Obec Slavíkovice

Slavíkovice jsou obec v okrese Třebíč, asi 3 km na jihovýchod od města Jemnice. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 223 obyvatel.

Kraj:Vysočina
Okres:Okres Třebíč

Obecní úřad

IČ: 48527483

Adresa:

Slavíkovice č.p. 7
67531 Slavíkovice

Kontakty

E-mail:

obec.slavikovice[zavináč]seznam.cz

Zeměpisná poloha: 49° 0' 6" N, 15° 37' 44" E

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350, kdy je vlastnil Bernard ze Slavíkovic. Jako vlastníci Slavíkovic jsou známé dva rody. Významnější byl rod Bítovských ze Slavíkovic. Z tohoto rodu se zde připomíná pouze Jan ze Slavíkovic (1460 - 1464). Druhým rodem, který byl ve Slavíkovicích usazen poměrně dlouho, byli Klouzalové z Rynárce. Ti vlastnili ves od roku 1464 až do poslední čtvrtiny 16. století. Svojí podnikavostí byl známý Václav Klouzal, který si zvyšoval příjmy mj. vařením piva, čímž ovšem porušoval mílové právo města Jemnice. Proto jej Jemničtí v r. 1482 zažalovali u zemského soudu a požadovali náhradu 25 grošů. Spor přerostl až v soukromou válku, kdy jemničtí Václavovi zakázali přístup do města a zabavili mu peřiny. Ve 2. polovině 16. století byla ve vsi založena ovčírna, protože v té době byl prodej vlny velmi výhodný. V roce 1574 koupil Slavíkovice spolu s Lhoticemi, Trpičovicemi a půlkou pustých Račic Václav Krajíř z Krajku.V obci stávala poblíž kostela tvrz ze 14. století, která zanikla spojením s budkovským panstvím v 17. století.V roce 1624 patřil statek ve Slavíkovicích hraběnce z Hodic, poté náležela obec ke statku mladoňovickému, který spojil českobratrský pán Zdeněk z Roupova s budkovským panstvím. Po porážce stavovských vojsk však musel, protože odmítl přestoupit na katolickou víru, svoje statky prodat a vystěhovat se ze země. V roce 1629 přešly Slavíkovice spolu s budkovským panstvím do rukou císařského komořího a polního maršála Kristiána von Illov, po jeho smrti však opět připadly Zdeňkovi z Roupova. Od r. 1666 patřilo panství rodu Berchtoldů. Události třicetileté války poznamenaly zle obyvatelstvo obce. V roce 1653 žil v obci pouze jeden chalupník, v roce 1671 byla ves úplně pustá. Byla zde pouze ovčírna a kostel. Tento stav trval ještě v roce 1720. Slavíkovice však nepotkal osud sousedních Trpičovic, které po třicetileté válce také zpustly a poté zcela zanikly. V roce 1750 byla obec již opět obydlena. V té době zde byl dvůr s 486 měrami polí a zahrad, 87 měrami pastvin, hospodou a 14 chalupníky. Při soupisu majetku za vlády Marie Terezie v šedesátých letech 18. století patřilo ke Slavíkovicím 369,5 měřic půdy, 1 měřice lad, 18 měřic pastvin, 27 měřic lesa. Ke zdejšímu vrchnostenskému dvoru patřilo 479 měřic půdy, 87 měřic pastvin, 7,8 měřic zahrad, z luk se sklidilo 65 fůr sena a 35 fůr otavy. V roce 1843 žilo v obci 289 obyvatel, z toho 147 mužů a 151 žen v 53 domech a 70 domácnostech. Ve vsi bylo 15 čtvrtláníků s výměrou 8 až 11 jiter půdy, dva dominikalisté s 6 až 1/8 jitra půdy a 34 domkařů bez půdy. Ve vsi chovali 4 koně, 50 volů, 38 krav, 10 kusů mladého dobytka, 23 obyčejných ovcí, 1368 zušlechtěných ovcí španělského druhu merino a 18 vepřů. Po správní reformě v roce 1850 byly Slavíkovice začleněny pod politickou pravomoc Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod Okresní soud v Jemnici. Po zřízení smíšených úřadů v r. 1855 spadaly pod politickou i soudní pravomoc okresního úřadu v Jemnici. Po vzniku okresního úřadu v Moravských Budějovicích v r. 1896 byly Slavíkovice přičleněny se ostatními obcemi soudního okresu Jemnice přičleněny pod jeho správu. V obci vznikl v roce 1904 hasičský sbor. Od 18. století chodily slavíkovické děti do školy v Mladoňovicích. V roce 1923 vznikla v obci místní knihovna, s počátečním stavem 20 knih. V roce 1929 přivedla Západomoravská společnost do vsi elektrický proud a postavila zde transformátor. Samotná obec byla elektrifikována až v roce 1931 a současně bylo zřízeno i veřejné osvětlení. V témže roce byla také vybudována silnice napříč obcí ke kostelu. Při sčítání lidu v roce 1930 žilo v obci 389 lidí v 80 domech (dva domy byly neobydlené), z toho bylo 180 mužů, 209 žen. V průběhu druhé světové války neutrpěla obec stejně jako okolní kraj významnější škody. V roce 1958 byla v obci otevřena nová prodejna jednoty v místě bývalého chléva pro obecní býky, v roce 1962 pak byla upravena pro samoobslužný prodej. V roce 1970 bylo zřízeno nové elektrické vedení a instalováno 34 výbojek veřejného osvětlení. V roce 1973 byla vybudována víceúčelová nádrž. V roce 1975 bylo tehdejší Jednotné zemědělské družstvo ve Slavíkovicích sloučeno se sousedními obcemi Lhoticemi, Loukou a Jemnicí. V roce 1976 byla v obci zrušena škola, kterou tehdy navštěvovalo již jen 14 žáků. Od té doby musí děti ze Slavíkovic dojíždět do škol v Mladoňovicích a v Jemnici. K 31. prosinci 1979 byly Slavíkovice v rámci tehdejší politiky slučování obcí do větších celků připojeny jako místní část k městu Jemnici.V roce 1982 byl vybudován před víceúčelovou nádrží areál s tanečním parketem, v roce 1990 byl doplněn sociálním zařízením a zděným stánkem pro prodej občerstvení.V roce 1993 se obec na základě místního referenda opět osamostatnila.V roce 1997 byla provedena rekonstrukce víceúčelové nádrže. V roce 2000 byl do obce zaveden plyn. V roce 2001 byly nově vyasfaltovány všechny místní komunikace v obci. V roce 2003 byla zahájena rekonstrukce autobusové zastávky.Památky v obci Nejvýznamnější památkou Slavíkovic je kostel sv. Kateřiny. Na místě dnešního barokního kostela stával pravděpodobně pozdně románský plochostropý kostel s podélnými loděmi a věží z 1. pol. 13 stol. Do dnešní doby se dochovala pouze věž, která je připojena k dnešní barokní stavbě z r. 1749. Kostel má tři oltáře a varhany od Jana Komorníka z Rouchova. Na hřbitově jsou dvě kaple. Poblíž kostela u rybníka Stodolák stojí stará sýpka.