Obec Radiměř

Obec Radiměř

Radiměř (německy Rothmühl) je obec rozkládající se po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice, v okrese Svitavy v Pardubickém kraji.

Kraj:Pardubický
Okres:Okres Svitavy

Obecní úřad

IČ: 00277258
DIČ: CZ00277258

Adresa:

Radiměř č.p. 170
56907 Radiměř

Kontakty

E-mail:

obec[zavináč]radimer.net

Telefon:

461 594 133

Zeměpisná poloha: 49° 41' 58" N, 16° 26' 36" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Původně se jednalo o dvě samostatné obce, jimiž byla ves Česká Radiměř (o rozloze 1521 hektarů) ležící v Čechách (na jihu), a městys Moravská Radiměř (o rozloze 1329 hektarů) ležící na Moravě (na severu). Katastry těchto obcí hraničily na Radiměřském potoce, jehož úseky (ale nikoliv celý tok) tvořily na katastru dnešní obce zároveň i zemskou hranici mezi Čechami a Moravou. Obě obce však vždy náležely do stejné církevní provincie, jíž byla a dodnes je Moravská církevní provincie. Ke spojení obou obcí došlo roku 1949, později i k vytvoření jednotného katastrálního území. Česká Radiměř První listinná zmínka je z roku 1291 (Radmels), kdy se území obce nacházelo na svojanovském panství – tehdy opět v majetku krále (mezi lety 1281–90 panství patřilo Záviši z Falkenštejna). Vzhledem k tomu, že mezi skutečnou lokací řady měst či vesnic a prvními zápisy o nich uplynuly často i desítky let, a vzhledem ke znění listiny, je jisté, že vesnice pochází z doby Přemysla Otakara II., který v této oblasti vyvíjel v 60. letech 13. století značnou kolonizační aktivitu prostřednictvím schopného, agilního lokátora Konráda z Limberka (Lewendorfu). V rozporu s vůlí Karla IV., který trval na nezcizitelnosti Svojanova a přináležejícího území z majetku Koruny, bylo panství po jeho smrti zastaveno moravským pánům z Boskovic. R. 1437 však Zikmund Lucemburský svojanovské panství přiřkl své ženě, Barboře Celské. Moravská Radiměř Moravská Radiměř patřila od založení k letovickému panství, což znamenalo značnou vzdálenost od správního centra. Lze říci, že tím byla značně izolována. Tento stav je pramenně doložen k roku 1505, kdy letovické panství i s přilehlými obcemi získal Ladislav z Boskovic. V roce 1514 získala obec právo odúmrti, ale v polovině 16. století (1550) připadla, alespoň soudně, pod jurisdikci svitavského hrdelního soudu. Tento stav zůstal až do roku 1729. O tom, že ves byla zasažena růstem reformační činnosti luteránských kněží svědčí zmínka o vyhnání luteránů z Radiměře v roce 1597. Fara byla během třicetileté války spravována z Vendolí (1628). Obě vsi utrpěly během války četnými průchody vojsk, z nichž asi nejničivější bylo švédské rabování v roce 1644. Během 17. století zaznamenáváme hospodářský rozkvět obce. Kolem roku 1650 žilo v obou vsích 144 sedláků a chalupníků. Vedle zemědělců zde pracovaly mlýny a vyrábělo se zde plátno. V roce 1728 došlo k odloučení radiměřské farnosti od Vendolí a obec získala vlastní faru. Celé 18. století přineslo prudký rozmach hospodářského, technického a kulturního života obce, v níž žilo na 2 700 lidí. Přínosem pro Radiměř bylo udělení várečného a šenkovního práva kunštátskou vrchností (1783). Hlavní obživou se pro mnoho lidí stalo tkalcovství, výroba plátna a jeho bělení. Reformy za vlády Marie Terezie a Josefa II. spočívaly v převedení farnosti pod správu brněnské diecéze, což zůstalo až do roku 1863. Rozvoj průmyslu v 19. století potvrdil dominantní postavení soukenictví vznikem dvou velkých textilních faktorií, které vyráběly plátno pro rakouskou armádu. Možnost zaměstnání zvýšila v roce 1850 počet obyvatel na 3 500. To změnilo i tvářnost vesnice. Místo dřevěných chalup a domků zde vyrostly kamenné budovy, v roce 1810 byla postavena obecná škola a v roce 1840 místní silnice. Již v roce 1817 byla obec osvobozena od robotních povinností ke kunštátské vrchnosti. Revoluční rok 1848 přinesl osvobození obcí z vrchnostenských správ a zrušení poddanství. Moravská Radiměř byla oddělena od bývalého letovického panství a přičleněna do politického okresu Moravská Třebová, naopak Česká Radiměř připadla Litomyšli a později okresu poličskému. Zpomalení bouřlivého rozvoje nastalo ve druhé polovině 19. století, kdy původně plánovaná železnice z Brna do České Třebové měla protínat obec, ale radiměřští sedláci se proti tomu vzbouřili, a tak tra» byla vytyčena jiným směrem. Nicméně konec 19. století byl ve znamení zakládání nových hospodářských, sociálních i kulturních institucí – peněžní fondy pro chudé, rozličné spolky, spořitelna, nová budova školy atd. Takový rozvoj pokračoval i začátkem 20. století, by» zpomalován válkami a hospodářskou krizí. Po skončení druhé světové války a odsunu německého obyvatelstva byla ves osídlena českými lidmi z různých koutů republiky. V roce 1949 byly obě části obce sloučeny a včleněny do nového svitavského okresu, což potvrdilo i státní uspořádání z roku 1960.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz