Obec Mšené-lázně

Obec Mšené-lázně

Mšené-lázně (to Mšené, do Mšeného, ve Mšeném) je lázeňská obec v okrese Litoměřice ležící v údolí Mšenského potoka zhruba 12 km jihozápadně od Roudnice nad Labem a 14 km severně od Slaného.

Kraj:Ústecký
Okres:Okres Litoměřice

Obecní úřad

IČ: 00264083
DIČ: CZ00264083

Adresa:

Prosek 174
41119 Mšené-lázně

Kontakty

E-mail:

info[zavináč]msene-lazne.cz

Telefon:

416 865 352

Fax:

416 865 195

Zeměpisná poloha: 50° 21' 50" N, 14° 7' 28" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

První písemná zmínka o obci Mšené-lázně je z roku 1262, kdy byl Půta (Póta), řečený Petřík, jejím prvním známým majitelem. Půtovým nástupcem byl pravděpodobně Mikuláš ze Mšena. Další pánové ze Mšeného jsou uváděni Kunrád ze Mšeného, Plichta ze Mšena, Chval ze Mšeného a Smil ze Mšeného, který byl pravděpodobně posledním z potomků Půty ze Mšeného, který zůstal na otcovském statku. Mšený se poté dostal do rukou vladykám ze Rvenice odjinud ze Slavětína. Dalšími pány na tvrzi Mšené byli páni z rodu Ilburgů (počátek 15. století). Po vymření rodu pánů z Ilburka přešlo Mšeno s Podolem na Hazmburky (Páni Zajícové), kteří vládli na blízké Budyni. Po slavném rodě Zajíců z Hasenburka nastoupili na panství ve Mšeném páni Boreňové ze Lhoty. 15.listopadu 1630 prodal pan David Boryně ze Lhoty na Mšeném Jetřichovi Malovcovi z Malovic a na Kundraticích zámek Mšeno, ves Podol, Vrbici, Martiněves. Pohořice, Charvátce, tvrz a ves ředhošť , tvrz a ves Podbradec a Ječovice za 78.000 kop míš. Dalším rodem na Mšeném byl rod knížat a hrabat Kinských. Do českých rukou se starobylé lázeňské místo dostalo tak, že soukromník Mautner koupil Mšené r. 1866 za malý peníz od hraběcího roku Kinských. Po něm byl majitelem bankéř pražský Brandeis. V pověstných dobách chabrusu měli Mšené v držení Němci, od nichž ho nakrátko převzal architekt pražský němec Alfred Kirpal. Po něm se stal pánem Mšeného roku 1881 statkář v Podole pan František Toman st., který v roce 1900 zemřel a byl pochován do rodinné hrobky na hřbitově v Charvatcích. Dědictví ve Mšeném se ujal syn František Toman ml. v roce 1895. František Toman ml. se narodil v Podole 1868, navštěvoval obecnou školu v nedalekých Charvatcích, kde mu byl učitelem Václav Viktorin, potomní člen Národního divadla v Praze. Dále absolvoval vyšší hospodářský ústav v Táboře a konal cesty v Německu, Francii a Švýcarech. Vedle vzorně řízeného hospodářství věnoval František Toman ml. hlavní péči lázním. Díky jeho přičinění mohly lázně konkurovat obdobným světovým podnikům. Mšené-lázně jsou lázeňskou obcí. Lázně zde byly založeny již v roce 1796, kdy byl otevřen léčivý pramen, který byl odedávna znám. Dlouhá léta před tím posílali okolní lékaři své pacienty do Mšeného v mnohých chorobách. Lékař Bayer z Budyně nechal vodu v sudech dovážeti nemocným, aby se v ní koupali a pili ji. Dle „Hebers Burgen in Böhmen“ byla na léčivost vody zdejší obrácena pozornost koncem 18. století, kdy dnou stižený rolník se uzdravil koupáním v ní. Roku 1790 přijel na inspekci do Mšeného ředitel panství Pavikovský, který trpíval žaludečními nevolnostmi, se kterými se léčil každoročně v Karlových Varech. V bažantnici, kterou spravoval knížecí nadmyslivec Valter se synem Václavem a jeho rodinou, u promenády vytryskoval pramen zvaný Kyselka, toho často užívali myslivci při nevolnosti. Při inspekci se řediteli Pavikovskému udělalo nevolno, proto myslivec nabídl sklenici kyselky, která mu pomohla. On se pak začal léčit ve Mšeném. Než byla postavena pohodlná lázeňská budova, koupali se v budově zvané „Obora“. Poté dal pramen, který by spíše podobný louži, která byla listím a dřívím pokrytá vyčistit a vodu vyvěrající na třech místech, svést do jednoho zřídla. Voda byla zaslána vynikajícímu balneologovi, knížecímu lobkovickému lékaři v Bilině MUDr. Františku Ambroži Reuszovi, členu královské české společnosti nauk, členu přírodovědeckých společnosti v Göttingách, Jeně a Berlíně, který ji uznal za velmi bohatou na minerální látky a velice užitečnou pro trpící lidstvo. Roku 1797 se voda ohřívala v bývalé hájovně, na jejímž místě byla v roce 1803 vystavěna velká budova, která byla obývána vrchnostenským ranhojičem Janem Kašparem, koupání v této vodě se setkalo s dobrým výsledkem a léčivost pramene tím byla dokázána. Přestože nemocní cítili velkou úlevu nebo se uzdravili, našly se překážky v podobě nedůvěry některých lékařů. Kníže Josef Kinský byl odhodlán zde lázně zřídit, ale od nepřátel mšenské vody byl odrazen. Řediteli Pavikovskému přislíbil finanční podporu ve formě půjčky v případě, že se do stavby pustí on sám. Ten přesvědčen úspěchem lázní přijal nabízenou půjčku a zbudoval nejprve několik koupelí, které pojmenoval Dolní hostinec či sál. V roce 1800 vzrostl počet připravovaných koupelí na 73 během jednoho dne. V roce, kdy byly lázně založeny, se v Čechách vše třáslo před Francouzi, ale zakročením polního maršálka, arcivévody Karla bylo nebezpečí od země odvráceno. Byl zde úmysl pojmenovat mšenský pramen právě po tomto arcivévodovi „Karlův pramen“, nebylo to však veřejně možné. Přesto se nevědomě tomuto pramenu tak říká. Nad zřídlem byla umístěna 30. června 1803 váza se třemi zlatými písmeny P.C.B. (Prinz Carls Brunnen). V roce 1802 byl náhodou nalezen druhý pramen, který se tomu Karlovu vyrovnal, voda byla též bohatá na minerální látky, avšak od Karlova pramene byla docela odlišná a hlavně výtečná k pití. Pramen se vyčistil a byla vystavěna Rosina studna (podle Rosy Kinské ze Vchynic a Tetova). Tento pramen se nacházel poblíž domu Slovanka. Rašelina, která se dříve dobývala u podhájeckého mlýna se poté dobývala dále k Vrbce v Podhájí. Roku 1905-6 byl vystavěn nejzajímavější lázeňský dům – Dvorana restaurační, kde se poprvé tančilo o pouti 15.8.1906. Lázeňská Dvorana byla postavena dle návrhu architekta Letzla, stavitelem Šubrtem z Prahy nákladem 80.000 Kč. Stojí na dubových pilotách. Dřevařské práce provedla stavební firma V. Faigla ve Zlonicích. Vnitřek dvorany byl ozdoben malbami Viktora Olivy. V roce 1906 byl z původní obory zřízen nynější lázeňský park. Znamenitý mezník v dějinách lázní byl rok 1908, ve kterém byla otevřena dráha z Jenšovic do Loun a ve Mšeném postavena nádražní budova. V kopuli lázeňské kaple sv. Jana Nepomuckého byl nalezen pamětní spis, kde František Pavikovský napsal: „Budiž Mšeno v budoucnosti vždy útěchou trpícím, čímž vroucí přání podepsaného se splní. Budiž mu udržen lesk slávy, kterou již dnes má a jenž nížepsaného tolik námahy stál, tolik bezesných nocí. Budiž konečně Mšeno, které jest dnes v počátcích, světovými lázněmi, aby svým majitelům působilo za všech dob radost a užitek a aby náklad na ně vyložený nebyl marným. Nechť Mšeno budoucně skýtá všem trpícím pozdravení!“

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz