Obec Štěpánkovice

Obec Štěpánkovice

Štěpánkovice (německy Schepankowitz nebo dříve Sczepankowitz) je obec na Hlučínsku. Má cca 3100 obyvatel.

Kraj:Moravskoslezský
Okres:Okres Opava

Obecní úřad

IČ: 00300756
DIČ: CZ00300756

Adresa:

Slezská 520/13
74728 Štěpánkovice

Kontakty

E-mail:

obec[zavináč]stepankovice.cz

Telefon:

553 675 122

Fax:

553 675 476

Zeměpisná poloha: 49° 57' 29" N, 18° 2' 16" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Nálezy pravěké keramiky v katastru obce dokazují velmi staré osídlení tohoto místa, ale první písemná zmínka v archívních dokumentech o existenci Štěpánkovic je z roku 1265, kdy ves získal Herbert z Fulštejna. Později byla obec majetkem konventu sv. Kláry v Opavě. Roku 1528 byly Štěpánkovice vloženy do zemských desek v Opavě reformační šlechtě – Janu a Vavřinci z Drahotuš Na Benešově. Obec byla v té době plně evangelická. V průběhu dalších dvou století se vystřídali další majitelé obce. Roku 1712 koupil Štěpánkovice kníže Lichnovský. Docházelo k postupné rekatolizaci obce. V roce 1756 byl postaven nový kostel, zasvěcený sv. Kateřině. Roku 1792 byla v obci zřízena škola, pro kterou byla vedle kostela postavena nová zděná budova. Obec původně patřila ke Knížectví opavskému Země slezské, která byla součástí Koruny české. V osudném roce 1742, po prohrané 1. slezské válce, byla většina Slezska včetně Hlučínska a tedy i Štěpánkovic odtržena od Koruny české a přičleněna k Prusku. Přesto se zde dále mluvilo „moravsky“ a tímto jazykem – slezským nářečím češtiny – se také vyučovalo ve škole. Základem pro výuku byl slabikář, který pro tuto oblast vydal slezský buditel, kněz Cyprián Lelek z Dolního Benešova. Koncem 19. století však byly školy v „pruském Slezsku“ poněmčeny, ale „moravština“ se nadále používala při náboženské výchově a v kostele, protože tato část území nadále patřila k olomoucké arcidiecési (vlastně až do vzniku Ostravsko-opavské diecése v 90. letech 20. století). Po skončení I. světové války a vzniku Československé republiky bylo na základě Versaillské mírové smlouvy Hlučínsko (a tedy i Štěpánkovice) vráceno, připojeno 4. února 1920 k ČSR. Postupně se i do školy vrátil rodný jazyk, tentokrát už ve formě spisovné češtiny. V důsledku mnichovské „smlouvy“ velmocí a odtržení pohraničních částí od ČSR připadla i naše obec od 8. října 1938 k hitlerovskému Německu. Došlo k tvrdému vyžadování užívání němčiny, muži museli narukovat do armády a mnozí se z války nevrátili, jiní se vrátili jako invalidé. Při osvobozovacích bojích 16. dubna 1945 utrpěla obec ohromné materiální škody (m.j. silně byla poškozena škola, kostel, fara, úplně byly zničeny hostince Modlichů a Volných, mnoho stodol, domů a jiných objektů vyhořelo, včetně větrného mlýna na Mlýnské ulici). Při bojích zahynulo 226 sovětských vojáků, v okolí Albertovce 6 československých tankistů a celkem v obci 15 civilních osob. V průběhu II. světové války zahynuli na různých frontách celkem 143 muži ze Štěpánkovic. V letech I. světové války 1914-1918 padlo 75 štěpánkovických občanů. V 50. letech 20. století se postupně začala rozvíjet svépomocná výstavba rodinných domků. Stavebního materiálu nebylo tehdy na pokrytí všech požadavků a potřeb dostatek, proto si mnozí stavebníci vyráběli ručně cihly a vypalovali je v improvizovaných pecích. V dalších třech desetiletích potom docházelo k další výstavbě a zvelebování obce. Občané své domy nadstavovali a zvětšovali, modernizovali, vybavovali vodovodem, koupelnami, ústředním topením. Svépomocí byl postaven kulturní dům a kolem zřízen park, postaveny čtyři moderní prodejny, z toho jedna na Svobodě a později i na Albertovci (ta bohužel neslouží svému účelu), zdravotnické středisko, hasičská zbrojnice na Svobodě, bylo rozšířeno hřiště TJ Sokol a postavena budova pro šatny a klubovnu - restauraci. Za hřbitovem byly zřízeny drobné provozovny a sběrna odpadových surovin. Na Albertovci byl rovněž svépomocí postaven hotel a v obci moderní základní i mateřská škola a současně veřejný vodovod. Postupně byla rozšiřována a doplňována obecní kanalizace, zpevňovány cesty, budovány chodníky. Vzniklo nové sídliště (východně od hřbitova), tzv. Korea a prakticky nové ulice – Zahradní, Mlýnská, Luční, Sluneční, Mírová, Komenského, Družby, Okrouhlá, U Bartošovce, U Dvora. V první polovině 50. let 20. století došlo k vyasfaltování Hlavní ulice (silnice z Kravař do Sudic), byla postavena zatím aspoň provizorní zděná školní budova pro třídy vyššího stupně, postaveny dva bytové domy s celkem 10 byty, zpevněna a vyasfaltována silnice na Svobodu a potom i na Albertovec. V hřebčíně na Albertovci byly vybudovány nové konírny, porodna, jízdárna, moderní dílny. Západně od obce bylo v 60. a 70. letech zbudováno komplexní moderní zemědělské středisko, menší i na Svobodě. V 90. letech minulého století byla provedena připravovaná plynofikace obce, kabelizace telefonní sítě a její úplné rozšíření a rekonstruovány a zlepšeny další obecní cesty a chodníky. V posledních pěti letech bylo provedeno odvodnění hřbitova a jeho nová celková úprava. Nevyužité a chátrající budovy někdejšího panského dvora ve Štěpánkovicích obec odkoupila od soukromé firmy a hospodářské budovy byly zbourány, aby zde v budoucnu vzniklo nové sídliště rodinných domů. Plemenářský podnik (státní hřebčín) na Albertovci se široko daleko proslavil chovem ušlechtilých koní. Na Velké pardubické zvítězili zdejší koně – Furioso XIV r. 1955, Mor r. 1974 a 1975, Limit r. 1976. Tehdejší ředitel ing. František Lamich se svým koněm Vadarem se stal třináctinásobným mistrem republiky v drezúře. Obec má také bohaté kulturní tradice, především je známa svými úspěšnými národopisnými soubory a v minulosti také ochotnickým divadlem; po několik let byly v našem kulturním domě pořádány okresní přehlídky úspěšných ochotnických divadelních souborů - Štěpánkovický divadelní máj. V polovině 50. let minulého století zde byli věhlasní lidoví vypravěči, především Josef Smolka, A. Korpasová, A. Baránková. Zásluhou etnografa Dr. Antonína Satkeho z Opavy vyšla a měla široký ohlas kniha Hlučínský pohádkář Josef Smolka. Štěpánkovice mívaly charakter zemědělské obce, ale především v průběhu minulého století se staly spíše sídlištěm a zásobárnou pracovních sil především pro stavebnictví, průmysl a služby pro Ostravu, Opavu, Hlučín i Kravaře a pro průmyslové závody v okolních obcích (Dolní Benešov, Bolatice, Chuchelná, Kobeřice). Jen menší část občanů pracuje v místě v zemědělství (někdejší JZD se transformovalo na rovněž prosperující Agroland, s.r.o.), v malém strojírenském závodě na Svobodě, ve službách a jako drobní soukromí podnikatelé. I v naší obci se, bohužel, projevuje nezaměstnanost a část občanů pracuje v zahraničí, především v Německu a Rakousku. Historie Štěpánkovic v datech Počet domů: - v polovině 17. století (po Třicetileté válce) - okolo 100 domů - v polovině 20. století (po II.svět.válce) - 370 domů - na začátku 21. století -770 domů Počet obyvatel: rok 1783 - 289 obyvatel rok 1842 - 922 obyvatel rok 1864 - 1082 obyvatel sčítání lidu rok 1930 - 2056 obyvatel rok 2005 - 3115 obyvatel Zvláštní události: 1818 kníže Lichnovský nechal postavit dvůr Albertovec (Hilvetihof) 1852 zrušeny robotní závazky obyvatel k vrchnosti 1871 se stala Svoboda osadou Štěpánkovic (původně statek, obklopený později dalšími drobnými zemědělci) 1893 založen spolek dobrovolných hasičů v obci 1895 postavena železnice, zprovozněna r.1897 1926-28 postaven obecní dům, sídlo obec. úřadu (nyní prodejna p. Kurky) 1927 založen sportovní klub 1928 začal jezdit autobus z Rohova do Opavy, dvakrát denně; zřízena mateřská škola 26.11. - vysvěcen nový hřbitov 1929 provedena elektrifikace obce 1.12. - zřízena dvojtřídní obecná škola na Svobodě 1934 vybudována první část obecní kanalizace, od Peterkova statku k nové Hoňkově hospodě, dál pokračoval otevřený příkop 1951 zřízena v obci úplná základní škola; dříve dojížděli žáci od 6. ročníku z obce a z Albertovce do Kravař (vlakem), ze Svobody chodili do Kobeřic 1952 na Albertovec přestěhován z Hostouně na Šumavě státní hřebčín 1953 na Zahradní ulici postavena zděná provizorní školní budova pro žáky od 6. ročníku 1953-54 vyasfaltována silnice z Kravař do Sudic 1954 začal v obci ordinovat první lékař MUDr. Herbert Kavan 1956 ustaveno zemědělské družstvo, nyní Agroland, s.r.o. 1958 navázána družba s podtatranskou obcí Štrbou v rámci změn územního uspořádání připojena k obci Bílá Bříza, dříve osada obce Vrbka 1964 dokončena stavba kulturního domu 1979-85 postavena svépomocí nová úplná základní škola s příslušenstvím a v návaznosti na ni nová moderní mateřská škola

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz