 1358, měl manželku Jitku ze Stařechovic, rodem z Kunštátu, které se nachází nedaleko Prostějova. Vzhledem ke spřízněnosti vladyků z Újezda s vladyky z Heroltic ve 14. století nás může zajímat zjištění historiků Miloslava Plačka a Petera Futáka publikovaných v knize Páni z Kunštátu, že předkem této místní šlechty byl Herult (Gerhard) z Lysic, náležející jedné z rodových větví pánů z Kunštátu. Někdy kolem roku 1316 z Lysic odešel a usídlil se jižně od Tišnova. Ze jména Herold se stalo rodové příjmení z Herultic, z Heroltic. A z Drahan, též od Prostějova, pochází naši vladykové z Drahan, později zvaní z Újezda, kteří jsou prvními bezpečně doloženými majiteli statků v dnešní Tišnovské Nové Vsi, v části Skryjí (hrad Rysov), v Řikoníně, Lubném a především v Újezdě, ze kterého vytvořili jakési centrum své hospodářské i správní činnosti. Z jihovýchodního směru od Lomnice zasahovala ve 13. století do okolí Újezda svými majetky i původní vladycká rodina Bukovců z Bukovice. Jistým, i když nepřímým, důkazem o spojitosti širokého okolí Újezda s Hanou může být lidová mluva, náležející do jižní skupiny středomoravského hanáckého nářečí, kterým se mluví v Újezdě i okolních vesnicích v podstatě dodnes.