Obec Ratibořské Hory

Obec Ratibořské Hory

Obec Ratibořské Hory se nachází v okrese Tábor, kraj Jihočeský.

Kraj:Jihočeský
Okres:Okres Tábor

Obecní úřad

IČ: 00252794

Adresa:

Ratibořské Hory č.p. 121
39142 Ratibořské Hory

Kontakty

E-mail:

ratiborske.hory[zavináč]quick.cz

Telefon:

381 283 087

Zeměpisná poloha: 49° 27' 53" N, 14° 46' 21" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Městečko Ratibořské Hory (Bergstadtl), které vzniklo před čtyřmi sty osmdesáti lety na severovýchod od husitského Tábora, bylo po několik staletí závislé na dolování. S ním vzkvétalo i upadalo. V obyvatelích Ratibořských Hor zůstávalo hluboko zakořeněné přesvědčení, že základem jejich obživy není to, co je na zemi, tj. zemědělská a lesní výroba, nýbrž to, co je pod zemí, bohatství rudných dolů. Rozkvět hornictví způsobil mnohem větší soustředění obyvatelstva v Ratibořských Horách, než jaké odpovídalo možnostem zemědělské výroby v městečku a okolí. Není zřejmě možné počítat s tím, že v Ratibořských Horách bude někdy opět žít a pracovat tolik lidí, jako v dobách vrcholné slávy horního města koncem 16. století a znovu koncem 18. století. Pro období 14. století umísťují někteří badatelé do nedalekých Vřesců důležité hornické místo zvané v soudobých pramenech, zejména ve Vlastním životopisu Karla IV., jako Bresnicz. Nepřímé důkazy pro starší důlní činnost v oblasti Ratibořských Hor lze spatřovat v tom, že farní kostel v Ratibořicích, o němž je první zmínka roku 1369, byl zasvěcen sv. Mikulášovi, ochránci obchodu a hornických míst, nebo v několika pomístních názvech (např. les Staré hory, rybník Starohorský, název „staré hory“ pro důlní díla jihovýchodně od Podolí, dosvědčený již pro 16. století). Zajímavou indicií by mohla být i národnostní skladba obyvatelstva některých osad doby předhusitské, např. ve Vřescích nacházíme v druhé polovině 14. století převážnou většinu obyvatel německého původu. Změnu zásadního rázu uzpůsobilo obnovení dolování v ratibořickém obvodě někdy počátkem 16. století. Již z roku 1515 se dochoval záznam o tavení stříbrných rud z Ratibořic a Vřesců v rožmberských hutích v Českém Krumlově. Po otevření několika dolů požádali bratří Mikuláš, Petr a Jan Měděncové o ustanovení ratibořského horního obvodu a dosáhli roku 1526 od krále Ludvíka udělení výsady těžit volně veškeré kovy ve vzdálenosti půl míle od Ratibořic na dobu patnácti let s podmínkou, že vytěžené kovy, převážně stříbro, budou dodávat královské komoře za stanovenou cenu. Necelý rok později, v únoru 1527, předali Měděncové své podíly na dolování Václavu z Lobkovic a na Chlumci. Výsledkem bylo podstatné zvýšení výnosu ratibořských dolů, z nichž byl na dobu patnácti let prominut královský poplatek (urbura), a velký zájem nových těžařů o dolování v tomto horním obvodě. Jedním z předpokladů obnovené těžby stříbrné rudy ve větším rozsahu bylo získání kvalifikovaných odborníků, především horníků. Těžaři v ratibořském obvodu je povolávali většinou z Krušných hor, zejména z oblasti Jáchymova a pomohli jim zařídit provizorní obydlí. Vzhledem k tomu, že obec Ratibořice byla vtěsnána do úzkého údolí, vytvořil se po roce 1526 postupně základ nového horního městečka na rovině v místě, které bylo zhruba stejně vzdálené od hlavních předpokládaných dolů. Na tomto místě dostávali původně horníci přivážené potraviny (proviant), kolem roku 1528 zde vznikl proviantní dům, který sloužil nejen k rozdělování zásob, ale i k činnosti horního úřadu. Jako nejvýznamnější dům v obci měl věžičku se zvonem a bicí hodiny. Pro nově vzniklou hornickou osadu, nazývanou někdy Nové nebo Mladé Ratibořice, se vžil lidový název Ratibořské Hory. Po uplynutí platnosti patnáctiletého privilegia z roku 1526 se dolování v Ratibořských Horách a okolí ujal přímo panovník, který po roce 1541 v rozsáhlém měřítku udílel povolení k těžbě, ale mnozí těžaři neměli dostatek peněz a královská komora nezískávala z ratibořického dolování očekávané finanční zdroje, potřebné hlavně pro vojenské účely. Císař Rudolf II. přenechal proto roku 1586 doly ratibořické, hlasivské a táborské na dobu třiceti let bohatému panskému rodu Rožmberků, který se již po roce 1550 podílel na těžbě. Rožmberkové investovali do těchto dolů značné peněžní částky, povolali nové odborníky a v Ratibořských Horách se soustředili v prvé řadě na rozsáhlou výstavbu dolu Tří králů. Přes počáteční velká vydání se dolování v Ratibořských Horách od přelomu 16. a 17. století začínalo vyplácet a výtěžek mohl být zužitkován pro jiné hornické oblasti. Po smrti Petra Voka z Rožmberka připadly ratibořické doly opět panovníkovi. Tehdy byly Ratibořské Hory s okolím na vrcholu svého rozkvětu, kdy se těžilo téměř ve všech dnes známých dolech. Nový rozkvět dolování v Ratibořských Horách a okolí v druhé polovině 18. století a jeho důsledky Obnovení rozsáhlejší těžby stříbrné rudy v Ratibořských Horách po převzetí panství Schwarzenberky bylo poměrně zdlouhavou záležitostí. V roce 1737 bylo v Ratibořských Horách již dostatek hornického osazenstva – 3 důlní dozorci, 30 havířů, 40 ostatních důlních dělníků, 13 osob bylo zaměstnáno v úpravnách a 6 v hutích. Prusko-rakouská válka o dědictví české koruny zasáhla rušivě do rozvoje dolování a v letech 1741-1743 byly doly v Ratibořských Horách zatopeny, ale postupem času se počet zaměstnaných osob při těžbě stříbra dále rozšiřoval. Z roku 1773 se dochovala zpráva, že osazenstvo dolů vzrostlo z 309 lidí na 567, z toho bylo 271 schwarzenberských poddaných, 92 poddaných z jiných panství a 204 osob svobodných. K některým závažným změnám došlo v organizaci práce horníků. Místo dvanáctihodinových směn byly zaváděny osmihodinové, denní mzda byla nahrazována úkolovou. Úředníkům a dozorcům byl zakazován prodej spotřebního zboží a jiných potřeb dělníkům, aby jim byla vyplácena celá mzda bez srážek na dluhy vzniklé z takových prodejů. Jak to bývá v období rozvoje kapitalistických vztahů obvyklé, poskytovali podnikatelé v období výrobní konjunktury některá dílčí zlepšení pracovních a sociálních podmínek dělnictva, aby tak zvýšili intenzitu práce a zájem námezdních dělníků o jejich práci. Právě sedmdesátá léta 18. století byla svědkem velkého rozmachu schwarzenbesrkého dolování v Ratibořských Horách. Když se však ukazovalo, že investice vložené do důlního podnikání nebyly dost rentabilní, začalo se v polovině osmdesátých let 18. století s omezováním některých prací a byly prosazovány i některé úspory na účet havířů. Z toho období se dochovala pozoruhodná žádost horníků Ratibořských Hor z 26.dubna 1787, by pracovní doba v dolech byla snížena na sedm a půl hodiny denně. I když tato žádost byla svou formou psána jako pokorná prosba, je právem zařazována mezi nejvýznamnější projevy rodícího se třídního uvědomění dělnictva v posledních desetiletích 18. století. Vzhledem k tomu, že roku 1787 byly schváleny další investice na dolování a zpracování rud, můžeme usuzovat, že po krátkém poklesu nastala nová výrobní konjunktura, provázena dalším vzrůstem počtu obyvatel Ratibořských Hor. Již po roce 1776 byla v městečku postavena celá řada svobodných hornických domů, jejichž obyvatelné platili chýnovské vrchnosti menší nájemné a nepatřili mezi měšťany Ratibořských Hor. Podle údajů z roku 1784 žilo ve 138 domech v Ratibořských Horách 183 rodin, mezi nimiž bylo 64 měšťanů a řemeslníků, 41 čekatelů na měšťanské právo, 136 domkářů a horníků, 16 úředníků a dalších osob v privilegovaném společenském postavení. Připočteme-li k tomu 425 žen, 123 dětí do12let a 25 mladistvých od 13 do 17 let, dospějeme k celkovému počtu 930 obyvatel Ratibořských Hor roku 1784. Během dalších deseti let, ke konci roku 1794, se počet osob zaměstnaných při těžbě a zpracování rud v Ratibořských Horách zvýšil na 616, z toho bylo 460 horníků, 113 osob při puchýrnách, praní a třídění rudy, 29 osob ve stříbrných hutích a 14 úředníků, odborníků a dozorců. Celkový počet 2264 obyvatel Ratibořských Hor koncem roku 1794, uváděný v této souvislosti, bude asi nutné podrobit kritické revizi, ale přesto je zřejmé, že v posledním desetiletí 18. století dosáhly Ratibořské Hory největšího hospodářského rozkvětu a nejvyššího počtu obyvatel v celé své historii.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz