Město Hrušovany nad Jevišovkou

Město Hrušovany nad Jevišovkou

Hrušovany nad Jevišovkou (Grußbach) jsou město v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji, 26 km východně od Znojma, 5 km od hranic s Rakouskem na řece Jevišovce.

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Znojmo

Městský úřad

IČ: 00292877
DIČ: CZ00292877

Adresa:

náměstí Míru 22
67167 Hrušovany nad Jevišovkou

Kontakty

E-mail:

info[zavináč]hrusovany.cz

Telefon:

515 229 101

Zeměpisná poloha: 48° 49' 51" N, 16° 24' 6" E

Historie

Území na kterém se nachází dnešní město Hrušovany nad Jevišovkou patřilo k bezledovcovému pásu mezi severním vnitrozemským ledovcem a mohutným alpským ledovcem. V ranné době bronzové přicházely na toto území severoindogermánské kmeny, které později vystřídali Keltové. O jejich přítomnosti svědčí četné nálezy, které jsou umístěny na zámku v Mikulově, v Jihomoravském muzeu ve Znojmě a v Muzeu ve Vídni. ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY Z HRUŠOVANSKÉ OBLASTI Už z doby paleolitu, t.j. ze starší doby kamenné, máme památky, které dokazují existenci obyvatelstva na území Hrušovan. Byla zde objevena tři velká pazourková jádra s negativy odštípaných čepelí. Z doby kultury zvoncových pohárůbyl v katastru města objeven kostrový hrob. Typickým znakem této kultury byla poloha pohřbeného ve skrčené poloze na boku (muži na levém a ženy na pravém) s rukama zkříženýma před obličejem. Z doby existence lidu únětické kultury doby bronzové pochází nález pohřebiště. V roce 1925 při kopání v cukrovarském písečníku byl nalezen hrob 75 cm hluboký. V něm byly kosterní zbytky, tři zachovalé nádoby a další střepy. Nález byl kryt kamennou zídkou Podobné nálezy z tohoto období byly nalezeny na linii Znojmo – Dyje – Hodonice – Borotice – Hrušovany nad Jevišovkou. Hroby, jejichž stáří se odhaduje na 4 – 5 tisíc let, jsou na vyvýšených místech. Důvod umístění byl prostý. Území kolem řeky Jevišovky byla často zaplavována vodou z rozvodněné řeky. Přítomnost Římanů na území města lze též dokázat zde nalezenými mincemi spadajícími svým původem do let 98 – 118 našeho letopočtu. Z 5. století z doby stěhování národů pochází nález hrobu v němž byla nalezena úplná kostra. Na pravé ruce měla těžký zlacený náramek, na nohou dva spirálové kruhy z bronzu. Tento nález je uložen ve vídeńském muzeu. Po odchodu Keltů z našich krajů kolem roku 60 před naším letopočtem se usadili ve zdejším kraji germánské kmeny. Zůstaly zde asi půl tisíciletí. O jejich přítomnosti hovoří četné nálezy v okolí Hevlína (nádoby, železná spona...) V 5. století obývali oblasti jihu Moravy kočovní Hunové a Vandalové táhnoucí se k jihovýchodu. V období stěhování národů přišli do těchto končin Slované, kteří si podmanili zbytky původního obyvatelstva. Upevnili svou moc, sjednotili území a vytvořili slovanský stát Velkomoravskou říši. V 9. století se na našem území usadili na čas Maďaři, později Poláci. Komu území na jihu Moravy patřilo v této době není spolehlivě dokázáno. Jistě víme, že Boleslav Chrabrý držel Moravu od roku 999 do r. 1003. Nelze také přesně a spolehlivě zjistit zda ji pro Přemyslovce získal kníže Oldřich nebo jeho syn Břetislav I. Součástí přemyslovského státu se stala Morava někdy v letech 1017 – 1029. začátkem roku 1030 je už spolehlivě přidělena k državám knížete Oldřicha – jako údělný kníže ji tehdy spravuje pětadvacetiletý Břetislav I. Ten se ujal vlády v celém státě roku 1034. Roku 1040 se rozpoutal boj mezi ním a římskoněmeckým císařem Jindřichem III. I když zradou českých předáků, kníže Břetislav prohrál, spojenectvím s Jindřichem III. se mu podařilo uspořádat zemi a hranici mezi českým státem a rakouskými zeměmi tvořila řeka Dyje. O ní hovoří kronikář Kosmas v Kronice české z let 1119 – 1125. Spor o hraniční území mezi sousedy byl vyřešen roku 1179 na jednání v Chebu, na němž byly pevně vytyčeny hranice. I přes stavbu českých ochranných hradů po obou stranách řeky (např. Vranov n. Dyjí, Bítov...) docházelo často k šarvátkám mezi sousedy na jedné i druhé straně řeky Dyje. Od druhé poloviny 14. století stála v obci tvrz (připomíná se v letech 1378 – 1588), na jejíchž základech pravděpodobně vyrostl po roce 1699 dnes nefunkční a omšelý barokní zámek budovaný pány z Althanu. 28.4.1495 byly Hrušovany nad Jevišovkou králem Ladislavem II. Jagelonským povýšeny na městečko a obdržely právo užívat městský znak se dvěma proti sobě plovoucími rybami uvnitř. Původní slovanský název Gruspan odvozený od osobního jména Hruš byl později zkomolen do německé podoby Grusbach, a to v souvislosti se změnami v osídlení i ve vlastnictví zdejšího majetku. Po vladycích z Bukoviny, z Hrušovan či Geblů z Hrušovan (z Kučerova) a po pánech z Vajtmile, z Pernštejna a Čertorejských z Čertorej připadly Hrušovany po bitvě na Bílé Hoře, kdy bylo hrušovanské panství konfiskováno a prodáno tajnému císařskému radovi Siegfridu Kryštofu Breunerovi, téměř na dvě století hrabatům z Althanu (1668 -1840). Dědictvím poté přešly do rukou hrabat z Hardeggu a v letech 1880 – 1945 hraběcímu rodu Khuen -Belassi. K výraznějšímu rozvoji městečka dochází od poloviny 19. století, kdy se stalo majetkem právě pánů z Hardeku ( Kammel – Hardeggové) a dědičně od roku 1880 hraběcího rodu Khuen – Belassi. Kromě známého cukrovaru (původní objekt byl uveden do provozu roku 1851) byla postavena či zmodernizována řada dalších staveb, zřízena nemocnice, postavena nová školní budova a roku 1866 byla zahájena stavba železniční trati spojující Vídeň s Brnem z železničním uzlem právě v Hrušovanech nad Jevišovkou. HRUŠOVANSKÉ PAMĚTIHODNOSTI Pozdně barokní farní kostel sv. Štěpána Stavba kostela byla dokončena r. 1758 podle projektu Josefa Emanuela Fischera z Erlachu na místě budovy kostela připomínaného již r. 1339. Součástí vnitřního zařízení je obraz Umučení sv. Štěpána od Ignáce Weidlicha z. r. 1787, varhany postavené Josefem Silberbauerem r. 1786 s kartuší rodových znaků Althanů a Hardeků a novobarokní kalich s tepanou akantovou výzdobou od vídeňského zlatníka K.M. z r. 1847. Ve věži je zavěšen zvonek s nápisem v azbuce z r. 1890, který do obce přinesli po r. 1945 novoosídlenci z Volyně. Do r. 1832 byl kostel obklopen hřbitovem, po němž se do dnešních dnů dochovaly klasicistní kamenné pomníky dnes přisazené ke kostelní zdi. Sousoší Nejsvětější Trojice dominuje náměstí od r. 1711. Další barokní sochy, které dříve ve dvojicích vítaly návštěvníky na všech přístupových cestách, jsou dnes soustředěny v galerii u hřbitova. Empírový trojkřídlý zámek- Byl vystavěn po roce 1669 Michale Adolfem hrabětem z Althanu, ale nestejně dlouhá boční křídla a plán z roku 1710 svědčí o složitějším vývoji. Vzhedem k okrouhlému vymezení areálu a vazbě na kostel Sv. Štěpána, lze předpokládat, že stojí na místě původní tvrze. Východní část, která měla r. 1710 arkádový ochoz, je možno považovat za dílo dalších majitelů Čertorejských z Čertorej z doby po r. 1572. Dlouhé jižní křídlo stojí na šikmém soklu a výškový rozdíl mezi nástupem a přízemní halou vyrovnává schodiště v předloženém přístavku. Na protější straně je rizalit a portikus, do něhož ústí obě ramena dvoukřídlého schodiště tvarovaná do segmentu. Místnosti v přízemí jsou klenuté, patro má strop plochý a fasády získaly svůj strohý vzhled při klasicistních úpravách po roce 1804. Novodobé změny zajišťovaly potřeby ubytované vojenské posádky, která sice již zámek před časem opustila, ale zanechala ve stavu, který v současné době vyžaduje kompletní stavební rekonstrukci. V roce 2000 koupil Městský úřad Hrušovany nad Jevišovkou tento zámek a převedl do vlastnictví města. O jeho dalším využití po rekonstrukci rozhodne budoucnost. Lesní zámeček Emín – Hrabata Khuen – Belassi využívala tento objekt v letech 1884 – 1896 a po jeho rekonstrukci, která proběhla ve 20 letech minulého století Dr. Edvaredm Khuenem až do druhé světové války. O zámečku je známo, že zde často pobýval významný evropský historik umění a zakladatel památkové péče, profesor vídeňské univerzity Dr. Max Dvořák. Právě zde navštěvovali profesora Dvořáka tehdejší významné osobnosti z oblasti historie a výtvarného umění. Dr. Dvořák zemřel v Hrušovanech nad Jev. a je pochován na místním hřbitově. KHUENOVÉ A JEJICH HISTORICKÝ VÝZNAM Historie cukrovarnictví na hrušovansku je úzce spjatá s dějinami velkostatku patřícího šlechtickým majitelům .Po smrti vlastníka Michala Heřmana z Althanu roku 1797 zdědila zadlužené panství dcera Maxmiliána, ta se provdala za hraběte Dominika z Hardeggu. Jejich dcera hraběnka Anna se provdala za úředníka Kammela. Spolu potom založili r. 1848 cukrovar, který byl uveden do provozu r. 1851, měl denní kapacitu 30 tun cukru, zaměstnával 40 pracovníků a při kampani v něm našlo práci až 300 lidí z okolí.Další dědic, syn Emanuely, Dr. Karel Khen-Belassi a členové jeho rodiny vedli cukrovar ve vlastní režiji a postupně zvýšili kapacitu až na 250 tun za den. Další významný přelom nastal s připojením Hrušovan na železnici. Kapacita se postupně zvyšovala až na 500 tun za den.Výroba kostkového cukru se zde objevila již v roce 1904. Význam Khuenů spočívá i v tom, že objevili talent mladého Alfonse Muchy, zaměstnali jej a stali se jeho mecenáši při studiích na výtvarných školách v Německu a Francii. Největšího hospodářského rozvoje dosáhly Hrušovany nad Jev. v polovině 30. let 20. století, kdy byl m.j. zbořen původní cukrovar a na jeho místě vystavěn, roku 1936 cukrovar nový (dnes již též mimo provoz). V blízkosti cukrovaru v té době byl postavena budova t.zv. Sokolovna, která nabízela bohaté kulturní vyžití obyvatel městečka i zaměstnanců cukrovaru. Bohatá byla i spolková činnost, včetně organizací české menšiny. TRADICE CUKROVARNICTVÍ V HRUŠOVANECH NAD JEVIŠOVKOU POKRAČUJE V roce 1970 byl na nedalekém návrší postaven, polskými odborníky, jeden z největších a nejmodernějších cukrovarů v republice, v Hrušovanech v pořadí již třetí. Kapacita se oproti předchozímu cukrovaru zdvojnásobila a tradice cukrovarnictví v Hrušovanech nad Jevišovkou zde zůstala podnes DO DNEŠNÍCH DNŮ I ve druhé polovině 20. století zůstaly Hrušovany n. J. přirozeným centrem této části jihomoravského příhraničí. Významné oživení i výrazný podnikatelský rozmach spojený se vznikem velkého množství živností, provozů a služeb, k němuž došlo po roce 1989, bylo korunováno 1. února. 1996, kdy byly Hrušovany nad Jevišovkou jmenovány městem. Copyright © Město Hrušovany nad Jevišovkou Všechna práva vyhrazena.