Obec Jesenice

Obec Jesenice

Obec Jesenice se nachází v okrese Příbram, kraj Středočeský, asi 7 km jihovýchodně od města Sedlčany.

Kraj:Středočeský
Okres:Okres Příbram

Obecní úřad

IČ: 00242373

Adresa:

Jesenice č.p. 11
26401 Jesenice

Kontakty

E-mail:

obec.jesenice[zavináč]tiscali.cz

Telefon:

318 877 226

Fax:

318 877 274

Zeměpisná poloha: 49° 36' 23" N, 14° 28' 52" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

O historii naší obce v širších souvislostech máme cenné zprávy díky významné osobnosti, kterou byl páter Antonín Lego. Více se o něm dozvíte na stránce „ Osobnosti regionu. “ Dávno tomu ….. Archeologické nálezy dokazují, že osídlení Jesenice sahá velmi hluboko do historie. Nálezy popelnic pod farou, zbytky pohanských pohřebišť na farské zahradě a v blízkém okolí u Bolechovic, obětní mísy na vrchu Dvořáček a nedaleká hora Stříbrná s „Velkým“ kamenem, kde se v pohanských dobách patrně konávaly soudy i nález bronzového kopí na Zvěřinci jsou přesvědčivými důkazy. K založení Jesenice přispěla pravděpodobně příznivá poloha u potoků, hojnost lesů a úrodná půda. Název vznikl nejspíše ze staroslovanského jasen (jasný). Jesenice patřila původně ke hradu Zvěřinci, který byl postaven na místě osady Zvěrhost. Hrad, z něhož se do současné doby nedochovalo téměř nic, stával na stejnojmenném horském hřbetu ve výšce 540 m n. m. Prvním majitelem hradu byl Mareš ze Zvěřince, který dal postavit již v roce 1350 kostel v Jesenici. Roku 1471 převzal Zvěřinec Oldřich Růt z Dírného, ale usadil se v Jesenici na stráni nad Novodvorským potokem, kde měl i poplužní dvůr. Zvěřinec byl opuštěn a pustl. Růtové vlastnili Jesenici až do první poloviny 16. století, kdy ji prodali spolu s dalším majetkem Janu Kalenicovi z Kalenic na Nedrahovicích. Jako před tím Zvěřinec, přestala být i Jesenice panským sídlem. Ani Kalenicové Jesenici dlouho nevlastnili a prodali ji rodu Černínů, z nichž se stal patrně nejznámějším Diviš Černín. Diviš Černín: Černínové pocházeli z rodu Drslaviců a náleželi k nejstarším šlechtickým rodům v Čechách. Vynikali oddaností k českým panovníkům a zastávali mnohé důležité hodnosti ve správě země. Diviš Černín se narodil v roce 1565 v Nedrahovicích jako jedno ze sedmi dětí Jana Černína. Po vzoru svého otce dosáhl Diviš velmi dobrého postavení, stal se mimo jiné hejtmanem kraje vltavského a později hejtmanem pražského hradu. Tato funkce se mu stala osudnou. Se souhlasem nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka vpustil 23. května 1618 do hradu bojovně naladěné zástupce českých stavů, kteří poté vyhodili z oken místodržící Viléma Slavatu, Jaroslava Bořitu z Martinic a sekretáře Filipa Fabricia. Diviš Černín nebyl účastníkem povstání, náboženstvím byl katolík a přesto byl ve víru následujících událostí uvězněn a 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze jako jeden ze 27 českých pánů. Adam ze Šternberka potrestán nebyl. Pozoruhodné je, že popravě byl přítomen Divišův bratr Heřman, bezmezně oddaný katolickým Habsburkům a zastávající významné postavení. Svému bratru nepomohl. Diviše Černína neopustil jeho věrný sluha Podlaha, který s pomocí vdovy Divišovo tělo i s useknutou hlavou převezl do Jesenice. Zde byl Diviš Černín pohřben do rodinné hrobky pod dlažbou předsíně kostela. Nad vchodem byl zasazen Černínův znak a nad ním napsán text z Druhé Knihy Mojžíšovy: „Nepřibližuj se sem, zuj obuv s noh svých. Nebo místo, na němž stojíš, země svatá jest“. Při přestavbě kostela v roce 1799 se zhroutila část klenby presbytáře na hrobku a zasypala ji. (Dnes je do zdi kostela zasazena deska, jejíž nápis oznamuje, že na místě Divišova hrobu se nechal z úcty pohřbít vlastenecký kněz Antonín Lego, jehož novodobá Socha zdobí nyní vstup do areálu bývalého hřbitova). Majetek Diviše Černína byl zabaven a dostal se do vlastnictví Polyxeny z Lobkovic, která později panství odkázala svému synu Václavu z Lobkovic. Od roku 1637 byl celý majetek včetně Jesenice trvale připojen k rozsáhlému panství chlumeckému a sdílel jeho osudy. Další zajímavosti z historie: Ale vraťme se ještě k dávnější historii. Souběžně se založením kostela v roce 1350 byla zřízena fara a při faře později patrně i škola, jak píše v „Pamětech a památkách farní osady Jesenické“ páter Antonín Lego. Za panování Karla IV. i po něm bývali dosazováni na vesnické školy i bakaláři vysokého učení pražského. Vzdělávání osadníků a zejména členů rozvětvených rytířských rodin v rozlehlé jesenické osadě je doloženo vzácnou písemnou památkou – učebnicí pro mládež z roku 1535, sepsanou knězem Benešem Optatem z Telče, v té době učitelem v Náměšti. Učebnice je vybavena tzv. syntaxí, tj. návodem, jak se má správně překládat z latiny do češtiny. Ovšem „škola“ je pro tehdejší místo a způsob vyučování poněkud nadnesený pojem. Podle jednoho ze záznamů: „…až do r. 1864 byla škola v nájmu, kde v malých, tmavých a vlhkých místnostech mučeny byly dítky i učitelé. Zatopilo-li se v zimě, nemohly tam dítky pro kouř vydržeti, netopilo-li se mrzly.“ Až v roce 1864 se podařilo v Jesenici postavit novou školu, nejprve dvojtřídní, v roce 1887 již pětitřídní. Ve školním roce 1907 – 1908 navštěvovalo školu v Jesenici 283 dětí! V roce 1932 byla zde zřízena měšťanská škola!

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz