Obec Podivice

Obec Podivice

Obec Podivice (německy:Podiwitz) se nachází v okrese Vyškov, kraj Jihomoravský.

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Vyškov

Obecní úřad

IČ: 00373559

Adresa:

Podivice č.p. 63
68321 Podivice

Kontakty

E-mail:

oupodivice[zavináč]infos.cz

Telefon:

517 357 002

Zeměpisná poloha: 49° 22' 1" N, 17° 0' 42" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Zeměpisná poloha obce se nachází 8 km od středu Moravy směrem na západ od pahorku zv. "Předina". Východní hranici mezi okr. Vyškov a Prostějov tvoří potok Pulkava. Velikost území je 3.697 ha, včetně okolních lesů, které patřili až do roku 1935 arcibiskupství v Olomouci, kdy byly tyto lesy vykoupeny MNO pro účel zřízení vojenské střelnice. Byl to druhý největší katastr na Jižní Moravě. V roce 1977 byla provedena úprava hranic a veškerá lesní plocha byla začleněna do vojenského Újezdu Březina. Nynější rozloha katastru je jen 225,30 ha, nejmenší na Moravě. Střed Podivic se nachází v nadmořské výšce 353 m.nm., nejnižším bodem je potok Pulkava u kobylnické cesty 293 m.nm., nejvyšším bodem je hora "Stříbrná" 551 m.nm., z níž je překrásný rozhled na velký kus Moravy s Pradědem na severu a Pálavou na jihu. Jméno Podivice dříve Poděvice je pravděpodobně odvozeno od jména pohanské bohyně Poděva, kterou naší prapředkové uctívali na panském hradišti "NA VALECH", ukrytém v lesích pod Dudínem. Jsou to pozůstatky dávného osídlení, o čemž svědčí vykopávky. První písemná zmínka o Podivicích je z roku 1143, kdy byly Podivice starobylou osadou - údajně tu dvakrát kráčeli apoštolé Soluňští sv. Cyril a Metoděj, Podivice jsou písemně citovány jako majetek olomouckého kostela a roku 1465 osada patřila k mensiálním statkům olomouckým biskupům a arcibiskupům. Na Stříbrné se těžila stříbrná a olověná ruda a podivické lesy byly bohatým lovištěm jak jelení tak daňčí zvěře. V 15. století byla pod Stříbrnou zřízena první daňčí obora na území tehdejší koruny České. Po zrušení patrionálního zřízení v roce 1848 patřili olomouckým biskupům a arcibiskupům již jen okolní lesy až do roku 1935, kdy byla zřízena vojenská střelnice. Uprostřed lesů bohatých na pernatou i spárkatou zvěř nechal v roce 1755 kardinál Ferdinand Julius, hrabě Troyer, vystavět barokní lovecký zámeček "FERDINANDSKO". Jedná se o jednopatrovou budovu se sálem uprostřed a s kaplí sv. EUSTACHA, patrona lovců. V současné době tento zámeček chátrá a pokud nebude včas provedena oprava, bude z něj zřícenina. Zámeček patřil do Podivic a měl číslo popisné 80 a k tomu ještě byla tamější myslivna. V roce 1836 se přes Moravu přehnala epidemie asijské cholery a zemřelo na ni v Podivicích 16 občanů. Velkým písmem je v kronice zapsán rok 1838, kdy byla v Podivicích zřízena škola, číslo popisné 63 (dnes obecní úřad). Před tímto rokem se děti učili v domku č. 28 a také v č.p.52, v té době navštěvovalo školu 51 žáků a počet stále narůstal a v roce 1884 to bylo 73 žáků. Z důvodu stále narůstajícího počtu žáků byla v roce 1884 postavena další škola (nyní knihovna a prodejna potravin). Ve škole byl byt pro učitele a kabinet. Vyučování v této škole bylo ukončeno v roce 1977, kdy pro stále se snižující počet žáků byla škola uzavřena a děti dochází do školy v Pustiměři. Smutný osud postihl naší obec v roce 1862, kdy všechna obydlí byla pokryta dochem, v domku č.3 při rozpouštění sádla vznikl oheň a vyhořela celá dědina. Stalo se tak, že všichni dospělí byli na svatoanenské pouti v Pustiměři a když se vrátili, zbyl jim jen smutný pohled. Požár byl podporován silným jižním větrem a popel byl zanešen až na rybník pod plumlovským zámkem. Obtíže spojené se křty, pohřbem a docházení na mši svatou do Pustiměře, kam Podivice patřily duchovní správou. Proto se v roce 1891 počalo se shromažďováním finančních prostředků na stavbu kostela. Stavba začala v roce 1910 a kostel byl vysvěcen v září 1911 a zasvěcen sv. Cyrila a Metoděje. Slavnosti se zúčastnilo kolem 7.000 návštěvníků z celého okolí včetně duchovních. Významnou roli na poli kulturního, tak i hmotného sehrály různé spolky, jejíchž rozkvět nastal v průběhu 20. století. Jeden z významných spolků byl čtenářsko-divadelní spolek HAVLÍČEK, založený v roce 1919. Jeho členové hrávali různé divadelní hry a také se zasloužili o postavení pomníku padlých v I. světové válce. Autorem nápisu na pomníku je pan Karel Pospíšil z domu č.50, tč. učitel hluchoněmých. Pomník byl odhalen v neděli dne 31.08.1924. Jako další významný spolek byl v roce 1927 založen Sbor dobrovolných hasičů. Prvním starostou byl zvolen pan Karel Navrátil, č.25 - hostinský a náčelníkem pan Jan Pospíšil, č.67. Ještě v tomto roce bylo postaveno skladiště a zakoupena obecním zastupitelstvem ruční stříkačka od SDH Brodek u Prostějova, za 12.000,- Kč. Tato stříkačka je dodnes akceschopná. Naši obec také poznamenaly válečné události, jak třicetiletá válka, tak bitva tří císařů v roce 1805. Obec byla také postižena tažením pruského vojska, které zde provádělo rekvizice po prohrané bitvě u Sadové v roce 1866. Nejbolestivější zásahy do života občanů naší obce nastaly v období I. světové války, kdy bylo z Podivic odvedeno 101 mužů, z nichž se jich 6 nevrátilo, nejmladším bylo 17 let. Další smutná událost postihla naší obec v roce 1941 v období II. světové války, kdy přišlo z nařízení okupační německé armády naší obec vystěhovat z důvodů, že zde bude vojenské cvičiště. K tomuto účelu zde bylo postaveno 13 železobetonových bunkrů, které toto období připomínají dodnes. V roce 1941 dochází k nucenému vystěhování naší obce, kdy byli naši občané vystěhováni do 43 obcí po celé Moravě. Konec II. světové války 9.5.1945 - během června se již opět začali někteří občané stěhovat do svých domků, které byly v zuboženém stavu. Opravilo se jen to nejnutnější, ale radost byla z toho, že jsme opět doma v Podivicích. Občané se postupně vraceli a do konce června byl ustaven první revoluční Místní národní výbor, jehož prozatímním předsedou byl zvolen pan Karel Pospíšil, č.3, tč. učitel hluchoněmých ve Valašském Meziříčí. Podle zápisu v kronice se v roce 1941 vystěhovalo 333 občanů a vrátilo se 239 občanů. 21 jich zemřelo během vystěhování, někteří zůstali na svém místě, kde se přistěhovali a někteří odešli do pohraničí. Celkem bylo velmi poškozeno 18 rodinných domků, včetně usedlostí - č.55,54,53,22. V roce 1941 bylo v obci 103 domků. Občané, kteří se vrátili, opravovali za velmi těžkých podmínek svoje domky a mimo své práce na opravách bylo nutno připravit školní budovu tak, aby od 1.9.1945 mohlo začít vyučování. Prvním učitelem zde byl ustanoven pan Emanuel Šenkyřík z Ondratic. V prvních volbách v roce 1946 byl zvolen předsedou MNV pan Bohuslav Marák, č.86. Ještě v tomto roce byla do naší obce vyslána komise, která za účasti zástupců MNV zjišťovala výši válečných škod od roku 1941-1945. Celková výše škod byla komisí vyčíslena na 14.462.992,- Kč. V tomto roce začali pracovníci SME Přerov s opravou poničeného elektrického vedení, které bylo do naší obce zavedeno a 23.12.1935 se rozsvítila světla v domácnostech, které byly tehdy napojeny na elektrickou síť. V roce, kdy byla prováděna tato oprava, byly již napojeny všechny domácnosti, které zde bydlely. Do té doby se svítilo petrolejovou lampou a příděl petroleje byl 2 litry na měsíc. Obnovení činnosti SDH začalo 1.1.1946, do té doby byly dovezeny stroje, které byly uskladněny během války v Želči, které byly v zanedbaném stavu. V roce 1945 se také začalo se stěhováním kostelního vybavení, které bylo uskladněno v Pustiměři a na hody na sv. Cyrila a Metoděje byla sloužena první mše svatá. Postupně začala svoji činnost Osvětová beseda, jejímž úkolem bylo zajištění kultury v obci - promítání filmů, různé divadelní hry apod. Hodovou zábavu, ples, ostatky zajišťoval SDH. Dále byly zakládány další organizace Svaz mládeže, Svazarm, Pionýři, ale tyto organizace postupně zanikaly. Nejaktivnější složkou zůstávají dosud Hasiči. Od padesátých let minulého století se začalo postupně s budováním v obci. Nejvíce se budovalo od roku 1960, kdy se začala budovat v obci kanalizace a v roce 1967 byla vybudována dlážděná silnice od domu č.p.108 po dům č.p.102, včetně chodníků od domu č.p.89 po dům č.p.88, v roce 1977-1981 to byla generální oprava požární zbrojnice a jiné akce. Od 1.1.1986 byla naše obec integrována pod střediskovou obec Pustiměř. V naší obci byl občanský výbor, předsedou byl pan Zdeněk Chlup, č.p.94. Po sametové revoluci v roce 1989 se naše obec osamostatnila. Byla opět obnovena změna názvů, místní národní výbory byly zrušeny a byl obnoven název obecní zastupitelstvo se starostou obce. Ve volbách v roce 1990 bylo v naší obci zvoleno 9-ti členné zastupitelstvo a starostu zvolen pan Jiří Marák, č.p.102, který je starostou i v současné době. Největší akcí vybudovanou od roku 1990 je přístavba sálu k budově OÚ, jako další akce - generální oprava elektrického vedení, veřejné osvětlení, připojení naší obce na telefonní ústřednu v Pustiměři a další akce. Od roku 1990 bylo postaveno 5 rodinných domků a v několika byly provedeny větší opravy. V současné době žije v naší obci 195 obyvatel. Starostové naší obce od roku 1865 Jan Sedláček, rolník, č. 55 (dnes bytovka) 1865 - 1875 Karel Pospíšil, rolník, č. 50 1875 - 1879 1879 - 1885 1885 - 1888 Josef Marák, č. 67 1888 - 1891 Karel Pospíšil, č. 50 1891 - 1894 1894 - 1897 Jan Pospíšil, rolník, č. 55 (bytovka) 1897 - 1900 Libor Pospíšil, rolník, č. 50 1900 - 1903 Karel Ambros, č. 16 1903 - 1906 Libor Pospíšil, rolník, ř. 50 1906 - 1909 Josef Pospíšil, hostinský, č. 44 1909 - 1912 Karel Pospíšil, hostinský, č. 25 1912 - 1920 Rajmund Marák, rolník, č. 23 1927 - 1931 Antonín Pospíšil, hostinský, č. 44 1931 - 1941 Vystěhování 1941 - 1945 Předsedové MNV po roce 1945 Karel Pospíšil, učitel, 1. 103 1945 jen krátkou dobu Jan Pospíšil, č. 67 1945 - 1946 Bohuslav Marák, studnař, č. 86 1946 - 1949 Alois Suchánek, cestář, č. 2 1949 - 1950 Bohuslav Pučán, zemědělec, č. 72 1950 - 1957 Jan Smejkal, zedník, č. 24 1957 - 1964 Antonín Pospíšil, člen JZD, č. 44 1964 - 1985 Zdeněk Chlup, lesní dělník, předseda občanského výboru, č. 94 1986 - 1990 Integrace pod MNV Pustiměř 1986 - 1990 V roce 1990 se naše obec opět osamostatnila a bylo zvoleno obecní zastupitelstvo (9 členů), starostou zvolen pan Jiří Marák, č. 102, který tuto funkci vykonává dodnes. Jiří Marák, zámečník, č. 102 1990 - V Podivicích dne 8.2.2008

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz