Město Kopidlno

Město Kopidlno

Kopidlno je město v okrese Jičín, v Královéhradeckém kraji, zhruba 13 km jihozápadně od Jičína, u hranic s okresem Nymburk Středočeského kraje.

Kraj:Královéhradecký
Okres:Okres Jičín

Městský úřad

IČ: 00271705
DIČ: CZ00271705

Adresa:

náměstí Hilmarovo 13
50732 Kopidlno

Kontakty

E-mail:

kopidlno[zavináč]kopidlno.cz

Telefon:

493 655 682

Fax:

493 655 680

Zeměpisná poloha: 50° 19' 50" N, 15° 16' 20" E

Historie

První písemné zmínky o Kopidlnu jsou z roku 1322. Na původ historického názvu „Kopidlno nad Leštinou“ existuje několik teorií. První – podle léčivé byliny „kopidlen“, která roste v okolních lesích v hojné míře. Druhá – slova kopjo dlinno znamená ve staroslověnštině kopí dlouhé. Ale také kopidlo jest kůl na seno, tedy Kopidlno může být dvůr s kopidly, kde se kopilo seno. Podle paměti byli prvními pány na Kopidlnu páni Kopidlanští. Mezi další majitele města v historii patří páni Haugvici a Raubenhaupti, Trčkové, Thurn-Taxisové, Albrecht z Valdštejna, Ludvík z Ditrichsteinů či Schlikové. Kopidlanští vyznávali učení Mistra Jana Husa a podpořili volbu Jiřího z Poděbrad za českého krále. V roce 1514 získalo Kopidlno od krále Vladislava II. statut města a v roce 1523 mu král Ludvík udělil městský znak. Šlikové měli velký podíl na rozvoji vzdělanosti a řemesel v Kopidlně. Obdélníkové náměstí bylo ze všech stran vroubeno domy. Kdysi stávala uprostřed dřevěná roubená jednoposchoďová radnice. I okolní domy bývaly dřevěné se štíty do náměstí. Městská radnice stávala ve středu náměstí, bývala v ní také zájezdní hospoda. Tento radní dům byl zbořen roku 1822, aby nepřekážel stavbě nové silnice. Šatlava a kovárna zůstaly na místě ještě do roku 1843. Bydlení na náměstí bylo v tehdejší době výsadou feudálních rodů a tak také na náměstí v Kopidlně sídlilo pouze panstvo. Byly zde domy, které patřily jednotlivým feudálním rodům, pánům Václavu Halamovi z Buchar, Hrochovi z Bílka, Bradleckým z Labouně, Bořkovi z Dobaliv, Mladoňovi na Vršcích, Janu Třineckému z Hronova a na Varabylech, Janu Veleslavínovi, sourozencům Haugvicovým z Biskupic a řadě dalších. Tyto domy vzaly za své při velkém požáru města v roce 1686. V obecním záznamu je patrné, že Kopidlno obývaly významné osobnosti tehdejšího kulturního života, jako Adam z Veleslavína, Petr Kodicius z Tuchova, Abrahám z Günterrodu, Jan Želetavský, J. Chotašický z Kopidlna i jiní. Toto kulturní zázemí s podílem kantorů a utrakvistických kněží velmi ovlivnilo vzdělanost, které se dostalo zejména synkům místních měšťanů a šlechty. Těmto také byla určena při dobrovolné docházce a dobovému systému místní škola (farní). První zmínka o škole v Kopidlně pochází ze 14. století. V kronice se díky buditeli děkanu Františku Vackovi zachovala jména téměř všech místních kantorů, kteří v pozdější době dosáhli v kulturním životě národa českého významného místa. Školní budova stála v areálu kostela, tj. v místech kde je dnes tzv. stará škola. Další charakteristickou část Kopidlna tvořilo území pod kostelem tzv. husí rynek, který na rozdíl od toho, že náměstí bylo obýváno panstvem, byl obýván tzv. městskou chudinou. Tato část obce trpěla častými záplavami a to ještě po první světové válce. Nebezpečí záplav a tím ohrožení majetku nejchudších bylo odstraněno až při regulaci potoka Leštiny, která byla provedena v roce 1932 – 1933. Městečko Kopidlno, na rozdíl od ostatních měst ve středověku, nebylo patrně obehnáno hradbami. Příroda sama tvořila ochranu města. Osou dolního města zůstala silnice zvaná císařská, která vedla směrem od Prahy k Jičínu. Trasa této silnice byla uskutečněna zhruba asi v 17. století, když před tím vedla hlavní cesta směrem na Bílsko, a odtud dále směrem k Drahorazi, nebo na Údernice a Libáň a směrem ke Starým Hradům. Vytvořením rybníka a snad už i dříve, vznikl od „Splavu" jediný říční tok Leštiny, který pak lukami a slatinami, často v několika pramenech pokračoval ve své cestě dále směrem k Labi. Přes tento odtok býval původně brod, který byl v 16. století nahrazen dnešním mostem. Za tímto mostem od náměstí k Jičínu, uhýbala malá ulička zvaná Smutná. Tato vedla přes lávku a dále k popravišti na stínadlech (v místech, kde je dnes železniční přejezd). Název Smutná ulička je odvozen od toho, že touto cestou byl také v roce 1728 na popraviště odveden po předchozím věznění na zámku v Kopidlně Tomáš Svoboda, myslivec z nedalekých Češovských valů. Který byl popraven proto, že se nezřekl víry podobojí a že také schovával ostatní vyznavače této víry. Za mostem na náhoně zhruba od 16. století také stával mlýn. Vodní tok Leštiny tvořil tak ve středověku vlastně obranou linii města. Dále se začalo město rozšiřovat výrazněji až koncem 18. století. V té době byla také vybudována silnice, vedoucí z Kopidlna směrem k Habrovníku a k Ledkovám. Ledkova byly v té době samostatnou osadou s několika málo čísly a tvrzí, která náležela pánům z Dětenic a později z Ledkov. Tato tvrz zanikla ve 30leté válce. Územím náležely však Ledkova ke Kopidlnu, vlastně panství a správě dvora Kopidlno. Rovněž dvorec Staré Kamensko (dnešní Kamensko) náležel ke Kopidlnu. Tento byl založen asi ve 14. století pány ze Starého (Staré Hrady) za pánu z Pardubic, kteří byli tak přímými sousedy pánů z Kopidlna. Tvrz tam zanikla rovněž ve 30leté válce a později byl obnoven dvorec, který zůstal do dnešní doby. Z historie pánů Kopidlanských se dovídáme, že po smrti svého otce, Zdenaty, se ujal vlády nad rodovým panstvím syn Zikmund. Jeho mladší bratr, neukázněný Jan, byl v roce 1506 pro zavraždění zemana Cukra z Tamfeldu na Staroměstském náměstí popraven. Druhý bratr Jiřík, který se strašlivým bojem a ukrutnostmi mstil Pražanům za bratrovu smrt, zahynul při obraně hradu Horštejna. Zikmund vymohl na povolném králi Vladislavu II. povýšení Kopidlna na město. Tímto získalo město právo ke konání výročních trhů. Toto právo patřilo mezi důležité výsady města. Bylo i značnou pomocí k rozvoji hospodářského a kulturního života. Povýšení Kopidlna na město přispělo k rozvoji různých řemesel. Mistři řemeslníci využili práva sdružovati se v cechy, které je měly ochraňovat před různými útlaky a útisky. Slovo „cech" vzniklo od slova cejch, tj. znamení. „Znameními" byly odznaky a korouhve, podle kterých se jednotlivé cechy rozlišovaly. Cechovním odznakem bylo velmi pěkně provedené nejčastěji při řemesle používané nářadí. Tak např. řezníci měli ve znaku sekeru, podobně i tesaři, kováři kladiva, apod. Korouhev sestávala z dřevěné ozdobně provedené žerdi, na niž byla připevněna povětšině hedvábná, zlatými a stříbrnými třásněmi olemovaná látka s patronem cechu. Cechy se vyskytovaly již v nejstarších dobách a s rozvojem měst nastal i jejich největší rozmach. Cechovní mistři byli podle vžitých pravidel povinni o výročních trzích, které byly výsadou měst, vytavovat své zboží. Cechy se také domohly svého postavení ve správě města a byly poctěny mnohými výsadami. Měly příkladně pravomoc nad svými členy, dozor nad výrobou i prodejem výrobků. Podle dochovaných zápisů v obecní kronice bylo v roce 1818 ve městě devatero cechů. A sice cech tesařů, bednářů, kamnářů, truhlářů, kolářů, zámečníků, zedníků, ševců a sedlářů a v pozdějších letech i cech hrnčířů. Nezřídka se také stávalo, že příslušníci stejného cechu bydleli v jedné ulici. Z této doby se dochovaly i názvy některých ulic ve městech jako kupříkladu truhlářská, barvířská apod. Jednotlivé cechy mívaly i své vlastní hospody. V tehdejší době nebyla města příliš veliká, jako dnes. Když některé město mělo v té době sto domů patřilo mezi města větší. Se vznikem měst vznikala také nová společenská vrstva, měšťanstvo. Byla to vrstva ne příliš urozená, ale přece jen částečně svobodná. Naše městečko žilo odedávna rušným životem. Přispělo k tomu to, že středem města vedla tzv. císařská silnice a v pozdějších letech i železnice, což nebylo vždy vymožeností okolních měst. Spíše naopak, mnozí představitelé tehdejších okolních měst se tomuto pokroku bránili a nedovolili, aby železnice procházela jejich městy. V roce 1836 se konala v Kopidlně první učitelská konference školdozorce F. Wacka. V roce 1851 byl slavnostně položen základní kámen ke školní budově. V roce 1881 byl ustanoven usnesením obecního zastupitelstva Sbor dobrovolných hasičů. První světová válka poznamenala život v Kopidlně dalším zhoršením již tak dost neutěšené situace. Odchod mladých mužů do války vedl k vážným poruchám v hospodářském životě. Toto se projevilo v naprostém nedostatku potravin. Přesto, že byl zaveden lístkový systém, mnohé domácnosti nedostaly ani minimální příděly potravin. Za této situace rostla drahota, bujel černý obchod, jako nezbytní průvodci válečného strádání. V průběhu válečných let ustrnul také jakýkoliv společenský a kulturní život v obci. Opravdové vzrušení zažilo město a jeho občané 28. října 1918. Toho dne přijel od Prahy vlak, který nekonečně dlouhým hvízdáním vyburcoval veškeré obyvatelstvo. Přibíhali spěšní poslové od nádraží, kteří do všech stran zvěstovali, že válka skončila, v Praze že je převrat a že máme svoji samostatnost. Ve snaze zajistit v městečku klidný život pro všechny občany a nedovolit tak ublížit ani na majetku, ani na zdraví občanů, byl z vážených občanů vytvořen první orgán státní moci, který převzal správu a řízení náležitostí obce do svých rukou. V roce 1919 dochází k pozvolnému obnovování společenského a hospodářského života a za této situace jsou na 15. června 1919 vypsány všeobecné volby. V roce 1921 byla opravena obecní radnice. Dále bylo přistoupeno k vybudování chodníků v ulicích Jičínské, Hilmarově a dalších. V tomto roce byla zřízena ve městě okresní nemocenská pokladna zemědělská. Velmi významnou událostí pro Kopidlno a celé okolí bylo rozhodnutí, podle něhož byla v Kopidlně umístěna vojenská posádka. Mezi nejvýznačnější akce v roce 1922 v Kopidlně patří plán elektrifikace města z eratické elektrárny a dále zřízení telefonní linky z Jičína do Rožďalovic přes Kopidlno. V tomto roce byla také povolena výstavba úzkokolejné dráhy z cukrovaru v Kopidlně, která vedla přes obce Mlýnec, Budčeves, Buchary, Židovice až do Slavhostic. V roce 1924 začíná hrozba nezaměstnanosti zachvacovat i Kopidlno. Dochází k omezování pracovních příležitostí, ke snižování výdělků. Obec ve snaze řešit tuto tíživou situaci, která nejtíživěji doléhá především na bezzemky, živitele rodin, poskytuje několik málo lidem práci na úpravě chodníků, úpravě obecních cest a na melioracích obecních pozemků. Rok 1925 znamená pro město významný technický pokrok, neboť v tomto roce byla dokončena elektrifikace a bylo zahájeno pouliční osvětlení i osvětlení v jednotlivých domácnostech. V roce 1926 se nepodařilo udržet v místě vojenskou posádku, ani okresní zemědělskou pojišťovnu. Toto mělo velmi nepříznivý vliv na rozvoj politického, hospodářského i kulturního života v Kopidlně. Přes tyto neúspěchy došlo k některým zlepšením. Bylo to především zavedení přímého železničního spojení mezi Prahou a Jičínem přes Kopidlno, dále zřízení a napojení Kopidlna na telefon. V roce 1929 se všeobecná krize dále prohlubovala, což mělo dopad již na tak dost neutěšenou situaci především v dělnických rodinách a rodinách drobných zemědělců. Z kulturních akcí byla nejvýznamnější slavností odhalení pamětní desky Tomáš Svobodovi. Dále jičínská spořitelna provedla opravu fasády radnice, a při této příležitosti byl do štítu radnice umístěn kopidlenský znak. Mezi významné kulturní akce patřilo i odhalení pamětní desky Františku Hilmarovi, kterou provedl studentský spolek Hilmar v roce 1931 na památku 50. výročí pohřbu tohoto vzorného učitele a skladatele první tištěné polky. V roce 1932 byla dokončena přestavba hospodářské záložny na náměstí v Kopidlně. Dále nejvýznamnější akcí, která se stala středem pozornosti občanů nejen Kopidlna, ale i okolí, bylo slavnostní otevření nové sokolovny. Výstavba sokolovny pomohla nejen v rozvoji tělovýchovy a sportu, ale byla velkým přínosem pro rozmach kulturního a společenského života našeho města i okolí. V prostorách sokolovny se konaly jednotlivé společenské akce, schůze, besedy apod. V roce 1936 byl postaven obecní dům pro chudé a nemajetné. Podle tohoto rozhodnutí měly 4 místnosti tohoto obecního domu sloužit pro ubytování cela chudých nemajetných občanů a ostatní by byly pronajímány potřebným občanům za přiměřené nájemné. V době nacistické okupace nastalo jedno z nejtěžších období v životě našich národů. Nastalo období nesvobody – národního útlaku, kdy československý lid byl vystaven teroru fašistických okupantů. Tato těžká doba se dotýkala i našeho města a jeho občanů. Na některé podniky byla uvalena německá správa. Správcem cukrovaru v Kopidlně se stal tehdejší ředitel panství Hans Teuchert. Byl zaveden lístkový systém – na příděl potravin, topení a nastala přísná rekvizice zemědělských výrobků. Příchodem českých občanů, kteří byli nuceni před řáděním nacistů opustit pohraniční území, byla zhoršena bytová situace. K řešení situace byly vydány směrnice, podle nichž měl člen rodiny nárok na jednu obytnou místnost. V zimním období 1941 – 1942 byla velmi krutá zima, provázena silnými mrazy a spoustou sněhu. Tato situace zhoršila již tak neutěšenou zásobovací situaci, k obnovení přerušené dopravy, jak na silnici, tak na železnici, byla nařízena pracovní povinnost. Přes tyto těžkosti a potíže bylo toto našimi lidmi přijímáno s uspokojením, neboť v něm spatřovali ztížení postupu nenáviděných fašistických vojsk. V roce 1944 dochází k zatčení starosti Františka Fejfara a rozpuštění obecní rady a zastupitelstva. Řízením obce je pověřen vládní komisař. Politické strany byly během okupace zrušeny a sloučeny v tehdejší národní souručenství. Léta od roku 1939 do roku 1945 byla obdobím nejen velkého utrpení, ale také obdobím bojů našeho národa. I na Kopidlnesku žili lidé, kteří se nezpronevěřili své cti, svým občanským ideálům, kteří po roce 1939 nesložili ruce v klín a nikdy se nesklonili před osudem, který postihl český národ. Již v říjnu 1939 vzniká na Kopidlensku ilegální skupina, která se zapojila na odbojovou organizaci „Podzemní hnutí českého odboje domácího v Praze". Vedoucím a organizátorem této skupiny se stal místní odborný učitel Jindřich Karpíšek. Rozhodujícím podnětem k založení hnutí odporu v Kopidlně a okolí se staly tragické události v Polsku. Další odbojovou skupinou byla ilegální skupina pod krycím jménem „Polnice svobody", která pomáhala bojovat proti skepsi, poraženectví, posilovat sebevědomí a národní hrdost, udržovat morální sílu národa, nepropadat beznaději, ale také ukazovat cestu a východisko z této situace. Po roce 1945 bylo opět ustanoveno místní národní výbor, který se měl stát trvalým orgánem lidové moci. Ujal se obnovy hospodářského a veřejného života, který byl poznamenán válečnými událostmi a fašistickou okupací. V roce 1946 – 1947 obdržel místní národní výbor od zemského národního výboru na zřízení městského vodovodu částku 100.000 Kčs. Úkolem nového národního výboru bylo zajistit výrobu v místní cihelně, která se stala majetkem místního národního výboru po konfiskaci majetku majitele zdejšího velkostatku. V roce 1948 byl vybudován městský rozhlas, který si vyžádal nákladu 160.000 Kčs. Bylo provedeno sociální vyrovnání u zemědělců a bývalých deputátních dělníků, kterým byly přiděleny nemovitosti, domky a pole, hospodářské nářadí a živý a mrtvý inventář z majetku bývalého velkostatku. Mimo objekt cihelny bylo místnímu národnímu výboru přiděleno téměř 200 ha lesa a ovocnicko-zahradnické škole zámek s přilehlým parkem z konfiskátu bývalého panství Jindřišky Thurn-Taxisové. V roce 1950 byla vydlážděna ulice Františka Hilmara, část náměstí a další. V roce 1951 bylo náměstí přejmenováno na náměstí Dukelských hrdinů. Bylo provedeno vydláždění ulice Tomáše Svobody, náměstí a dále provedena adaptace hasičské zbojnice. Byla provedena i úprava veřejného osvětlení. V roce 1954 bylo dokončeno vydláždění náměstí a pro řešení problému s vodou byla vybudována studna pro zásobu vody pro městský vodovod. V roce 1955 bylo provedeno vyasfaltování ulice Štefanikovy a zahájen výstavba hokejového stadiónu. V roce 1956 dochází k rozmachu ve stavebnictví. Byla dokončena výstavba kina ve staré radnici, přistoupeno k výstavbě kabin na hokejovém stadiónu a provedena generální oprava národní školy. V roce 1957 byla provedena úprava komunikace k nádraží a prostranství před nádražím, kde byla zřízena autobusová zastávky. Bylo přikročeno k budování veřejného osvětlení. Mezi nejvýznamnější událost roku 1958 patří zahájení činnosti podniku Komunálních služeb města Kopidlna. V témže roce ČSAD zavedlo pravidelnou dopravu na trati Praha – Poděbrady – Kopidlno – Jičín o nedělích a ve svátcích. V roce 1966 v akci Z byla věnována pozornost úpravě a údržbě místních komunikací a chodníků. V těchto letech dochází k poklesu obyvatel. V roce 1967 bylo možno přistoupit k vybudování bezprašných vozovek v několika ulicích. Byla vybudována také nová kanalizace. V roce 1969 bylo přistoupeno k vybudování výbojkového osvětlení ve městě a ke zlepšení vybavení místních škol. Dále bylo rozšířeno vodovodní potrubí pro majitele nových rodinných domků ve Filcíkově ulici. V dalším roce byla provedena oprava místního rozhlasu, vybudování bezprašné vozovky ve Filcíkově ulici. Z dalších akcí byla provedena oprava budovy staré radnice a úprava lékárny, která si vyžádala značného nákladu. 10. prosince 1989 bylo v Kopidlně založeno Občanské fórum. K programovým zásadám se přihlásilo přibližně 100 občanů. V této době působilo v Kopidlně přibližně 11 zájmových organizací. V roce 1991 přichází obecní úřad s novou koncepcí správy obce, která přináší nejen občanskou euforii, ale také nové občansko-politické a společensky-organizační nároky. V těchto letech rozmáhající se Kuponová privatizace se objevuje také v Kopidlně. Jejím cílem je, aby každý občan měl ve svých rozvahách o ekonomickém hospodaření své zájmy v rukou vlastních, svou ekonomickou politiku a konečně i svůj majetek. Po roce 1990 dochází k velkému rozvoji soukromých obchodů. Na přelomu 80. a 90. let se v Kopidlně rozvíjí kulturní život. Jsou pořádány významné kulturní akce jako například Mladé Hilmarovo Kopidlno, Banjo Jamboree – akce se poprvé konala v 70. letech; v kině jsou promítány nejen české, ale i zahraniční filmy. Byly pořádány i přednášky – politicko-historické nebo zeměpisně-vzdělávací. V roce 1992 byla otevřena zrekonstruovaná budova školy. V roce 1993 převzala obec Kopidlno do svého vlastnictví lesní pozemky, které byly historickým majetkem obce Kopidlno a jejich částí. V roce 1994 byla zahájena rekonstrukce ul. Tomáše Svobody. Započala také rekonstrukce domu čp. 442 na dům s pečovatelskou službou. V tomto roce dochází k úbytku diváků v kině. Důvodem je nejen ekonomická situace rodin, ale i možnost půjčování videokazet či zavedení nové televizní stanice. V roce 1996 vyšlo první číslo Kopidlenských listů. V roce 1996 se podařilo zrekonstruovat Rybniční ulici. V plánu na rekonstrukci jsou i ulice Tyršova a Crhova či rozvod místního rozhlasu. V tomto roce dochází také k demolici staré hájovny v oboře a je vybudována nová. V roce 1997 byla provedena oprava místního kostela – ukotvení kříže, natření věže, zhotovení nové vrchní kopule. V kopuli se nacházela schránka, ve které jsou písemnosti z dřívější doby. Byla zhotovena nová válcová schránka, do které se dalo několik čísel Kopidlenských listů, Kopidlenský zpravodaj z let 1988 – 1990, seznam nejvýznamnějších stavebních a kulturních akcí za posledních deset let, některé bankovky a mince od roku 1960. Obě schránky byly uloženy zpět do malé kopule. 1. června 1998 určil předseda poslanecké sněmovny obec Kopidlno městem. K této příležitosti byly v Kopidlně uspořádány oslavy, které se konaly od 11. do 13. září. Součástí programu byl také ohňostroj. Na počátku roku 1998 došlo k výměně světel veřejného osvětlení v Havlíčkově ulici. V Bezručově ulici bylo nainstalováno 7 malých sloupů. Byla také provedena kompletní rekonstrukce Crhovy ulice – chodníky, komunikace, veřejné osvětlení. V ulicích Švermova, Lipová, Filcíkova, Havlíčkova, Bezručova a Tyršova byly položeny telefonní kabely, kabely na veřejné osvětlení a rozhlas. Další pokládka telefonní kabelů proběhla i v ulicích Vackova, Hilmarova, Na Sklípku a v části ulice Husovy a Hilmarova náměstí. V tomto roce dostaly dvě obecní budovy na náměstí novou střechu. Byla také provedena oprava kapličky na místním hřbitově a také oprava Božího hrobu v Drahorazi. V roce 1999 proběhlo matiné v Drahorazi k uctění památky zdejšího rodáka, muzikanta, skladatele a učitele Josefa Jiřího Straky, který byl v první polovině 20. století významnou osobností zdejšího kulturního a společenského života. V roce 2000 bylo instalováno veřejné osvětlení v ulici Filcíkova. Mlýnec se spolu dalšími šesti vesnicemi okresu Jičín zúčastnil soutěže „Vesnice roku 2000“. Mlýnská knihovna byla samostatně vybrána do regionálního kola soutěže, i když obec jako celek bohužel nepostoupila. V roce 2001 dochází k rozdělení městského úřadu na dva odbory – správní a hospodářský. Město Kopidlno uzavřelo v roce 2001 23 smluv o dílo a vystavilo 32 objednávek na provedení různých prací. Mezi největší akce patřila Rekonstrukce restaurace Radnice na Hilmarově náměstí a kanalizační stoka AB. Bylo dokončeno i vybudování vodního zdroje pro Drahoraz. V únoru roku 2002 vstupuje Kopidlno do Mikroregionu Rozhraní. V květnu 2002 navštívil město Kopidlno 1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí PhDr. Vladimír Špidla, v doprovodu poslance MUDr. Rostislava Čevely. V červnu pak navštívil město hejtman Královéhradeckého kraje Ing. Pavel Bradík. V tomto roce proběhla instalace nového veřejného osvětlení v ulicích Filcíkova, Lipová, U Nádraží a v obci Mlýnec. Dále byla provedena rekonstrukce bytu v 2. patře budovy čp. 12, opravy některých komunikací v Kopidlně, ale i ve Pševsi. V tomto roce také započala výstavba kanalizační stoky AA-1 a dešťové kanalizace při AA-1. V roce 2002 byl přesunut z Kopidlna bluegrassový festival Banjo Jamboree do Čáslavi. Přesto byl v Kopidlně uspořádán festival Blugrassové struny. V posledních letech dochází k rozvoji města Kopidlna. V roce 2008 byla otevřena po rekonstrukci nová budova jídelny a učeben, která je součástí areálu základní školy. Byla provedena oprava povrchu komunikace u nádraží. Ani nádražní budova nezůstala bez oprav a byla celá zrekonstruována. Byla provedena také celková výměna rozhlasu na bezdrátový rozhlas. A to nejen v Kopidlně, ale i v jeho obcích. V současné době probíhá v Drahorazi a ve Pševsi výstavba vodovodního řadu. V Kopidlně probíhá v areálu školy výstavba Víceúčelové sportovní haly. Byla také dokončena rekonstrukce bytů na náměstí v Kopidlně. Každoročně probíhá v Kopidlně úspěšný hudební festival Mladé Hilmarovo Kopidlno, výstava Kopidlenský kvítek, sportovní akce Kopicup a pro děti Slavnosti Slunovratu. Již po dva roky proběhla v Kopidlně úspěšná kulturní akce „Vzhůru, Kopidlno!“. V roce 2007 navštívil Kopidlno prezident České republiky Václav Klaus s chotí. V roce 2008 proběhlo v Kopidlně předávání Jivínského Štefana. V rámci této akce byl prohlášen Zdeněk Svěrák čestným občanem města Kopidlna, který se této akce osobně zúčastnil.