Město Jablonec nad Jizerou

Město Jablonec nad Jizerou

Město Jablonec nad Jizerou se nachází v okrese Semily v Libereckém kraji.

Kraj:Liberecký
Okres:Okres Semily

Městský úřad

IČ: 00275778
DIČ: CZ00275778

Adresa:

Jablonec nad Jizerou č.p. 277
51243 Jablonec nad Jizerou

Kontakty

E-mail:

mesto[zavináč]jablonecnjiz.cz

Telefon:

481 591 922

Zeměpisná poloha: 50° 42' 21" N, 15° 25' 40" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Ponecháme stranou spory o původu jména - jedni je odvozují od jabloně, jíž prý měli předci ve velké vážnosti a která se pak objevuje i ve znaku novopečeného městysu roku 1896, druzí zas z keltského gaolun, tj. clo, mýto, poukazujíce na jiné osady podobných jmen (Jablonné, Jablunka), ležící rovněž u hranic nebo průsmyků. Pomineme raději i dohady o historii starší, než středověku. Skutečný důkaz o existenci Jablonce podávají až církevní seznamy far a plebánů na ně dosazovaných z poloviny 14. století. Více než o sto let později, roku 1492, se zmiňuje o Jablonci jako o celé vsi podílní listina zanesená v deskách zemských. Ta stvrzuje rozdělení štěpanického panství mezi Hynka z Valdštejna a jeho synovce Heníka. Od tohoto data patřil Jablonec stále pod panství jilemnické, ať už jej později vlastnili páni z Újezdce a Kounic, Křinečtí, Harantové či nakonec od počátku 18. století rod Harrachů. První osadníci se zabývali hlavně zemědělstvím a patrně i hornictvím. Snad proto zasvětili svůj tehdy dřevěný kostelík, stojící asi již počátkem 14. století na místě pozdějšího hřbitova, svatému Prokopovi, patronu obou profesí. Obydlí si budovali nejdříve v horní části, nad dnešní silnicí, v bezpečné vzdálenosti od sice životodárné silnice, ale též zrádné řeky Jizery. Odtud pokračovalo osídlení po úbočí Končinského kopce směrem ke Stráni a k břehům Jizery se odvážilo až v 16. a 17. století. Zmatky doby husitské, natož pak útrapy třicetileté války nikterak neprospěly rozvoji osady. A tak až 18. a 19. století dává Jablonci příležitost k budování své vlastní tvářnosti. Za celkem osvíceného vedení hrabat Harrachů dochází k rozkvětu hospodářskému i kulturnímu. Vedle zemědělství a běžných řemesel je nejhojnějším zdrojem příjmů obyvatelstva pěstování lnu a jeho zpracování. V 19. století vyrůstají první průmyslové podniky. Z nich nejstarší je přírodní Slavíkovo bělidlo z přelomu 18. a 19. století, ze kterého roku 1873 firma Linke a Stumpe buduje chemické bělidlo a barvírnu. Roku 1871 továrník Kuna staví v Blansku tkalcovnu a později i šlichtovnu. Niťárnu firmy Scholz na Hradsku kupuje roku 1890 firma Herzefeld a Fischel a mění ji v proslavenou tkalcovnu hedvábných církevních textilií. V roce 1894 se rozjíždí tkalcovna firmy Mohr a syn, v roce 1896 se tkalcovny v Buřanech ujímá firma Šlejhar. Tovární výroba postupně vytlačuje výrobu domácí, přadláctví pomalu zaniká, nadále se však obchoduje s podomácku tkanými batisty a žakárovým lněným zbožím. Ke konci 60. let 19. století na čas prosperuje sekání a návlek korálků. Zatímco domácí dělníci pocházejí většinou z řad českých obyvatel, v továrnách pracují především Němci, neboť většina jabloneckých i okolních podniků je v rukou německých podnikatelů. Příliv německého obyvatelstva tak koncem 19. století značně stoupá, až dosahuje v původně české obci jedné čtvrtiny. Na ochranu českých zájmů a podporu českého průmyslu se roku 1885 vytváří místní odbor Národní jednoty severočeské, který se zasloužil o vznik Krkonošské záložny roku 1893. Věnuje se i činnosti osvětové a kulturní. Z jeho popudu se konají sbírky pro Národopisnou výstavu československou v Praze roku 1895 tvořící základ pro Pojizerské národopisné muzeum, které bylo umístěno ještě za první republiky v budově měšťanské školy. Za okupace bylo zrušeno a sbírky odvezeny do Vrchlabí. Duchem vlastenectví, osvěty a tělesné zdatnosti byla vedena tělocvičná jednota Sokol, založená v místě roku 1872. Její počátky byly poněkud komplikované, protože v sobě zahrnovala i hasičský odbor a navíc byly Tyršovy ideály cizí německým členům spolku. Roku 1892 hasiči založili samostatný spolek a Sokol se už nerušeně věnoval své činnosti tělovýchovné i kulturní. Z jeho řad povstal unikátní sbor tamburašů, v sokolovně získal od roku 1898 své stálé jeviště spolek divadelních ochotníků Podhoran, po roce 1920 se tu hrál i biograf. Spolek Podhoran, založený roku 1875, byl jen logickým vyústěním silné divadelní tradice, s níž se setkáváme v celém Podkrkonoší. V Jablonci byla první představení sehrána roku 1825, tehdy ještě pod širým nebem, jeviště i hlediště ohraženo sáhy polen. Vše se dělo svépomocí - od sepsání vlastních kusů, přes šití kostýmů a výrobu rekvizit až k samotnému provedení, včetně muziky. Nejstarší hry čerpaly své náměty z bible, po roce 1848 se už nacvičovala dramata Tylova, Klicperova, Štěpánkova. To už se hrálo v hostinci U České koruny a později v Ráji. Z příjmů za vstupné přispívali ochotníci na veřejně prospěšné akce, už z prvního výtěžku pomohli uhradit účet za věžní hodiny pro kostel sv.Prokopa, pořízené roku 1826. Ale ani Podhoran, ani pěvecko-hudební spolek Hlahol nemohly mít v Jablonci monopol na umění. Zájem byl příliš veliký, a tak divadlo a koncerty pořádali i hasiči, sokolové, členové Národní jednoty severočeské, Dělnická tělocvičná jednota i školní mládež. Ke všeobecné vzdělanosti obyvatel přispívala obecní knihovna i knihovny jednotlivých spolků, hlavně však školství. Soustavnější vyučování v obci počíná ve 40. letech 18. století, nejprve v domě kantorově a v pronajímaných místnostech, od roku 1748 ve dřevěné škole. V roce 1821 byla postavena vlastní školní budova, v roce 1881 pak nová škola, která se rozrostla v pětitřídní a sloužila i dětem z okolních obcí. Počátkem 20. století byla založena škola měšťanská. Péče o vzdělání bývávala vždy i jedním z úkolů církve. Jablonec získal samostatnou duchovní správu roku 1721, včetně přifařených okolních obcí. Starý kostelík už nevyhovoval, a tak byl roku 1775 položen základní kámen k novému kostelu, jemuž při konsekraci roku 1776 věnoval generální vikář hrabě Schaffgotsch ostatky svatého Prokopa. Pozdně barokní kostelík byl přestavěn a rozšířen roku 1893, přičemž byla obnovena a doplněna vnitřní výzdoba, mimo jiné o krucifix od Antonína Suchardy. Také fara se dočkala roku 1813 nové budovy v empírovém stylu. Stavební ruch, provázející hospodářský rozvoj obce, měnil poznenáhlu její vzhled, přesto tu zůstaly dodnes dochovány památky původní roubené krkonošské architektury. Na přelomu 19. a 20. století a zvláště pak v období mezi světovými válkami stával se Jablonec cílem letních hostů i lyžařů. Místní podnikatelé jim vycházeli vstříc stavbou nových hotelů, obec vybudováním koupaliště v Pilišťatech v roce 1924 a jeho modernizací roku 1936, sportovní kluby se postarali o hřiště, turistický klub o kvalitní cesty na Krkonoše - jejich největší akcí byla stavba cesty ing. Krejčího z Jablonce na Dvoračky. Spojení se světem zajišťovala železnice na trase Rokytnice nad Jizerou - Martinice v Krkonoších od roku 1899, roku 1929 byla udělěna první koncese na autobusovou dopravu na lince Rokytnice - Jablonec - Tanvald. Pro zlepšení automobilové dopravy a čistotu města dala obec vydláždit silnici po celé délce obce. Věčný boj s rozmary Jizery se zdál být ukončen postavením bytelné hráze nejprve roku 1897, roku 1922 pak regulací řeky, jejíž břehy byly obezděny bílým rokytnickým kamenem. Jablonec se zvolna stával vyhledávaným rekreačním střediskem. Tyto slibné začátky přerušila nejprve 1. světová válka. Po ní sice došlo k úspěšnému obnovení života obce i turistického ruchu, ale 2. světová válka tento rozvoj záhy znovu ochromila. Po osvobození byl nejvleklejším negativním důsledkem německé okupace nástup nedemokratického, totalitního systému v zemi.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz