Obec Ostopovice

Obec Ostopovice

Ostopovice jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, na rozhraní Bobravské vrchoviny a Dyjsko-svrateckého úvalu.

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Brno-venkov

Obecní úřad

IČ: 00282294
DIČ: CZ00282294

Adresa:

U Kaple 260/5
66449 Ostopovice

Kontakty

E-mail:

evidence[zavináč]ostopovice.cz

Telefon:

547 211 381

Zeměpisná poloha: 49° 9' 35" N, 16° 33' 2" E

Historie

1237 - Prvním dosažitelným a zachovaným písemným dokumentem uváděným v Moravských zemských deskách jsou majetkoprávní transakce krále Václava I., spolupodepsané svědky Robertem z Troubska a mistrem (doktorem) Štěpánem z Ostopovic. Původní osadníci se usadili pravděpodobně v dnešním centru vesnice, v místech, kde vyvěraly silné prameny pitné vody. Jejich středověké sídliště byla náves, po jejímž obvodu ve tvaru podkovy budovali převážné zemědělská stavení. Uprostřed osady na mělčině vytvořila voda vycházející ze zdrojnic v blízkém okolí malé průtokové brodiště, které se zachovalo do nedávné minulosti, kdy bylo při modernizaci obce zrušeno.Protože vlastníky veškeré půdy byli v té době šlechtický feudál a zčásti i církev, byla svěřena určitá výměra jejich odborníkovi, zkušenému podnikateli - lokátorovi -, který osadníkům podle jejich zájmu vyměřil a přidělil pozemky, vybral od nich poplatky za užívání půdy, zároveň projednal s feudálním majitelem konkrétní podmínky příštího vztahu vrchnosti a nových uživatelů půdy, z nichž se stali automaticky poddaní. Přidělená půda byla rozparcelována a rozměřena na lány, půllány, čtvrtlány a osminky lánu. Samozřejmě, že lokátorovi připadl takřka bez výjimky největší statek v osadě, obdržel i rychtu a s ní pravomoc rychtáře, nejvyššího pána ve vsi. Není tedy vyloučeno, že řada následujících jmen v příštích létech představovala reprezentanty obce. Protože Ostopovice byly panským sídlem a samostatným dvorem, dá se předpokládat, že již koncem 13. století zde stávala tvrz. Byla to pravděpodobně velmi jednoduchá, skromná stavba, pokud šlo o vlastní obytný prostor s minimálním obranným zařízením. Mohla být situována na okraji vsi a byla spojena s hospodářskými budovami dvora. 1318 - Ves byla majetkem olomouckého biskupa, který na dobu 8 let propůjčil Benekovi pozemek v rozsahu 1 lánu (asi 18 až 23 hektarů). 1350 - Brněnský měšťan Marek vlastnil 1 dvůr s příslušenstvím, ovšem o rok později jej prodal Boleslavovi z Krumsína u Plumlova, který jej o další dva roky později postoupil prodejem bratřím Vilémovi a Závišovi z Rychemburka. 1360 - Jiný dvůr prodal Alšík z Martinic Mysliborovi, kuchaři markraběnky Markéty, švagrové krále Karla IV. 1376 - Jan z Ostopovic prodal svůj dvůr brněnskému měšťanu Janu Ortlinovi, který přikoupil od měšťana Marka jeho díl v obci. O dva roky později prodal celý tento majetek Filipovi ze Svojanova, nejvyššímu maršálkovi moravského markraběte Jošta. Ve vsi byla fara. Filip se stal pak majetníkem celé obce. Po jeho smrti převzala Ostopovice jeho manželka Anna. Ve druhé polovině 14. století celou oblast Brněnska zasáhla krutá epidemie dýmějového moru, která nepochybně zbrzdila populační růst a způsobila krizový nedostatek pracovních sil, neboť úmrtnost dosahovala téměř plné třetiny obyvatelstva. 1412 - Společně s kanovníkem Lučkou z Březníka koupil Ostopovice Mikeš Lyska z Chrudichromi. Roku 1416 přijímá Luček za své společníky Jana Racka z Dambořic a kanovníka Františka z Pacova. 1437 - Jan Racek prodal "půl vsi Ostopovic" s lidmi poddanými a s "půl dvorem" Janu Babkovi ze Senice a druhou část daroval Františku z Pacova. Patnácté století ve své první části bylo poznamenáno husitskými válkami. V roce 1430 Prokop Holý marně dobýval Brno. Jeho vojska však velmi zpustošila celé okolí. 1490 - Po Janu Babkovi získal celý majetek Jindřich Babka. 1495 - V brněnské oblasti se vyskytl mor. 1496 - Ostopovice získávají synové Jindřicha Babky a teprve v tomto roce je písemně doložena existence tvrze. 1501 - Majitelem obce i tvrze je Jan Doupovec z Čisté Studně. 1520 - Ostopovice získal Jan Petrovský z Hrochova a roku 1530 dostal od krále Ferdinanda I. "mocný list" a odporučil Ostopovice svým vnučkám Apoleně a Dorotě, dcerám Ctibora z Baňovic. 1540 - Matyáš Munka z Ivančic, který vlastnil část Troubska a Popůvek, koupil i celé Ostopovice. Tento majetkový konglomerát je zárodkem budoucího troubského panství. Tvrz se uvádí již jako pustá, protože ztrácí svůj význam panského sídla. Byla možná zbourána nebo přeměněna na hospodářské budovy. Nedochovaly se po ní však žádné pozůstatky ani další zprávy. 1558 - Další morová nákaza na Brněnsku 1584 - Morová onemocnění neustávají. 1597 - Morová nákaza dosáhla svého vrcholu a předčila všechny ptedešlé. 1609 - Karel Starší ze Žerotína kupuje Troubsko, Ostopovice a díl Popůvek za 24 000 zlatých a tím se Ostopovice dostávají do ekonomické sféry troubské vrchnosti. Poddanské poměry obyvatelů od 14. až do konce 16. století byly podle historických pramenů "dosti příznivé". Osadníci platili mírný úrok z pozemků a konali určité práce své vrchnosti jen několik dnů v roce. Později každý usedlý občan odpracoval po 14 dnech v roce podle potřeby. Když vrchnost potřebovala více pracovních dnů, "slušně jim zaplatila". Protože oficiální údaje o vývoji obyvatelstva a rozsahu pozemků máme až z počátku 17. stol., dovídáme se, že obec měla tehdy 22 domů, z nichž po třicetileté válce zůstaly 3 pusté s počtem obyvatel kolem 150 (dedukce). Obec měla výměru 700 měřic polí (asi 10 lánů) a 110 měřic vinic. Vrchnost měla dvůr, 60 měřic panských polí, 120 měřic přikoupených, 4 měřice vinic v Hájku. Veřejným obecním majetkem byly 3 a půl měřice polí a 17 měřic pustých v Šelši. Hospodářské poměry se postupně stále zhoršovaly. Poddaní byli povinni dávati takzvaný "úrok o svatém Václavu", dále polní úrok a robotovali. Pro ilustraci uvádíme roční taxaci jednotlivců v té době: 30 zlatých, 48 slepic, 242 vajec, 5 dnů roboty s potahem, 4 dny roboty pěší. A ještě byli nuceni dávat desátku po jedné kopě pšenice a žita a 2 kopy ovsa. 1645 - Švédský generál Torstenson oblehl s mnohatisícovým vojskem Brno. Brňané však náporu odolali a švédští vojáci vydrancovali, spálili a pobořili v širokém okolí Brna dvory, vsi, osady. Pole a vinohrady zcela zpustošili. Údobí po třicetileté válce je charakterizováno dalším znevolňováním vesnického lidu, který byl nucen mnohem více robotovat než předtím. 1730 - Ostopovice měly 760 měřic polí, 70 měřic pustých a ležících ladem, 37 měřic zahrad, 126 měřic pastvin. Z luk sklízeli 66 vozů sena. Usedlosti měly jeden dvoulán, jeden 1 1/2 lán, dva půllány, osm čtvrtlánů. 1735 - Troubsko, Ostopovice a Popůvky prodány Tomáši Janu Sekorovi ze Seckenberka. 1777 - Celé panství připadlo jeho dceři Marii Cecilii Sekorové ze Sckenberka. 1779 - Farní příslušnost a duchovní správa Ostopovic byla v Troubsku, kde byl v tomto roce vysvěcen obnovený farní chrám, jehož výstavba a renovace trvala 33 let. Ostopovští školáci navštěvovali troubskou školu. 1790 - Ostopovice měly 40 domů s 262 obyvateli. 1797 - Marie Cecilie Sekorová založila několik nadací. Jedna z věnovacích listin z 30. prosince 1795 opravňovala výstavbu jednotřídní školy v Ostopovicích, jejíž budova byla předána svému účelu do dvou let. 1805 a 1809 - V obou létech byla obec citelně postižena napoleonskými válkami. 1834 - Obec měla 99 domů s 368 obyvateli. 1856 - Dne 16. srpna byla zaznamenána v obci živelní pohroma. Velký požár zničil velkou část vsi. Úplně shořelo 23 domů. Můžeme se domnívat, že hlavní příčinou častých a bleskurychle se šířících zhoubných požárů byla struktura stavebního materiálu, z něhož se v devatenáctém století stavěly domy. Byla to většinou dřevěná obydlí nebo příbytky z hliněné lepenice. Střechy domů byly kryty šindelem, došky nebo jinými velmi hořlavými materiály. 1869 - Obec měla 74 domů s 419 obyvateli. I v nejtěžších dobách plných sto let udržely a uhájily své domy a ostatní majetek selské rody Doubrava, Horák, Novotný, Krásenský, Kučera a Dvořáček. 1880 - V obci žije 428 obyvatel v 82 domech. Vzdor dravé germanizační vlně v 17. až 19. století, která měla své kořeny v silné poněmčeném Brně a rozšiřovala se i v jeho blízkém okolí, Ostopovice zůstaly národnostně téměř nedotčeny. 1886 - V místní jednotřídní škole vychovával děti "nadučitel" Josef Palkovský. Byl dobrým pedagogem, dovedl vštěpovat žákům lásku k rodné vlasti, probouzel v nich národní uvědomění, vedl je k poctivé práci i k dobrému vztahu k přírodě. Stal se i významnou osobností ve společenském a politickém životě obce. V červnu byla zahájena osobní doprava na železniční trati Brno - Okříšky. Byly zřízeny nástupní stanice Lískovec - Ostopovice a Troubsko - Bosonohy. Vlakové spojení umožnilo mnoha občanům zaměstnání v brněnských továrnách. 1891 - Z popudu místního obyvatelstva vznikla myšlenka vybudovat kapli, protože v obci žili vesměs vyznavači římskokatolického náboženství. Dobrovolní dárci přispěli na realizaci stavby plnou finanční částkou a zabezpečili značnou měrou vlastními silami i prostředky dopravu stavebního materiálu. 1893 - Nevelká pseudogotická kaple byla stavebně dokončena a předána svému účelu. V téže době byla pravděpodobně dokončena stavba místní komunikace v trase hlavní obecní ulice. Současně bylo důkladně opraveno brodiště na návsi. 1898 - Byla vybudována okresní silnice do Starého Lískovce. 1906 - Bylo dokončeno komunikační spojení se Střelicemi. 1907 - Učitel Josef Palkovský uvedl v život čtenářský a pěvecký kroužek. 1909 - Založili tělocvičnou jednotu SOKOL. Prvním starostou Sokola byl učitel Josef Palkovský. Členové se zprvu zaměřili na tělesná cvičení, na organizování divadelních představení, realizovali kulturní besídky. V letním období bývaly příjemným zážitkem výlety do vyhledávaného rekreačního údolí v ŠELŠI, spojené s rozmanitým kulturním programem. 1911 - Dělníci, domkáři a drobní živnostníci založili potravní spolek SVÉPOMOC. Tento družstevní obchod poskytoval svým členům mnohé výhody. 1913 - Jiným nově založeným organizačním celkem byl Sbor dobrovolných hasičů, jehož zakladateli a prvními členy byli starosta obce František Konečný, řídící učitel Josef Palkovský, zednický mistr Tomáš Sojka, kovářský mistr Ludvík Veselý, stolařský mistr Rudolf Lodes a další. V té době žilo v obci 550 občanů ve 129 domech. 1914 až 1918 - Úder první světové války nelítostně zasáhl do života vesnice. V prvním mobilizačním sledu odešli do války muži - vojáci do 32 let. Během války vždy po půl roce odcházeli na fronty další muži. Válečné období si vyžádalo v naší obci svou daň - 25 obětí. Vývoj Ostopovic po 1. světové válce Statní převrat, kterým dne 28. října 1918 přešla veškerá moc do rukou národních výborů, byl proveden bez násilí a krveprolití v Čechách i na Moravě. Na Slovensku se Národní rada slovenská přihlásila k návrhu pro jednotu československou. A tak vznikla samostatná Československá republika. Všechna pouta, která nás vázala k dynastii habsburské, byla přervána, byl konec smlouvám z roku 1526. Tuto historickou událost našich národů přivítali občané Ostopovic shromážděním, na kterém promluvil nadučitel Leopold Peška, student Adolf Palkovský a dělník Ondřej Burian. Život v obci se však po válce příliš nelišil od předchozích válečných let. Kritická zásobovací situace trvala i nadále. Ceny veškerého zboží neúměrně vzrůstaly. Počátkem roku 1919 došlo k znehodnocení měny kolkováním peněz, čímž byla zadržena polovina peněžních hotovostí. Zároveň byl proveden soupis veškerého majetku, z jehož hodnoty odváděli občané dávku státu přibližně 14 - 17 procent. Politické strany, zejména jejich představitelé, bojovaly o uchopení moci ve státě. Během čtyř let se vystřídalo 6 vlád ČSR. V červenci 1919 bylo zvoleno obecní zastupitelstvo, z jehož středu vzešel starosta, náměstek a 3 radní. Starostou se stal Rudolf Lodes, mistr stolařský. Ještě téhož roku se započalo s vyvlastňováním majetku velkostatku Troubsko na pozemcích Panské hájky, Zapustinky a na Podskalčím kopci. Rozhodnutím Okresní politické správy dal velkostatek do nuceného nájmu 8 ha 80 a půdy, která byla přidělena k užívání 53 občanům. Část obecního majetku postoupila obec občanům na rozšíření dvorů pod kopcem a náhradou získala od velkostatku stejnou výměru půdy na rozšíření školní zahrady. V r. 1920 se začala stavět silnice ke mlýnu Ferdinanda Palánka. Náklad činil 87.900 Kč. Obec přispěla částkou 15.000 Kč a silniční výbor 10.000 Kč. Také byla dokončena silnice do nedalekých Moravan. Pro dokonalejší ochranu majetku občanů zakoupil hasičský sbor výkonnější zařízení v hodnotě 10.000 Kč. V roce 1921 se započalo s budováním pomníku vojínům padlým za 1. světové války, jehož autorem byl sochař Jaroslav Svoboda. Pomník byl slavnostně odhalen téhož roku za velké účasti občanů. V té době nebyla situace v zásobování obyvatelstva příliš uspokojivá. Potraviny byly nadále přidělovány, a to podle ročního přijmu rodiny. Již v roce 1922 začaly přípravy na elektrifikaci obce, narážely však na nedostatek finančních prostředků. Dokončena byla teprve po třech letech. Elektřina byla také zavedena do obecné školy. Ani požáry se Ostopovicím nevyhnuly. Dvakrát vyhořel mlýn. Škody na objektu a vnitřním zařízení byly značné, zničena byla velká zásoba mouky a obilí. Zde již úspěšně zasáhl hasičský sbor novým vybavením. Ve volbách do obecního zastupitelstva v r. 1923 kandidovaly 4 strany, z nichž nejvíce hlasů získalo sdružení dělníků, domkářů a živnostníků. Starostou byl opět zvolen Rudolf Lodes. V r. 1923 pokračovala parcelace půdy troubského velkostatku. Parcelací získalo asi 30 občanů místa na stavbu rodinných domů. Stavební místa obdržely také organizace TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a potravní spolek Svépomoc. V letech 1923-1932 bylo postaveno 75 domů, většinou o 2-3 místnostech, pouze s nejnutnějším vybavením. Takto vznikaly na okraji obce nové ulice, obec se začala rozšiřovat. V té době měly Ostopovice 189 domů a 913 obyvatel. V r. 1925 se Ostopovice zúčastnily krajinské výstavy a sjezdu moravské samosprávy v Kroměříži, kde vystavovaly 9 starých památných listin ze 17. a 18. století, plány místní kaple, fotografie pomníku padlých vojínů a celkový pohled na obec. Koncem dvacátých let byly v obci 2 obchody s pekárnami, 2 řezníci, 2 hostince, 2 mlýny, 2 stolaři, mistr zednický, kovář, sedlář, obuvník, holič, švadlena a trafika. Na osvětové činnosti se podílel Sbor dobrovolných hasičů, tělovýchovná jednota Sokol a Národní jednota. Ostopovice byly pověřeny uspořádáním župního sjezdu dobrovolného hasičstva. Záštitu nad ním převzalo obecní zastupitelstvo. V r. 1926 byla opravena kaple a položena kanalizace před školní budovou. V roce 1927 se konaly volby do obecního zastupitelstva, nepřinesly však žádné podstatné změny. V tomto roce se již začala v Ostopovicích projevovat nezaměstnanost. V únoru 1929 byly postiženy i Ostopovice silnými mrazy a sněhem. Teplota klesla téměř na -30° C. Velké škody byly zaznamenány v zemědělství a na ovocných stromech. Silně se projevil celkový hospodářský pokles. Léta 1929-1932 byla vyvrcholením světové hospodářské krize. Nezaměstnanost, která ještě zesílila, postihla mnoho občanů i v Ostopovicích. I když se obec snažila alespoň částečně zmírnit nezaměstnanost nouzovými pracemi, bída a hlad byly veliké, zvláště v početnějších rodinách. Pro děti nezaměstnaných bylo zakoupeno ošacení, boty a pořádány vánoční nadílky. V nouzové akci byla provedena úprava ulice za humny (dnešní ul. Vinohradská) a rozšířena kanalizace. Ani v následujících letech se situace příliš nezměnila. Obec Ostopovice upsala v r. 1933 na "půjčku práce" pro zmírnění všeobecné nezaměstnanosti částku 2.000 Kč. Národní jednota vybudovala v těchto letech koupaliště v údolí Šelše; to se pak stalo vyhledávaným místem občanů. Částečné zmírnění nezaměstnanosti nastalo v roce 1934. Nástupem fašismu v Německu byla nucena naše republika provádět opatření na obranu státu. Továrny v Brně pracovaly na dodávkách pro armádu a mnoho občanů Ostopovic v nich našlo zaměstnání. V té době byla vypsána také půjčka na obranu republiky, na niž přispělo mnoho občanů. V roce 1937 byla dokončena stavba sokolovny. Byla to stavba nákladná a velmi riskantní. Mnozí členové Sokola ručili za dluhy svým majetkem a téměř všichni se podíleli dobrovolnou prací. Politická situace v Evropě se stále zhoršovala, až došlo k mnichovskému diktátu. Němci obsadili dne 1.10.1938 pohraniční oblasti Čech a Moravy a území připojili k říši. Tento stav však netrval dlouho. Dne 15. března 1939 okupovala německá vojska okleštěné území Čech a Moravy a zřídila zde protektorát. Den předtím slovenští politikové odtrhli Slovensko od republiky a vyhlásili tzv. Slovenský stát. Ještě téhož roku se začalo se stavbou říšské dálnice Vratislav - Vídeň, která procházela katastrem Ostopovic. Přitom bylo mnoho půdy znehodnoceno, vykáceno několik set ovocných keřů, stromů a zničeny celé ovocné sady. Také bylo zasypáno údolí Šelše a celý rekreační areál. Práce na stavbě dálnice byly v roce 1942 zastaveny a dálnice nebyla dodnes dokončena. Mnoho mladých občanů Ostopovic narozených v letech 1920 -1924 bylo totálně nasazeno do všech koutů Německa. Po skončení války se všichni vrátili domů. Pro členství v ilegálních skupinách nebo jinou protinacistickou činnost bylo gestapem vězněno 14 občanů, z nichž bylo 5 popraveno. Pro mnohé začala strastiplná pouť po nacistických věznicích. Byli to Jindřich Havíř (vězněn v Sachsenhausenu a v Mauthausenu), Kateřina Kamenická (Breslau), Bohumil Klusoň (Breslau a Waldheim), František Konicar (Breslau, Mírov a Diez), Alois Perna (Breslau), Josef Pešek (Breslau, Waldheim, Chemnitz a Dresden), František Rozmarin (Dresden, Glagau a Waldheim), Jan Tureček (Dresden), Stanislav Žák (Breslau, Bayrnthue a Kernssenn). Popraven byl Antonín Opálka (30.3.1944 v Breslau). V prosinci 1942 proniklo gestapo pomocí konfidenta přímo do zemského vedení KSČ a pozatýkalo většinu jeho členů a spolupracovníků, mezi nimi i A. Opálku.V jeho domku v Ostopovicích byla hlavní tiskárna Moravské Rovnosti, ilegálního orgánu zemského vedení KSČ. Zde byly také rozmnožovány výtahy z děl V.I.Lenina o imperialismu a o státu a revoluci. Na jeho památku dal deník Rovnost v roce 1966 na jeho domě odhalit pamětní desku. Za ilegální činnost byl popraven Josef Sokol (3.6.1914 v Breslau), František Grubr (24.11.1943 v Breslau). Za hospodářskou sabotáž byl popraven Josef Jemelka (13.11.1941 v Brně) a František Tlaskal (1.10.1941 v Brně). Další obětí byla Slávka Vyplašilová, která zahynula při náletu na Brno 20.11.1943. Začátkem roku 1945 si počali občané Ostopovic připravovat podzemní úkryty mimo vesnici, v nichž pak přežili frontu. Jiní nalezli úkryt ve velkém sklepě u MUDr. Sovadiny. Dr. Sovadina také poskytoval postiženým lékařskou pomoc. Ostopovice byly osvobozeny dne 25.4.1945 jednotkami 63. a 64. mechanizované brigády 2. ukrajinského frontu Rudé armády. V bojích o Ostopovice padlo 16 sovětských vojáků. Při bombardování a ostřelování obce zemřeli 4 občané: Růžena Polcarová, Stanislav Otoupalík a jeho syn a František Kříž. Válka se blížila ke konci. Hitlerovská vojska byla poražena na všech frontách, padl Berlín a dne 9. května 1945 byla podepsána kapitulace. Konečně si mohli lidé svobodně vydechnout.