Obec Luleč

Obec Luleč

Luleč (původně Lileč, Lulč či Lilč) je obec v Jihomoravském kraji v okrese Vyškov s necelými osmi sty obyvateli.

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Vyškov

Obecní úřad

IČ: 00373184

Adresa:

Luleč č.p. 33
68303 Luleč

Kontakty

E-mail:

obec.lulec[zavináč]tiscali.cz

Telefon:

517 353 272

Zeměpisná poloha: 49° 15' 18" N, 16° 55' 44" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Moravský archivář V. Brandl se domnívá, že pochází bez pochyby od osobního mužského jména Lulek ve schodě se staročeským názvem stejnojmenné byliny, která se později přehláskou z „U“ na „I“ změnila na lilek. Název Lulč je poprvé doložen v r. 1349, ale již o 13 roků později se objevuje tvar Lilč. Tento název platil po celá dvě století. V 17. století se znovu postupně začíná používat Lulč, přestože na mapě Moravy z r. 1881 je uveden středověký tvar Lilč. Lulč i Lilč byly názvy mužského rodu, dnešní název Luleč, který dostala obec k 1.lednu 1925 na základě tehdejšího vládního zákona, je rodu ženského . 1775 — Zavedeno číslování domů, do té doby se obyvatelé rozlišovali podle přezdívek. V té době měla Luleč 95 domovních čísel, z nichž 9 nebylo obydleno. 1869 — Nemalé vzrušení v Lulči a okolí vyvolala 15. 9. 1869 první zkušební jízda vlaku na železniční trati Brno — Přerov.Lokomotiva se dvěma osobními vozy projela bez nehody viadukty u Nemojan a Lulče, ale již za dva dny poté došlo u Lulče k sesuvu půdy a provoz musel být přerušen.Na úpravě terénu pracovalo více než 600 dělníků. Nesnázím s pohyby půdy nebyl konec. Došlo k nim znovu na jaře 1911, v lednu 1920, v r.1946 a dokonce ještě v r. 1976. 1870 — Každoročně probíhaly v obci o sv.Blažeji ( 3.února) tzv. školní radovánky, při nichž se mladí chlapci převlékali za vojáky, chodili s bubnem po vesnici a vybírali od sousedů, co kdo dal na učitele.Odpoledne se pak mládež veselila a tančila ve škole. 1874 —Železniční zastávka s názvem Luleč, přestože se nachází na katastru obce Nemojany, byla uvedena do provozu. Stalo se tak proto, že Luleč o železniční stanici požádala dříve a byla již v té době známá a pokroková. 1889 — Sbor dobrovolných hasičů v obci byl založen z podnětu nadučitele Fr. Balcárka. 1902 — V dopoledních hodinách 1.září se strhla velká bouře s průtrží mračen.Živelná pohroma, při níž voda brala vše, co ji stálo v cestě, si vyžádala lidský život.Při záchranných pracích na své zahradě utonul majitel selské usedlosti čp. 19 Fr. Čača. 1910— Při sčítání lidu koncem roku 1910 měla obec 119 domovních čísel a 970 obyvatel, mezi nimiž byli tři řezníci a obuvníci, dva kováři, stolaři, tesaři, jeden holič, sedlář, kolář a zednický mistr.Katastr obce čítal 1 092,6 ha, z toho 495,5 polí, 14 luk, 285 zahrad a sadů, 18 pastvin, 37 neplodné půdy a 7,6 ha zastavěné plochy. 1914 — Na frontu v 1. světové válce bylo z obce povoláno 111 mužů, z nichž 28 padlo. 1919 — První svobodné demokratické volby do obecního zastupitelstva proběhly 5.března. K volbám se přihlásily tři strany, a to Sdružení strany pokrokové, Skupina domkářsko – dělnická a Republikánská strana venkova.Obecním starostou byl zvolen Fr. Hanáček, rolník z čp. 39. 1920 —Velkou atrakcí pro obec se stala kočovní společnost Kino Večeřa, která přijela s promítacím přístrojem na kliku, aby při hudbě ze starého gramofonu doprovodila tehdejší němé velkofilmy Poslední večeře Páně, Charlie Chaplin a Quo vadis. 1921 — Po státní silnici projížděl 18. září od Brna do Olomouce prezident republiky T.G.Masaryk s doprovodem.Na křižovatce u státní silnice se klenula mohutná slavobrána stromy v délce několika stovek metrů byly lemovány fábory, pletenými věnci a prapory.podél silnice stála čestná stráž členů Sokola v krojích.doprovod se na křižovatce zastavil, prezidenta přivítala školačka v národním kroji a T.G.Masaryk se zapsal do pamětní knihy obce, což činil velmi málo. 1922 — Po více než padesátileté činnosti čtenářského a pěveckého spolku Libuša došlo k jeho likvidaci a veškerý majetek včetně jeviště byl darován TJ Sokol. 1923 — Na podzim uvedeného roku se v domácnostech a pouličních sloupech rozsvítily první elektrické žárovky. 1925 — Obec za 20 tisíc korun odprodala část Obecního domu TJ Sokol na stavbu sokolovny, s níž se započalo v dubnu r.1926.Na stavbě se podíleli všichni členové Sokola včetně dorostu s dalšími obyvateli obce.Pracovalo se po večerech, o nedělích i svátcích.původní rozpočet činil 70 tisíc korun, sbírky vynesly 20 tisíc korun, ale celkové náklady si vyžádaly částku více než 125 tisíc korun. 1926 — Již 24. října se na novém jevišti sokolovny konalo první divadelní představení lulečských ochotníků, kteří se představili hrou „ Za roboty“. 1927 — slavnostní otevření sokolovny proběhlo ve dnech 3. a 4. července, při němž se konal veřejný slet sokolské župy Miličovy za účasti 450 cvičenců.Bylo prodáno 1 657 vstupenek a více než 1 200 slavnostních odznaků.TJ Sokol měla tehdy 122 členů, z toho 87 mužů a 35 žen. Téhož roku se 12.března v sále sokolovny uskutečnilo první filmové představení. Premiéru obstaral němý film Anabela.K hudebním doprovodům neozvučených filmů zakoupil Sokol klavír. 1932 — V chrámu sv.Martina se propadla dlaždicová podlaha v místech, kde se při pohřebních obřadech kladly rakve.Objevil se tak vchod do čtvercové krypty se čtyřmi dubovými rakvemi.V jedné z nich ležela žena — řeholnice. Vchod byl zazděn a hrobka již nikdy nebyla otevřena. Svědkem události byl i autor lulečské kroniky Vladimír Kolomazník. 1935 — Kamenolom U Libuše, který měl pronajatý ing. Jaroslav Jáchymek, musel být v létě uzavřen. Z hloubky 25 m vytryskla náhle voda takovým proudem, že za tři dny byl celý lom zatopen.Skaláci nestačili ani zachránit vozíky, výtah a náčiní z kovárny. Tato událost předznamenala pozdější vytvoření dnešního koupaliště. 1936 — Druhé uvítání T.G.Masaryka u státní silnice opět s velkou slavobránou a nápisem “ Vítejte na prahu Hané“ za velké účasti obyvatel ze širokého okolí proběhlo 18. června. 1939 — Koupaliště U Libuše, které za vzájemné podpory Obecního úřadu a nemalé pomoci občanů začala budovat TJ Sokol, bylo slavnostně otevřeno 5. července u příležitosti 30. výročí založení tělovýchovné jednoty. 1940 — Začátkem dubna vydali němečtí okupanti zákaz shromažďování a pořádání veškerých akcí na veřejnosti. O rok později byly rozpuštěny všechny spolky v obci, tedy Sokol, Orel, vzdělávací beseda Svornost a všechny organizace, jejichž majetek propadl státu. Správou sokolského majetku, koupaliště , biografu a sokolovny se stala obec. Bylo štěstí, že obecní výbor tvořili z převážné většiny členové Sokola. Proto se také i po dobu protektorátu mohlo zvelebovat koupaliště.Tak např. v r. 1943 přibylo 16 větších kabin, 32 malých skříněk, byl vybudován bazén o velikosti 14x17 m a postaveny lavice kolem hřiště. V roce 1944 se na koupališti proinvestovalo více než 181 tisíc korun. 1945 — Válečné události, které se v dubnu odvíjely v Lulči a okolí až do osvobození obce v odpoledních hodinách 28.4., předznamenala přestřelka 10. března večer na lulečském železničním mostě mezi partyzány a gestapáky.Odbojovou pracovnicí Marií Sedláčkovou, zvanou Manka, byl na mostě zastřelen jeden z předních konfidentů gestapa a býv. Důstojník čs.armády Jan Dvořák, jenž měl mj. na svědomí smrt velitele 1.čs.partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova slovenského poručíka Janko Ušiaka.Těžce zraněnou M.Sedláčkovou gestapáci nelidsky umučili.Osvobozovacím bojům o Luleč předcházely letecké nálety.První se uskutečnil 21.dubna, kdy ruská letadla ostřelovala nádraží z palubních zbraní s cílem zničení lokomotivy vojenského muničního vlaku.Tento nálet ruských letadel zaplatili životy tři zaměstnanci ČSD včetně přednosty stanice.Při dalším náletu 25.dubna byl zasažen muniční vlak se 40 vagony, plně naloženými střelivem, který stál na lulečském nádraží.Přímým zásahem se vznítil za ohlušujícího výbuchu první vagón s třaskavinami, od něhož postupně explodovaly další.Nastaly obrovské detonace, k nímž přispěly čtyři vagony s dynamitem.Oblohu zakrývala mračna létajících nábojů, úlomků kolejnic a železničních vozů,rozmetaných široko daleko.Domy u nádraží byly srovnány se zemí, přičemž nádražní stanice jako zázrakem zůstala neporušena.V obci byla vytlučena téměř všechna okna.Mnoho občanů hledalo úkryt, kde se dalo, dokonce i ve skalních jeskyních.Řada mladých chlapců, mezi nimi zvláště sedmnáctiletá dvojčata Jindřich a Oldřich Dostálovi, se pokoušela poškozovat německou techniku a odcizit zbraně s municí.To se jim podařilo, i když oba jmenovaní chlapci doplatili na tuto odvahu svými životy v posledních hodinách války.Po zjištění těchto sabotážních akcí vytvořili Němci na faře válečný soud.Stalo se tak naštěstí až v poslední den před osvobozením obce, kdy díky rychlému spádu bojových událostí nedošlo v Lulči k masakru obyvatelstva.Při osvobozování Lulče padlo 54 rudoarmějců a dva rumunští vojáci.V průběhu okupace přišlo o život 8 občanů, polovina z nich v Německu. 1946 — v prvních poválečných volbách 26. června získali nejvíc hlasů v obci Národní socialisté (262), dále Komunisté (199), Lidovci (164) a Sociální demokraté (101). 1948 — Pro jednotnou kandidátku Národní fronty v květnu volilo 538 občanů, neplatných lístků bylo 98, bílých 40 a k volbám se nedostavilo 86 obyvatel. 1948 — Od tohoto roku složí v obci místní veřejný rozhlas. 1952 — Za velké účasti občanů z Lulče a okolních obcí a vzácných hostů v čele s prof. Janáčkovy akademie muzických umění Ant. Balatkou byla 15. října na zdi kostela sv. Martina slavnostně odhalena pamětní deska matce a sestře hudebního skladatele Zdeňka Fibicha.Na velkém chrámovém koncertu zpívali přední brněnští sólisté Státního divadla, které na varhany doprovázel lulečský rodák prof. Pražské státní konzervatoře Jan Bedřich Krajs. 1958 — Další přírodní pohroma v podobě větrné smrště postihla obec 16. dubna, která se přihnala od Habrovan a v šíři kolem 100 m zanechala za sebou nepředstavitelnou zkázu, když vyvrátila stromy i s kořeny. 1963 — Na koupališti U Libuše se uskutečnila první přehlídka v letním kině.Tyto filmové přehlídky probíhají U Libuše každoročně a těší se velké přízni domácích i přespolních návštěvníků. 1966 — Na horní návsi byl zasypán známý rybníček Vrchnica a na jeho prostranství vznikl parčík.Téhož roku 1. října zahájila prodej samoobsluha Jednota. 1967 — V akci Z vybudovali si občané autobusovou zastávku, tři vrtané studny na pitnou vodu a pustili se do asfaltování obecních cest, kanalizace a nových chodníků 1976 — Na základě celostátního slučování obcí ve větší celky došlo ke sloučení Lulče, Nemojan a Tučap, přičemž MNV byl přidělen do Nemojan, takže v Lulči zůstala jen úřadovna. 1978 — Za účasti vysokých voj. Představitelů naší a býv. Sovětské armády a velkého počtu obyvatelstva proběhl v Lulči 7. května pietní akt uložení pozůstatků padlých ruských letců při osvobozování okresu Vyškov v dubnu 1945.Urny po pietním obřadu na koupališti byly uloženy u pomníku osvoboditelů, kde na závěr ceremoniálu vypálili vojáci čestnou salvu. 1981 — Po téměř 450 letech školního vyučování došlo k uzavření a zrušení školy v důsledku reorganizace školství a částečně i z hygienických důvodů.Lulečtí žáci tak musí chodit do školy v Nemojanech nebo v Drnovicích.Obci chyběly už jen tři roky, aby mohla oslavit 100. výročí trvání dvoutřídky, otevřené v roce 1884. 1982 — V tomto roce byla zahájena výstavba silničního odklonu, tzv. lulečského obchvatu, který v roce 1984 vyřešil dosavadní průjezd těžkých nákladních vozidel z kamenolomu přes vesnici. 1984 — Velmi brzy na jaře započala výstavba vodovodu.poprvé kohoutky s vodou z Opatovické přehrady mohli obyvatelé Lulče pustit v roce 1986. 1986 — Statistika obce v tomto roce nebyla dvakrát radostná.Z 334 domů bylo trvale obydlených jen 238, přičemž 39 zůstalo prázdných nebo opuštěných a počet obyvatel klesl na 684, z nichž bylo navíc 194 osob důchodového věku.Podle počtu domů a obyvatel se nabízí zajímavá data: 1673—79 domů :390 obyvatel, 1718—68: 425, 1749—86:590, 1763—83:855, 1775—82:781, 1791—124:753, 1820—132:810, 1834—147:812, 1854—155:870, 1876—171:1000, 1880—177:939, 1900—189:930, 1910—199:970, 1921—203:889, 1930—240:1003, 1946—286:1056, 1961—289:990, 1970—309:852, 1980—347:587, 1991— trvale obydlených rodinných domků 220, neobydlených 108, dále 120 rekreačních domků a chat, 620 obyvatel, 1993—360 popisných čísel:624 obyvatel. 1991 — Jako jedna z mála obcí na okrese a v jihomoravském kraji získala Luleč k ochraně pořádku vlastního strážníka, který měl navíc pro služební úkoly k dispozici koně. 1992 — Byly zahájeny projekční práce na rekonstrukci budovy fary, která se stane pastoračním střediskem římskokatolické církve. 1994…. — Po zavedení vodovodu se připravuje výstavba čistírny odpadních vod, jejíž součástí bude rekonstrukce kanalizace.V tomto roce byla zahájena plynofikace obce. Není snad obce, která by neměla problémy dalšího rozvoje.Má je také Luleč, která však jistě neztratí krok s dobou a bude moderní a pokroková, jak tomu bývalo již v minulosti. Výtažek z brožury „Dějiny Lulče“ vydané roku 1994.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz