Obec Hostim

Obec Hostim

Hostim (s předložkou 2. pád do Hostima, 6. pád v Hostimě) je obec nacházející se v okrese Znojmo asi 9 km na jihovýchod od města Moravských Budějovic.

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Znojmo

Obecní úřad

IČ: 00292842

Adresa:

Hostim č.p. 165
67154 Hostim

Kontakty

E-mail:

hostim[zavináč]seznam.cz

Telefon:

515 258 224

Zeměpisná poloha: 49° 1' 12" N, 15° 53' 44" E

Historie

Městečko Hostím leží 9 km východně od Moravských Budějovic v mírně zvlněné krajině Jevišovické pahorkatiny. V minulosti mělo významné postavení díky tomu, že bylo sídlem majitelů hostimského panství. Od toho se odvíjel jak hospodářský, tak i společenský život v městečku. Osídlení zdejší lokality je dokládáno již v nejstarších dobách. Náhodné archeologické nálezy zůstatků nástrojů a předmětů lineární keramiky potvrdily osídlení zdejší oblasti již v mladší době kamenné (neolitu), tj. před 7000 lety. Další archeologické výzkumy pak odkryly v lokalitě „ Za Ovčírnou „ hradiště z pozdní doby kamenné (eneolitu). Osídlení je dokládáno i slovanskou kulturou v protohistorické době. Nalezené nástroje jsou uloženy v MZM Brno a JMM Znojmo / viz. V.Poborský-V.Vildomec, Pravěk Znojemska, str. 170 /. První písemná zmínka o Hostimě je z roku 1325, kdy je v listinách zapsán jako majitel vsi vladyka Heřman z Hostimě. Je zajímavé, že kostel i farnost hostimská byly již v roce 1322 zapsány do vlastnictví kanonie premonstrátek v Perneggu v Dolním Rakousku, pod který spadaly až do r. 1481. Hostim leží nedaleko významné obchodní cesty, dříve zvané Haberská stezka, později také Císařská cesta, po které se ovšem vedle obchodníků mnohdy přesouvala i válečná vojska. Ochranu zdejších obyvatel proti válečným pohromám zajišťoval nedaleký hrad Bukovina, při němž se nacházela i ves Bukovín. Hrad Bukovina se poprvé připomíná v roce 1173 , kdy je jako majitel uváděn Hrut z Bukoviny, a to na falzu ze 14. století. Skutečné dokončení hradu je datováno do r. 1337. Palác hradu o velikosti 11-13m x 40 m patřil k největším své doby na Moravě. Hrad spolu se vsí Bukovínem i ves Hostim byly vypáleny a obyvatelé povražděni při tažení husitských vojsk na Moravu v 1. polovině 15. století. V r. 1481 je již hrad uváděn jako pustý. Název obce je pravděpodobně odvozen od jména Hostimír. Názvy obce se během věků uváděly různě, např. 1325 Hostim, 1349 Hostym, 1385 Hestings, 1492 na Hostimie, 1633 Hessding, 1872 Hoosting nebo Hostín, 1893 už Hostím či Hoosting. / Vlastivěda moravská – Moravskobudějovicko, Jemnicko, str. 576 / Hostim najdeme již na Fabriciově mapě Moravy z r. 1575 a také na Komenského mapě z r. 1627. Majitelé hostimského panství Jak již bylo uvedeno, první písemná zmínka o Hostimě je z roku 1325, kdy je v listinách poprvé uváděn vladyka Heřman z Hostimě. Patřil do rodu pánů z Bukoviny a sídlil na tvrzi v Hostimě. Hostim byla hospodářským střediskem panství. V roce 1350 patřily pánům z Bukoviny kromě hradu Bukovina s přilehlou vsí Bukovínem také ves Hostim s tvrzí a dvorem se 7 lány ( 1 lán = 16,34 ha ) a dále vsi Jiřice, Našiměřice, Mašůvky, Chvalovice, Bojanovice, Hrušovany a Zárubice. Po zničení hradu Bukovina zůstala rodovým sídlem pánů z Bukoviny tvrz v Hostimě, která byla postupně přestavována a rozšiřována. Po vymření rodu pánů z Bukoviny přešly v roce 1417 veškeré statky na Jana Vajtmilnara (z Weitmile ). Dalšími majiteli panství jsou Lichtenburkové. Již od roku 1464 seděl na Hostimě i hradě Bukovina Hynek Bítovský z Lichtenburka ( vlastnil mimo jiné hrady Bítov a Cornštejn ). Za Lichtenburků v roce 1502 byly do hostimského kostela instalovány tři nové zvony. Největší, 8 centýřový ( centýř = metrický cent ) byl původně ulit pro kostel sv. Václava v Bítově. Hostimské panství v té době sestávalo ze vsí Hostim a Jiřice, dále tvrzi, Červeného mlýnku, pivovaru, dvora a již pustého hradu Bukovina. Hynek Bítovský je znám jako zastánce husitů a odpůrce krále Jiříka z Poděbrad, jemuž odmítl poslušnost a v letech 1463-1465 vzdoroval královským vojskům. Lichtenburkové vlastnili panství hostimské až do r. 1563. Jako manství ( propůjčeno za věrnost králi ) držel Hostim od roku 1569 Jiří Valecký v Mírova. Od manství jej osvobodil císař Rudolf II. Jiří Valecký z Mírova proslul jako zastánce nekatolíků a v roce 1569 založil v Hostimě právě pro nekatolickou víru dnešní kostel. V roce 1598 rod Valeckých vymřel. Jiří Valecký z Mírova i jeho manželka jsou pochováni v kryptě hostimského kostela, kde jsou na zdi ve svých pískovcových náhrobcích zobrazeni v životní velikosti. Od roku 1591 vlastnil hostimské panství Ladislav Šlejnice ze Šlejnic, který byl významnou osobností při českém stavovském povstání v roce 1620. Byl defensorem ( komisařem k prodeji duchovních statků ) a direktorem zemských peněz. Když bylo povstání potlačeno, byl pardonován pro své zásluhy o vzdání se Moravy a jmenován zplnomocněným komisařem k zaplacení moravského stavovského vojska z doby povstání. Od roku 1630 byl majitelem Hostima Jiří z Náchoda. V listině, kterou byl Jiřímu z Náchoda Hostim připsán, je poprvé souhrnně uvedeno tehdejší vybavení vsi: tvrz, pivovar, fara, škola, poplužní dvůr, ovčírna, Červený rybník a mlýnek, cihelna, hostinec „ Rozkoš „ ( dnes čp. 14, Kuchta a čp. 166, Petříček ), chmelnice a ovocné zahrady. Nástupcem Jiřího z Náchoda byl jeho syn Ferdinand Leopold z Náchoda, který povýšil ves Hostim roku 1656 na městečko. Toto povýšení potvrdil dne 29.12.1656 císař Leopold I. a udělil mu 4 výroční trhy ( 1. pondělí po Třech Králích, v pondělí po Černé neděli, v pondělí po sv. Filipu a Jakubu a v pondělí po sv. Michalu ) na vlnu, len, přízi, koně a dobytek. V roce 1665 získává hostimské panství Ludvík Raduit de Souches. Z erbu rodu de Souches bylo do znaku na obecním pečetidle převzato červené srdce. Dne 31.12.1720 kupuje hostimské panství Konstantin Josef z Gatterburgu, c.k. číšník a dvorní komorník. Jeho syn Konstantin Joachym z Gatterburgu vystavěl zámek v Hostimě do dnešní podoby, valy kolem zámku osázel stromy a v roce 1732 nechal vystavět přízemí dnešní fary. V roce 1739 rozšířil kostel o obě postranní lodě a v roce 1740 postavil i poschodí fary. Další majitel panství, Prokop z Gatterburgu, syn Konstantina Joachyma z Gatterburgu, nechal zřídit nynější hřbitov a v roce 1789 založil ves Prokopov, původně nazvanou Nová Ves. V roce 1798 přešlo panství do držení Antonína de Meraviglia. Hraběnka Eleonora de Meraviglia nechala v roce 1809 vystavět kapli Svatého Kříže na hřbitově v Hostimě, ve které je pochována. V roce 1827 převzal panství další člen rodu de Meraviglia, Antonín, který nechal v roce 1830 postavit budovu nynější školy a rok nato zřídil v kostele dva postranní oltáře ( sv. Anny a Božího požehnání ). Obec byla sídlem panství až do r. 1851, kdy byly vrchnostenské úřady nahrazeny novou politickou správou. Majiteli velkostatku hostimského byli od r. 1858 Lichtejštejnové a od r. 1908 pak jako poslední Trauttmansdorfové, kterým byl veškerý majetek konfiskován v roce 1945. Hospodaření v Hostimě Obyvatele Hostima živilo především zemědělství. Jako poddaní obdělávali zemědělskou půdu, která byla majetkem vrchnosti, jednalo se o tzv. rustikální pozemky. Podle velikosti obdělávané půdy se jednotlivé zemědělské usedlosti ( grunty ) dělily na láníky, půlláníky a čtvrtláníky (1 lán čítal=86 měřic=16,34 ha). Dále zde byli chalupníci bez polí. V každém gruntě byl alespoň jeden pacholek. V roce 1535 bylo v Hostimě vedeno 10 lánů, 3 půllány a 2 poustky. Po lánské vizitaci nedlouho po třicetileté válce v roce 1656 bylo v Hostimě osedlých 7 lánů, 2 půllány, 6 čtvrtlánů, 7 podsedků a 14 chalup bez polí, celkem 36 usedlostí a pustých 5 usedlostí – 1 lán, 2 půllány a 2 čtvrtlány. Roku 1719 byly rustikální pozemky přerozděleny, aby majetek jednotlivých usedlostí byl rovnoměrnější. Poté bylo v Hostimě 13 půllánů, 12 čtvrtlánů a 24 chalup ( včetně školy ). Polí bylo o výměře 853, 25 měřice v 857 kusích a 0,75 měřice pustých, výměra zahrad činila 7, 875 měřice. Luk bylo 200 kusů a dávaly 39 vozů sena a 19 vozů otavy. Podle rustikálního katastru držela obec 5,5 měřice polí a luk na 1 vůz sena. Měřice výsevu vynášela 3 měřice zrna. Selo se žito, ječmen, oves proso, čočka a pohanka. Pole se oralo jedenkrát do roka dvouspřežně, každým třetím rokem bylo úhořeno. Pastviny užívali dohromady poddaní i vrchnost, také se páslo v panských lesích, za což platili poddaní vrchnosti náhradu za tzv. lesní oves. Z půdy odváděli nájemci úroky ( daně ) vrchnosti dvakrát ročně, vždy o sv. Jiřím a sv. Václavu. Platilo se nejen z půdy, ale i z gruntů, také jako náhrada za předení panského přediva a za pasení dobytka v panských lesích. V naturáliích se pak odváděly vejce a slepice. Veškeré přebytky svého hospodaření pak prodávali na trzích, ať již v Jaroměřicích, Moravských Budějovicích či ve Znojmě, od roku 1656 pak i na trzích přímo v Hostimě. Podle urbariální fasse ( soupis poddanského pozemkového majetku a důchodů vrchnosti z něho plynoucích ) z roku 1775 se v Hostimě platilo dvakrát ročně, vždy o sv. Jiří a sv. Václavu z půllánu 25 zl. a 57 kr. daně z pozemků, vrchnosti úroku z gruntu 28 kr.2 denáry, namísto předení 4 liber panského přediva 30 kr., namísto 4 měřic lesního ovsa 28 kr., 2 slepice a 30 vajec. Z čtvrtlánu se platilo 13 zl. daně z pozemků, vrchnosti úroku z gruntu 14 kr. 1 denár, místo 4 liber panského přediva 30 kr., místo 3 měřic lesního ovsa 21 kr., 1 slepice a 10 vajec. Domkář platil jen za 2 měřice lesního ovsa 14 kr. a úrok z domku. Ostatní příjmy plynuly vrchnosti z úroku ze svobodných polí ( svobodní nájemci ) 83 zl. 51,5 kr., z kovárny 6 zl., ze školy 3 zl., z domků 5 zl., z šenku 30 zl., z mýta 250 zl. a z mlýna 32 zl. 30 kr. ročně. Další příjmy plynuly vrchnosti z odúmrti. Každý občan mohl na smrtelné posteli odkázat svůj majetek komukoliv, a to za přítomnosti buď rychtáře nebo jiné úřední osoby a odvést vrchnosti poplatek za odúmrť. Již od 15. století je patrná snaha vrchnosti o zvýšení svých příjmů. Nejdříve to bylo rybníkářství, které zaručovalo vysoké zisky z prodeje ryb. Vedle Červeného rybníka, který dával 150 kop kaprů, byly zakládány v okolí obce další rybníky – Kuchyňka na 20 kop kaprů, Polepšil na 20 kop kaprů, dále rybník v místech dnes zvaných U stržené hráze, „rybníčky“. Dalším velkým rybníkem v okolí byl Vosovec, který dával 150 kop ryb. Ten ale patřil k jaroměřickému panství. Většina rybníků byla zničena při povodni v roce 1820. Vedle rybníkářství bylo výnosným také pivovarnictví. Pivovar v Hostimě je poprvé zmiňován již v roce 1630. Pivo se vařilo pro panské hospody. Jednou z nejstarších byla hospoda „Rozkoš“ právě v Hostimě. Byla to zájezdní hospoda, na jejímž velkém dvoře bylo možno uschovat potahy s nákladem zboží a ve stájích ustájit koně. Hospodu vrchnost pronajímala. V dalším období pak byly založeny panská pálenice, cihelna a vápenka, pec na kolomaz a potašárna. Většina produkce byla určena k prodeji a zaručovala další příjem z panství. Velmi se také rozšířil chov ovcí. Ovčí vlna byla sice nekvalitní, ale byla přesto výnosně prodávána především poddaným. Pro ustájení ovcí byla postavena nová ovčírna. V roce 1843 je zde uváděno 1002 kusů ovcí! Život v Hostimě byl doprovázen také živelnými či jinými pohromami. 20. prosince 1785 vypukl v obci největší požár všech dob. Obytná stavení byla stavěna z kamení a nepálených cihel, střecha společná i pro chlévy a hospodářské objekty byla krytá slaměnými došky. Vyhořela celá ves, kromě zámku, kostela a fary, které jediné byly zděné a měly střechy kryty pálenými taškami. V roce 1820 řádil v obci další živel, a to povodeň. Prudké lijáky způsobily takovou povodeň, že tato strhala hráze většiny rybníků v okolí obce. Vrchnost tak přišla o své nemalé příjmy z chovu ryb. Na místě Červeného rybníka byly pozemky v roce 1830 vysušeny a od té doby zde byly louky. V roce 1831 a následně i v roce 1832 řádila v Hostimě epidemie cholery, která si vyžádala mnoho mrtvých, kteří byli pochováváni do hromadných hrobů kolem kostela. V této době zajišťovali v Hostimě veškerou lékařskou péči jeden ranhojič a jedna porodní bába. Každé tažení vojsk po silnici spojující Znojmo s Moravskými Budějovicemi a především jejich ložírování ( táboření ) v obci bylo provázeno násilnostmi proti obyvatelstvu. Nedlouho po třicetileté válce, v letech 1643 a 1645, táhla krajem vojska Švédů. Obec byla drancována. Při válce o rakousko-uherské dědictví v letech 1740-45 postihly Hostim nejen válečné berně, ale hlavně rekrutování vojáků. V roce 1775, po tzv. sedmileté válce, bylo již zatížení zbídačeného obyvatelstva neúnosné a vše vyvrcholilo nevolnickým povstáním, které bylo potlačeno a nevolnictví v roce 1781 zrušeno. V roce 1805 po bitvě u Slavkova obsadili Hostim Napoleonovi vojáci. Chovali se prý spořádaně, ale zásobování vojska zůstalo plně na obci. Znovu se vrátili v roce 1809 po bitvě u Wargamu a obsadili celé Znojemsko. Válečné dodávky a berně (daně) tak stále neúnosně zatěžovaly obyvatelstvo a byly hlavní příčinou jejich bídačení. Robota a selská vzpoura Robota, neboli obdělávání panské půdy, byla povinností poddaných. V Hostimě byli robotníci na robotu svoláváni zvonkem ve zvoničce nad obecní studnou na návsi. Tak jako daně i míru roboty určovala velikost pronajaté půdy jednotlivých usedlostí. Podle soupisu tereziánského katastru z roku 1751 robotoval půlláník v létě , tj. od sv. Jiří do sv. Václava, týdně 3 dny s 2 koňmi, zbytek roku týdně 3 dny s 1 koněm nebo s jednou osobou pěšky. Čtvrtláník robotoval v létě týdně 6 dnů pěšky a zbytek roku týdně 3 dny pěšky. Domkař robotoval po celý rok týdně 2 dny pěšky. Bez roboty byli kostelníci, v r. 1822 byli dva. Již v roce 1781 vydal Josef II. patent o zrušení nevolnictví, ve kterém byla robota zrušena pouze na statcích komorních, ovšem ostatní vrchnosti zrušení roboty pouze doporučil. Toto doporučení uposlechly vrchnosti na městských statcích, a tak se stalo, že někde již byla robota zrušena a nahrazena placenou prací, například v nedalekých Blížkovicích, což vyvolalo nevoli u robotníků tam, kde robota zůstala, tak jako v Hostimě. Vedle neúnosných životních podmínek tak byla robota hlavní příčinou selské vzpoury, která vypukla v okolí obce v roce 1821. Jejím střediskem bylo lesonické panství, ale zachvátila i část panství jaroměřického a moravskobudějovického. V té době byl správcem v Hostimě Vincenc Schrotter, který proslul svou krutostí. Nejen, že robotu požadoval i nad rámec stanovených povinností, ale navíc velmi tvrdě trestal neposlušnost. Pro neposlušné robotníky byly v Hostimě šatlavy ve sklepě před zámkem. Protože se vzpoura počala velmi šířit, byla do kraje vyslána nejdříve komise, která měla celou záležitost uklidnit, ale po jejím neúspěchu muselo být na potlačení vzpoury do kraje vysláno vojsko. Vojsko bylo rozděleno do všech obcí zachvácených vzpourou. V Hostimě obyvatelstvo odmítlo toto vojsko vyživovat, a proto se o ně musela starat vrchnost sama. Vzpoura byla potlačena, ale robota zůstala až do roku 1848, kdy byla zrušena. Správce hostimského panství byl za své špatné zacházení s robotníky potrestán důtkou, kterou mu udělila právě vyšetřující komise. Vývoj počtu obyvatelstva První zprávy o počtu domů a obyvatel v Hostimě pocházejí z lánské visitace z roku 1656, těsně po třicetileté válce, kdy bylo ve vsi obydleno 36 usedlostí a 5 usedlostí bylo prázdných. Žilo zde 200 obyvatel. Podle rustikálního katastru bylo v roce 1751 v městečku 270 obyvatel, kteří žili v 16 městských domech, 32 předměstských domech a 9 chalupách. Stavení byla stavěna z kamene a nepálených cihel, střechy byly doškové a společné pro dům i chlévy. Stodoly se stavěly na kopcích, dále od obytných stavení. Koncem feudálního období, v roce 1843, bylo v Hostimě 107 domů, ve kterých žilo 802 obyvatel ( 396 mužů a 406 žen ). Po roce 1848 V revolučním roce 1848 byli účastni na zasedáních říšského a zemského sněmu také dva vyslanci z Hostimě, kteří na nich hájili národní práva. Na zemském sněmu to byl Filip Rada, dřívější rychtář z čp. 70 a na říšském sněmu Josef Nezveda. Filip Rada také přednesl na zemském sněmu tuto místní pověst: „ Jeden zdejší myslivec měl velikou smůlu. Nikdy nemohl střeliti žádné zvěře. Buď „nepřišla“, neb netrefil. Před kterýmsi honem prohlásil: „ Dnes, kdyby mi přišel na ránu třeba jelen s krucifiscem, musím ho zastřelit!“ Co se nestalo! Během honu vyřítil se proti němu statný paroháč, myslivec střelil a krásné zvíře smrtelně raněno, kleslo k zemi. Myslivec spěchal k prvnímu šťastnému úlovku, ale před jelenem padl na kolena. Jelen totiž měl skutečně na hlavě kříž. Parohy jeho byly tak rostlé, že tvořily zřetelný kříž na hlavě jelenově. Na tom místě byl na stromě obraz na památku. „ /Text je doslovně použit z Pamětní knihy obce městyse Hostimi č. 1 /. Pověst se zalíbila tehdejšímu císaři Ferdinandu V., kterému se poté parohy dostaly darem. Právě zásluhou Filipa Rady se obec Hostim jako druhá na Moravě, rozhodla v roce 1862 pro scelování pozemků (komasaci). V té době byly pozemky úzké a dlouhé někdy 1 až 3 km. Scelováním se tak snížil počet pozemků a zlepšilo se jejich obdělávání. Za tuto zásluhu i za osvětu mezi rolníky z okolních obcí byl „od císařského majestátnictví vyznačen Filip Rada stříbrným křížem“. Nejvýznamnějším pro život prostých obyvatel byl patent z roku 1848, kterým byla zrušena robota. Část obyvatel přestala pracovat v zemědělství a stala se levnou pracovní silou pro drobný průmysl rozvíjející se v Moravských Budějovicích i okolí. Ve vsi se počala prosazovat také řemesla a živnosti. Byli zde hrnčíř, kovář a podkovář, kolář, krejčí a švadleny, pekaři, řezníci, sedlář, perleťář, stolař, soustružník, zedníci, tesaři, kramáři na trzích, obchodníci smíšeným zbožím a tabákem, nejrozšířenějším řemeslem bylo obuvnictví. Také zde byly dvě hospody – stará Rozkoš a nová u rybníka ( dnešní hospoda ) a jedna nálevna kořalky. Obyvatelstvo obce bylo veskrze slovanské, bez Němců. V roce 1850 zde již bylo 809 obyvatel a dále v roce 1880 zde žilo 766 obyvatel ve 129 domech, z toho jsou od roku 1869 uváděny pouze dvě židovské rodiny – Hádkovi a Páleníčkovi. Na přelomu století, tj. v roce 1900, bylo v obci 759 obyvatel, kteří byli náboženství katolického 743, židé 14 a evangelíci 2. Městečko bylo až do r. 1851 sídlem panství. Od 31.12.1851 byla v obci obecní samospráva – obecní výbor. Vrchnostenské úřady byly nahrazeny novou politickou správou. Po počátečních reorganizacích zůstal Hostim od r. 1868 pod politickým okresním hejtmanstvím ve Znojmě. Soudní hejtmanství a berní úřad pro Hostim byl v Moravských Budějovicích. V městečku byla zřízena četnická stanice. Také poštovní úřad byl v městečku zřízen, a to již v roce 1880. Od r. 1896 zde byla záložna. V roce 1876 postihl Hostim jeden z největších požárů, kdy vyhořela větší část obce. To bylo podnětem k založení hasičského sboru v Hostimě v roce 1876. Hasičský sbor zde působil ještě v roce 1883, kdy je doložena jeho účast při hašení velkého požáru v Blížkovicích. Poté byl tento hasičský sbor rozpuštěn pro neshody mezi členy. Že to bylo špatné rozhodnutí, se prokázalo při opětovném požáru v obci. Tentokráte vyhořelo 18 chalup v části zvané Chaloupky. Po tomto požáru byl znovu založen v roce 1887 hasičský sbor, který působí v Hostimě dodnes. Stejnou měrou, ne-li více, jako uvedené požáry, postihlo obyvatelstvo také táboření pruského vojska, které se v obci objevilo v roce 1866, kdy Prušáci táhli na Vídeň po vítězné bitvě u Hradce Králové. Zrovna v tom roce bylo veliké sucho a následně neúroda. Vojáci, kteří se podle dochovaných svědectví chovali spořádaně, málem celou obec díky nedostatku potravin vyjedli. Navíc zavlekli do vsi choleru, na niž zemřelo 21 osob nejen z Hostima, ale i z Jiřic a Boskovštejna. Na choleru zemřel i jeden voják, který je pochována na hostimském hřbitově u umrlčí komory. Hostimská spolková činnost Již v roce 1848 je obec Hostim střediskem kulturního a národního života a je označována za národnostně nejprobudilejší obec Moravskobudějovicka. Ve vsi působili buditelé František Kočí ( v letech 1822-1880 ), důchodní při velkostatku a básník, František Valouch ( v letech 1836-1875 ) farář a František Vocelka ( v letech 1848-1869 ) učitel a hudebník. Měli nemalou zásluhu o rozkvět kulturního života ve vsi. Pro zmapování jejich činnosti by bylo potřeba daleko více prostoru, než který je k dispozici v této publikaci. Studenti z obce a okolí pořádali v letech 1926-27 ochotnická divadelní představení z jejichž výtěžku pak nechali vystavět v parku před zámkem pomník, který tyto významné občany zdejší obce připomíná. Svou činnost zde také prováděly různé spolky. Od roku 1848 to byl spolek Lípy slovanské, od roku 1875 Živnostenský spolek, od roku 1884 pak spolek čtenářský. Národní jednota, jejímž cílem byla podpora školství, byla v Hostimě založena r. 1900. První světová válka V letech první světové války odešlo mnoho mužů, v Hostimě zůstaly ženy děti a starci. Z války se pak nevrátilo 22 občanů obce. Bratři Svobodovi Jan 24 r., František 31 r. a Karel 31 r., ( ze statku čp. 62 ), František Holubec 20 r., Josef Týma 20 r., František Svoboda 21 r., Eugelbert Bazikaka 37 r., František Holubec 30 r., Karel Brázda 40 r., František Brynda 21 r., František Rada 24 r., František Mayer 32 r., Ferdinand Pop 29 r., Jan Vondráček ( z čp. 39 ) *1894, Emil Svoboda ( z čp. 31 ) *1883, František Nezveda *1878, Julius Schmied 40 r., Adolf Beran 20 r., Jan Plichta 34 r., Jan Lněnička 43 r., Antonín Rada ( z čp. 98 ) 22 r., Vladimir Wolyňski.V legiích bojovalo 8 občanů obce: ruští legionáři: Štěpán Zadražil, Josef, Čech, Josef Urbánek a Cyril Rada. Posledně jmenovaný nepřežil útrapy války a po těžkých bojích na Sibiřské magistrále cestou do Vladivostoku zemřel v roce 1920 ve věku 24 r. Italským legionářem byl Bedřich Veverka.U italské domobrany sloužili: Jan Forman, Josef Řeřucha a Josef Nečesal. Slovensko proti Maďarům v roce 1919 hájili: Jan Forman, Karel Černý ( raněn ) a Josef Plocek ( raněn ). Během 1. světové války se Hostim zadlužil, aby mohl pokrýt předepsané válečné dodávky. Po válce ale občané odmítli tyto dluhy uhradit ze svého majetku. Za všechny půjčky obce se v roce 1923 zaručil velkostatkář Viktor Trauttmansdorff. Volby Volby do samosprávy obce se konaly v 15.6. 1919 ze dvou kandidátek: rolníků a domkařů. V těchto volbách měli poprvé volební právo i ženy. Starostou byl zvolen Robert Černý. Nové obecní volby se konaly 16.9.1923. Tentokrát kandidovalo 5 stran: komunistická a pokroková byly v první den voleb sloučeny v pokrokovou a malozemědělci, rolníci-lidovci a domkaři-lidovci byli sloučeni ve stranu lidovou. Starostou byl zvolen opět Robert Černý z pokrokové strany. V obecních volbách dne 16.10.1927 byl zvolen starostou Karel Svoboda, rolník z čp. 61 za stranu lidovou, ale volbu nepřijal, a tak se starostou stal Josef Pelikán z čp. 8. Dne 3.4.1932 byl ve volbách starostou zvolen Petr Cihlář z čp. 74., který zůstal starostou až do roku 1945. Hostim za první republiky Po vzniku samostatného Československa byl Hostim přičleněna do kraje Moravskobudějovic-kého, župy Jihlavské. Ve vsi zůstala četnická stanice, která byla v čp. 77 ( dnes u Kocábů čp. 122 ). Sloužili zde vždy dva četníci. Poštovní úřad byl v nájmu v budově správcovství ( čp.5), poté se přestěhoval na Alej do nově postaveného domu pana Václavka, který byl poštmistrem. Poštovní spojení vykonávali 2x denně dva pěší listonoši s železniční stanicí v Grešlově Mýtě. Záložny zde byly už dvě - Reiffeisen a Kontribuční záložna. Největší změnou v Hostimě byla pozemková reforma provedená v letech 1923-26, kterou byla zabrána velká část velkostatku. Ze záboru byl propuštěn zámek a dvůr, které zůstaly velkostatkáři Trauttmansdorfovi. Dále mu zůstal Červený mlýn a zřícenina hradu Bukovina. V září 1924 byly státem zabrány i lesy. V obci byla zřízena lesní správa státních lesů. Velkostatku zůstaly lesy Daleká, Seč, revír boskovštejnský a lesy od hranice Doubí-Střelice směrem k Hostimu. V oplocené oboře měl honební právo lesní úřad, rolníci měli honební právo na polích. Zabrané nemovitosti byly přiděleny novým nájemcům: pivovar – Černý Robert / starosta /, ovčírna byla rozdělena – Fráňa, TJ Sokol, Mrkos, Šilinger, Čechovi František a Josef. Pozemky byly rozděleny a postupně přiděleny pro výstavbu nových domů. Celkem bylo postaveno 27 nových domů ( ulice na kopec a Alej ) a 4 byly přebudovány v Ovčírně. Obec získala při parcelaci cihelnu. V té se ročně vyrobilo kolem 60 tisíc kusů cihel a křidlic, které se prodávaly do okolí. Cena byla 320 Kč za 1000 cihel. V letech 1926-27 byla cihelna rozšířena o novou pec nákladem 38.000 Kč. Také řemesla v Hostimě byla opět hojně zastoupena, a tak ve vsi v roce 1925 působili kováři František Trojan v čp. 6 a Karel Sláma v čp. 88, koláři František Plíšek a František Urbánek, pánský krejčí Jan Forman v čp. 136, dámské krejčové Františka Mejtsková v čp. 91 a Julie Svobodová v čp. 21, perleťář František Ševčík v čp. 109, pekaři Jan Linhart v čp. 120 ( dnes čp. 40 ), Štěpán Nečesal v čp. 82 a Klein v čp. 52, hrnčíř Jan Jaroš v čp. 35, pokrývač Antonín Kadera v čp. 33, obuvníci Jan Cihlář v čp. 60 a Josef Černý čp. 51, obchodníci Jan Meduna v čp. 99, Vilém Melkus v čp. 22 a Julius Ruberl v čp. 86, František Benda obchoduje s vejci, máslem, drůbeží atd., parta zedníků: Jan Kandl, Lambert Souček, Alois Matula, Jakub Tomek a tesaři Bedřich Vondráček a Mrkos z Ovčírny. Hostinští byli dva – Leopold Říha v čp. 14 a Jan Štumpfol v hospodě u rybníka. Oba byli také řezníci. Živnostníkům byla v roce 1926 zavedena daň z obratu. Jednalo se o 2% poplatek z každého tisíce Kč. V roce 1930 byla obec elektrifikována ZME v Brně nákladem 200.250 Kč. Odlehlé části obce – Alej, Ovčírna byly elektrifikovány až v roce 1931 nákladem 36.500 Kč. Protože ve vsi panovala bída o vodu a jediným zdrojem vody byla studna u rybníka, která již nestačila zásobovat všechny obyvatele obce, byla v roce 1934 vykopána nová studna Na žlíbku. Studna je 12 m hluboká, 4 m široká a je roubená. Zaplavením kyselých luk vybudoval velkostatek v roce 1921 rybník Polepšil. Po stu letech od velké povodně v roce 1820, která strhala hráze několika rybníků, tak tu byl opět vybudován nový rybník původního jména. Při sčítání lidu je v roce 1921 uváděno v Hostimě 732 obyvatel ve 143 domech. Z nich se pouze 13 hlásilo k německé národnosti. Po první světové válce bylo hojně propagováno osídlování velkých neobhospodařovaných oblastí různých částí Sovětského svazu. Z naší obce odešly v dubnu 1925 do Turkmenistánu rodiny Štěpána Zadražila, ruského legionáře a Josefa Žáka. Po půl roce se vrátili zklamaní domů, Zadražilům zemřela po cestě mladší dcerka. Díky výstavbě nových domů se počet obyvatel ve vsi během první republiky mírně zvýšil, před druhou světovou válkou zde žilo již 815 obyvatel ve 175 domech. Také společenský život v Hostimě se pomalu obnovoval. V roce 1920 byl založen spolek katolické mládeže Omladina kaplanem Vilémem Viktorínem. Pro obyvatelstvo hráli divadelní představení v hospodě u Říhů ( dnešní dům čp. 14 – u Petříčků ) a dali základ tradici ochotnického divadla v Hostimě. Každý rok sehráli představení jak členové Omladiny, tak i členové ostatních spolků i školní mládež. Např. v roce 1933 to bylo 9 her ( 1 hasiči, 6 Omladina, 1 Sokol, 1 děti ), v r. 1936 8 her ( 6 Sokol, 1 Omladina, 1 hasiči ). Od r. 1911 působila v obci Cyrilská jednota a v roce 1921 pak byl zřízen Sokol jako odbočka Sokola Blížkovice, který byl ale částí obyvatelstva bojkotován. Od r. 1924 byl pak založen samostatný Sokol Hostim. Pro svou činnost získal v r. 1931 budovu v ovčírně, která byla upravena na Sokolovnu. Sokol Hostim také obdržel licenci na promítání kina, které se promítalo v hospodě U Kahounků ( u rybníka ). Poprvé se promítalo v roce 1934, a to válečný film Na západní frontě klid. Dále byly ve vsi od roku 1924 spolek Volná myšlenka a od roku 1932 Spolek střádalů. Na popud velkostatkáře byla 19. června 1932 založena Selská jízda, která měla 16 činných členů a 9 přispívajících. Pro jezdecký výcvik byl využíván park ( dnešní hřiště ) a zámecká jízdárna. Také obnovil činnost místní odbor Národní jednoty a z podnětu Václava Vondráčka, hajného, byla uspořádána v r. 1936 veřejná sbírka v Hostimě, Zvěrkovicích, Prokopově, Jiřicích a Boskovštejně, z jejíhož výtěžku byla vybudována poutní kaple sv. Antoníčka, která byla vysvěcena 14.7.1936. I ve spolkové činnosti bylo poznat napětí, které panovalo v Evropě. V roce 1936 byly ve vsi založen spolek Sester samaritek, které se zdokonalovaly v poskytnutí první pomoci i v péči o nemocné či raněné. Také zde byla založena civilní protiletecká obrana, jejímž velitelem byl Jan Cihlář. Druhá světová válka Po nástupu Hitlera k moci se napětí v Evropě stále zostřovalo. Po provokacích německých menšin v pohraničí byla vyhlášena 24.9.1938 úplná mobilizace armády. Z Hostima nastoupili ke svým plukům Brázda Karel, Tomšíček Karel, Kulhánek Karel, Petříček Rudolf, Nezveda Rudolf, Plíšek Jindřich, Svoboda Karel, Kremlička Stanislav, Kabrna František a Novák František. Po demobilizaci se všichni vrátili domů. V Moravských Budějovicích však vznikla v roce 1939 odbojová skupina Obrana národa, která spolupracovala i se sokolskými organizacemi. Jejím spolupracovníkem v Hostimě byl Josef Popelář. Tato odbojová organizace pracovala až do r. 1941, kdy byla Gestapem zlikvidována. Ihned po vzniku protektorátu rozvinul svou činnost správce velkostatku Šála, něm. Schala. Na jízdárně vybudoval pilu a vytvořil tak pracovní místa pro místní obyvatele a tím je chránil před nuceným nasazením do Říše, které bylo od r. 1941 povinné. Zasadil se o zřízení německé školy, která byla v budově správcovství. Protože v Hostimě byla umístěna stálá posádka německého vojska, byli němečtí oficíři častými hosty na zámku u Trauttmansdorfa či u správce Šály, kteří pak využívali svých styků k ochraně obyvatel Hostima před perzekucemi. A nebylo toho málo: V roce 1941 byly nařízeny povinné dodávky obilí, masa, olejnin, bylo nařízeno odevzdání barevných kovů a byly vydány i zvony z věže. Na plnění dodávek byly stálé kontroly. Před těmito kontrolami se ukrývalo obilí na panské sýpce. Přesto bylo 7 občanů obce odvezeno za „ černé mletí „ obilí, ale na přímluvu správce Šály byli všichni od trestu osvobozeni. Na posvícení 1941 shořel stoh slámy pana Josefa Pojezného, a protože se nenašel viník, byl tento v Jihlavě uvězněn za sabotáž. Na přímluvu hraběte a správce byl po měsíci propuštěn. Po atentátu na Heydricha v roce 1942 bylo odvezeno 6 občanů ( Josef a Štěpánka Čechovi z čp. 34, Augustin Čech a matkou Julií Čechovou z čp.110 a František a Kateřina Čechovi z čp. 152 ) do koncentračního tábora Terezín, protože byli spřízněni s Janem Kubišem – parašutistou a atentátníkem. Po třech měsících se vrátili domů. V červnu 1944 byl Gestapem zajištěn pan Popelář Josef. Na přímluvu správce Šály se vrátil zakrátko domů. V srpnu 1942 byly zavedeny policejní přihlášky. Na obecní úřad bylo pozváno 23 občanů, kterým byla navržena, na základě německých předků, změna národnosti. Tehdy si o změnu nikdo nepožádal, ale již v roce 1944 se počali někteří obyvatelé k německé národnosti hlásit. Stejně jako v roce 1938 po obsazení pohraničí procházeli obcí uprchlíci, tak i počátkem roku 1945 vzrostl příliv vystěhovalců ze Slezska, kteří byli ubytováni v Sokolovně, v ředitelně i ve škole. Život v obci se díky blížící se frontě i přílivu uprchlíků a německých vojsk zcela ochromil. Lidé nevycházeli z domů, zemědělské práce na poli vázly. Konec války se blížil. Nejdříve 14. dubna postupuje přes obec odzbrojené maďarské vojsko. V Kyničkách v lese se zakopalo německé vojsko, byl zde německý vojenský štáb. 28. dubna 1945 přišlo do vsi hodně německých letců, kteří byly rozmístěni po domech. Jak se blížila fronta, rostla nervozita mezi uprchlíky, kteří postupně počali obec opouštět a odcházeli směrem na západ. Dne 19. dubna 1945 pak opustila stálá posádka německého vojska spolu se zbývajícími uprchlíky obec. Zbytky vojsk a střeliva odvezlo 14 potahů z Hostima v noci z 6. na 7. května směrem na Zvěrkovice a Dešov. I zámek zůstal opuštěný, protože hraběnka odjela také. V té době již byl hrabě se synem na frontě a Elizabeth pracovala u Červeného kříže ve Vídni. První ruský voják vstoupil do vsi 8. května 1945 ve 22 hodin. Ruští vojáci pak projížděli obcí celý druhý den. Ruská vojska se usadila u stržené hráze a v cihelně. V jízdárně pak byla uložena munice a tento sklad hlídala stále čtyřčlenná stráž. Život v obci se vracel pomalu do starých kolejí. Na lidi čekaly práce na polích, které se díky přechodu fronty opozdily. Nejdříve bylo nutno posbírat v okolí obce všechnu munici. Při tomto byli nasazeni němečtí zajatci i občané, kteří se hlásili k Němcům, či jim napomáhali. Při odklízení munice v okolí obce byli zabiti: Karel Kulhánek a Jan Šabatka, zraněni byli Antonín Holubec a Josef a Alois Boudní. Stali se tak jedinými obětmi této války z Hostima. Správce Šála byl za spolupráci s Němci odsouzen 10.1.1946 na tři roky do vězení. Na dobrý posudek z obce byl propuštěn v říjnu 1947 a krátce pracoval ve vsi. Poté odešel. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byly všechny spolky zrušeny. Svou aktivitu mohli občané projevovat pouze v povoleném Národním souručenství, do kterého spadaly jak činnost politická tak i spolková. Do tohoto souručenství vstoupili skoro všichni občané obce vyjma Němců a několika Čechů. Veškerá spolková činnost byla minimalizována, přesto ještě v roce 1939 byl v hospodě u rybníka založen pěvecký kroužek. Postupně ale došlo k úplnému potlačení spolkového života v obci. V květnu 1941 byla zastavena činnost Sokola a zabavena sokolovna. V roce 1942 se nekonala ani pout´, ani Boží Tělo, omezeno bylo i posvícení, 18. června 1942 musel předat dobrovolný spolek hasičů veškerý majetek obci. V roce 1943 byla osvětová komise při Národním souručenství úplně rozpuštěna. Dokonce bylo nařízeno odstranění pomníku buditelů na vsi. Tento byl opatrně rozebrán, uložen v hasičské zbrojnici a po skončení války pak znovu slavnostně odhalen dne 9.5.1946. Obec Hostim 1945-1990 Představitelé obce Hostim Již 20. dubna 1945 byl založen revoluční národní výbor, jehož předsedou byl ve volbách konaných 26.5. 1946 zvolen Norbert Mayer, chalupník z čp. 138. Svým věkem – 26 let – byl nejmladším předsedou na okrese Moravské Budějovice. Ačkoliv ještě v únoru 1948 byly v obci tři politické strany, a to Národně socialistická strana, Lidová strana a Komunistická strana, v září t.r. již byla činnost Lidové strany a Národně socialistické strany zrušena. Jako předseda MNV Hostim byl akčním výborem dosazen Ota Forman za KSČ. Vzhledem k jeho školení funkci přebral Petr Cihlář, KSČ. V roce 1950 pak přebral funkci předsedy MNV Vilém Fiala a po něm byla od r. 1953 krátce ve funkci předsedkyně MNV Božena Krejčí. V dalších volbách do MNV Hostim byli postupně zvoleni tito představitelé obce: 1954 Květa Hamzová, 1957 Josef Dresl, 1960 František Vavroušek. Od roku 1960 byla obec začleněna do okresu Znojmo. Původně měla připadnout pod nový okres Třebíč, ale na žádost občanů byla začleněna právě do okresu Znojmo. V roce 1964 došlo ke sloučení obcí Hostim a Jiřice a představiteli této sloučené obce byli: 1964 Ota Forman z Hostima, 1971 Stanislav Šalamoun z Jiřic. Od roku 1976 byly sloučeny pod MNV Hostim ještě samostatné obce Blanné a Prokopov a předsedy tohoto sloučeného MNV Hostim byli: 1976 znovu Stanislav Šalamoun z Jiřic, 1981 Miroslav Latner z Prokopova, 1983 Ladislav Nevrkla z Prokopova a 1986 Marie Čechová z Jiřic, která řídila MNV Hostim až do voleb v listopadě 1990. Rozvoj obce Hostim Po roce 1945 byl konfiskován podle benešových dekretů majetek Trauttmansdorfů. Velkostatek byl následně grafickým přídělem rozdělen a přídělovou komisí, jejímž předsedou byl Vavroušek František, přidělen všem zájemcům. Za tento majetek se hradila státu tzv. přídělová cena. Některý majetek zůstal státu. Obec Hostim získala mimo jiné zámek s přilehlými budovami, les Daleká, Telátko, Hájíček, pozemky pod jízdárnou, vedle správcovství ( pro výstavbu nové školy ), park. Po roce 1948 přešel všechen majetek obce Hostim do vlastnictví státu a MNV Hostim vykonával pouze správu tohoto majetku. Do zámku se přestěhovala kancelář OÚ, pošta, knihovna, četnická stanice. Byla zde zřízena také prádelna, sál v patře byl využíván na pořádání kulturních akcí. Od roku 1950 zde byl i matriční úřad, pod který spadaly obce Hostim, Zvěrkovice, Prokopov, Jiřice, Blanné a Boskovštejn. Matrika zde byla až do roku 1959, kdy byla obec začleněna pod matriční obvod v Blížkovicích, kam patří dodnes. Zámek nebyl využíván jen pro potřeby obce. Od roku 1947 zde trávily prázdniny děti z Brna. Zabraly vždy celé patro. V roce 1951 byla místo rekreace dětí v zámku zřízena škola pro lidovou správu, ve které se vzdělávali nově zvolení zástupci místní samosprávy. Pro nynější využití zámku jako domov důchodců byl objekt upraven v roce 1956, první důchodci se přistěhovali v dubnu 1957. Pro lepší dostupnost Moravských Budějovic, kde byly také pracovní příležitosti pro obyvatele obce, bylo do vsi zavedeno v roce 1950 autobusové spojení. První autobus jezdil na lince Moravské Budějovice - Hrotovice. Celkový rozvoj obce Hostim v poválečných letech nebyl tak dynamický jako třeba v nedalekých Blížkovicích, střediskové obci. Také přičlenění okolních obcí Jiřice, Prokopova a Blanného pod sloučené MNV Hostim znamenalo rozdělení investic i pro tyto obce. Mladí lidé se stěhovali do měst, počet obyvatel ve vsi stále klesal. Nejvíce ale poklesl počet obyvatel po válce, kdy se obyvatelé obce stěhovali do pohraničí, osídlovali převážně obce Dobšice a Štítary, ale i Popice či Běličovice u Jemnice a odstěhovalo se 200 lidí. v r. 1950 žilo ve 171 domech 547 obyvatel, v r. 1961 530 obyvatel, v r. 1970 451 obyvatel ve 140 domech, v r. 1980 438 obyvatel ve 139 trvale obydlených domech, v r. 1990 476 obyvatel ve 132 trvale obydlených domech. Budování v obci Hostim ve zkratce: 1946 - 47 bylo nákladem 170 tis. Kč vybudováno kino v bývalé zámecké konírně, první film, Muži na křídlech, se promítal 20.9.1947 1948 - byl nákladem 190 tis. Kč vybudován místní rozhlas v přízemí zámku byla zřízena prádelna v ředitelně byly vybudovány tři byty 1956-57 – zámek přestavěn na domov důchodců 1959 - postupně se pokládaly asfaltové povrchy místních komunikací vyčištěn návesní rybník regulace potoka Nedveka generální oprava sokolovny 1960 - zbourána hasičská zbrojnice u rybníka, položeny základy nové ( dnešní ) 1961 - postavena čekárna na městečku 1962 - vybudována opěrná zeď kolem parku 1963 - adaptace prodejny potravin čp. 18 na samoobsluhu a prodejnu textilu 1964 - dokončena budova MNV Hostim s novou hasičskou zbrojnicí byla vybudována kanalizace na kopci 1965 - vystavena garáž pro autobus 1968 - zajištěna stavební místa ke hřbitovu 1969 - 70 skupinový vodovod pro 60 obyvatel s napojením na studnu Na Žlíbku 1971 - bylo veřejné osvětlení při generální opravě rozvodů NN z dřevěných sloupů přemístěno na betonové 1972 - pro sportovní vyžití bylo upraveno v parku fotbalové hřiště 1973 - 75 na místě zbouraných chlévů u čp. 16 bylo postaveno nové zdravotní středisko 1973 - byla zahájena stavba kabin u hřiště pokračovala výstavba kanalizace a chodníků ve vsi 1977 - 81 výstavba víceúčelového zařízení s vývařovnou JZD Družba Blížkovice 1977 - 80 byla vybudována kompresní stanice Hostim podniku TRANSGAS s. p. Praha,v návaznosti na ni pak skleníkový areál patřící ZD Hodonice 1981 - byla zahájena přístavba a rekonstrukce Sokolovny. Tato trvala až do roku 1989, kdy byla stavba zastavena 1981 - 86 výstavba letního kina Hostim 1987 - 89 rekonstrukce bytů v pivovaře 1988 - vyčištění a oprava návesního rybníka 1987 - 90 výstavba závlahové nádrže Nedveka 1990 - zajištěna 4 stavební místa Na louce JZD Hostim Zemědělství se řídilo podle vzoru Sovětského svazu a hlavním úkolem všech představitelů moci bylo sloučení zemědělců do družstev. Tak i v Hostimě vznikl v roce 1949 třicetičlenný přípravný výbor pro založení místního JZD. V obci již v té době existovalo hospodářské strojní družstvo, které mělo 11 členů a již od dubna 1948 mělo zakoupen první traktor ve vsi, Zetor. Vlastní JZD Hostim bylo založeno již v roce 1950 a mělo 80 členů. Prvním předsedou JZD Hostim byl Pospíšil Josef. JZD přebralo majetek hospodářského strojního družstva a zahájilo první pozemkové úpravy, kdy družstvu byly vyměřeny nejlepší pozemky blíže ke vsi. Ostatní zemědělci dostali půdu horší kvality a dále od obce. Byla zahájena etapa likvidace soukromých zemědělců nejen v obci, ale v celém státě. Největší nátlak byl vyvíjen na velké sedláky ve vsi, kteří byli nazýváni kulaky. Ti kteří se vstupem do družstva nesouhlasili byli perzekuováni a pod různými záminkami potrestáni především konfiskací majetku. V Hostimě se jednalo o 5 selských statků – Rada Miroslav, Hostim 15, Rada Jan, Hostim 114, Kotlan Josef, Hostim 16, Petříček František, Hostim 63 a Svoboda Karel, Hostim 61. JZD tak získalo většinu potřebných hospodářských objektů. Po prvních konfiskacích se ostatní sedláci hlásili do JZD dobrovolně, ale již nebyli přijati a jejich majetky převzal Státní statek Jaroměřice, farma Dvorky. Tito sedláci pak pracovali na statku úkolem za denní mzdu. JZD Hostim hospodařilo samostatně až do r. 1961, kdy se sloučilo s JZD Jiřice, v roce 1975 se dále sloučilo s JZD Prokopov a JZD Blanné do společného JZD Vlast Hostim a již v roce 1977 se začlenilo do velkého komplexu JZD Družba Blížkovice. Během působení JZD v Hostimě byly vybudovány: líheň a drůbežárna v parku, na kravín byla přebudována jízdárna, byla nově postavena odchovna prasnic, veškeré bažiny byly odvodněny a toky meliorovány, ve stodole čp. 15 byly vybudována čistička a sušička obilí, bylo postaveno středisko dílen, Donava, OMD ( odchovna mladého dobytka ). Jako předsedové JZD Hostim až do jeho začlenění do JZD Blížkovice zde působili: Pospíšil Josef, Urbánek František. Pojezný Karel, Petříček Rudolf, Křivan Josef, ing. Svoboda Josef, Šalamoun Stanislav a Trojan Jiří. Společensko kulturní činnost v Hostimě Po válce se spolková činnost v obci obnovovala pomalu. Činnost obnovily Spolek dobrovolných hasičů, Sokol Hostim a Omladina. Kromě pořádání tradičního masopustu, poutě, posvícení či dožínek se také znovu hrálo ochotnické divadlo. V roce 1946 sehráli poslední 4 divadelní představení členové Omladiny a ochotníci se odmlčeli až do r. 1955. Po celou dobu se ale pořádala školní divadelní představení. Po válce také byla obnovena místní knihovna, především zásluhou knihovníka pana Karla Nečesala a Josefa Klubala. Během války bylo mnoho českých knih zabaveno, a proto bylo především nutné knihy znovu doplnit. V roce 1929 měla knihovna 188 knih a již v roce 1965 bylo v knihovně 1450 svazků. K dnešnímu dni má knihovna 3.577 knih. Dalším kulturním počinem bylo vybudování kina, které mělo název Kino Osvěta Hostim. Jeho prvním vedoucím byl pan Popelář Josef. Od otevření v roce 1947 se promítalo 2x týdně, v sobotu a neděli a v roce 1958 již 5x týdně. Provoz kina byl sice státní, ale odvod obci činil 1 Kč ze vstupenky a 7% z tržby. Po roce 1948 vznikají v obci tak jako i jinde spolky nové. Svaz mládeže, Svaz žen, Svaz přátel SSSR, Československý červený kříž, Českolsovenský myslivecký svaz a Československý svaz včelařů. Všechny spolky, ať již nové či ty tradiční, byly začleněny do nové Národní fronty. Pro pořádání kulturních akcí vznikla Osvětová beseda. Navázala na divadelní tradice a pod vedením manželů Kličkových, učitelů ve škole v Hostimě / 1956-1977 /, sehráli její členové mnoho úspěšných divadelních představení. Poslední divadelní představení hostimských ochotníků - „ Bouřliváci naší vesnice „ bylo sehráno v roce 1990. Poté osvětová beseda ukončila svou činnost. V obci působil také Sbor pro občanské záležitosti, který zajišťoval společenské obřady – vítání občánků, slavnostní ukončení mateřské školy a zápis do základní školy, předávání povolávacích rozkazů, zlaté či diamantové svatby, občanské pohřby apod. Poslední obřady byly provedeny v roce 1990. Rozvoj obce od roku 1990 V listopadových volbách v roce 1990 byl jako zástupce obce volen starosta. Byly podány tři kandidátky: KDU-ČSL, KSČ a OF. Starostou byl zvolen Josef Pelikán za KDU-ČSL. Od 1.1.1991 se sloučené obce Jiřice, Prokopov i Blanné osamostatnily. V obecních volbách v roce 1994 byl starostou zvolen ing. Jaroslav Pella, nestraník na kandidátce KDU-ČSL z čp. 171 a do této funkce byl znovu zvolen v roce 1998. Obec Hostim se stala opět vlastníkem nejen svého historického majetku, ale i státního, který jí byl dán do správy během minulých let. Obci tak byl vrácen objekt zámku – dominanta obce a dále zemědělské pozemky a lesy. Naopak v restitučních řízeních vrátila původním vlastníkům nebo jejich potomkům domy čp. 114, 16, pivovar, sokolovnu, zahradnictví a zemědělské pozemky. Život v obci se měnil pod vlivem změny nejen politické, ale i ekonomické. Po počátečním váhání i zde se počali prosazovat soukromí zemědělci, řemeslníci, živnostníci a jiní podnikatelé. JZD Družba Blížkovice se transformovalo do nového družstva vlastníků Agrodružstva Blížkovice. V katastru obce Hostim byly z družstevních lánů vyčleněny restituované pozemky pro soukromé rolníky, kterých je k dnešnímu dni v obci Hostim 12. Celková výměra vrácených pozemků činí 63 ha. Obec Hostim navázala na svoji bohatou historii. Jakoby chtěla dohnat vše zanedbané došlo k rozmachu výstavby v obci. Budovaly se nové inženýrské sítě, zajistila se stavební místa pro individuální výstavbu rodinných domků, upravila se zanedbaná zeleň kolem zámku a na návsi, postavila se hala pro využití jak sportovní tak i společenské. Kromě toho jsou nemalé částky vynakládány na údržbu obecního majetku i historických objektů v majetku církve. Výstavba v obci v letech 1990-2000 1991 - oprava (výstavba nové ) hřbitovní zdi ( majetek církve ) nová panelová komunikace k novostavbám 1992 - rekonstrukce místního rozhlasu 1994 - vybudována nová komunikace ke hřbitovu 1994 - 96 výstavba vodovodu s napojením u Zvěrkovic na skupinový vodovod Vranov -Mor.Budějovice 1995 - protiradonová opatření v MŠ ( nové izolace a podlahy ) 1995 - rekonstrukce budovy ZŚ 1996 - plynofikace obce 1996 - 97 plynofikace objektů obce ( MŠ, ZŠ, zdr. středisko, OÚ, víceúčelové zař., zámek ) 1997 - 99 rekonstrukce místních komunikací 1998 - nový chodník a kanalizace na Aleji byla dokončena příprava 23 stavebních míst pro individuální výstavbu rodinných domů „ Za Pivovarem „, z nichž již dvě jsou zastavena rekonstrukce veřejného osvětlení 1999 - oprava kaple na hřbitově ( majetek církve ) 1999 - 2000 výstavba víceúčelové haly – tělocvičny za letním kinem s napojením na stávající objekt víceúčelového zařízení obce 1999 - 2000 rekonstrukce zeleně kolem zámku, rybníku a návsi 2000 - kanalizace k ZŠ Tělovýchovná jednota Hostim Po roce 1945 obnovil Sokol Hostim nejen kulturní, ale také sportovní činnost. S novým názvem Tělovýchovná jednota Sokol Hostim byl zařazen pod ČSTV. Pro širokou veřejnost byly v sokolovně pořádány sportovní akce – cvičení dětí, dorostenek, žen…… V roce 1975 byl poprvé při TJ Sokol Hostim založen oddíl kopané. Na založení fotbalového oddílu v Hostimě má největší zásluhu JZD Vlast Hostim, které v krásném prostředí zámeckého parku provedlo v letech 1973-75 vyrovnání a odvodnění terénu i zhotovení fotbalových branek pro zřízení fotbalového hřiště. Založení fotbalového oddílu nebylo vůbec snadnou záležitostí, neboť hráčů bylo v obci minimálně. Do oddílu byli proto přizváni zájemci o tento sport i ze sousedních obcí, zejména Grešlového Mýta a Jiřic. Po ročním působení se přihlásili další zájemci, zejména z Ohrazenic a Prokopova. Postupně se hráčský kádr stabilizoval, herně vyzrával a výkonnost stoupala. Nejlepšího sportovního úspěchu dosáhlo mužstvo v 3. roce svého působení, kdy skončilo v soutěži na velmi pěkném 3. místě. V roce 1980 bylo založeno fotbalové družstvo žáků. Tato mladá fotbalová generace tvoří v současné době základ dnešního fotbalového mužstva. Z činnosti oddílu stojí za zmínku pořádání turnajů SD Jednota, turnajů žáků a turnaje podnikových družstev Dřevařských závodů z celé jižní Moravy. Po roce 1990 byla činnost TJ Sokol Hostim minimalizována, až byla ukončena úplně. Nová epocha sportovní činnosti v Hostimě je spojena s rokem 1995, kdy byla činnost obnovena pod novým názvem - Tělovýchovná jednota Hostim. Současně byl znovu založen i oddíl kopané. V roce 1998 pak bylo obnoveno i fotbalové družstvo žáků. Do činnosti novodobé TJ patří i práce s mládeží, tj. turistický kroužek včetně pořádání letních pobytových táborů, volejbal či cvičení žen. V letošní fotbalové sezóně může mužstvo z Hostima dosáhnout největšího úspěchu, a to umístění se na jednom z prvních míst v soutěži. Církev v obci Hostim První písemná zmínka o farnosti hostimské je z roku 1322, kdy byla zapsána do majetku kanonie premonstrátek v Perneggu v Dolním Rakousku. Pod tento řád spadala až do r. 1481. Od tohoto roku pak byla pod vrchnostenskou ochranou. Kostel se v Hostimě připomíná již v roce 1394. Tehdejší fara byla umístěna v panském dvoře. Pod vlivem husitství převažovala v obci víra husitská a protestantská. V roce 1521 přichází z Lukova do Hostima husitský kněz Tomáš z Hradce. Další faráři byli evangelíci : v r. 1560 je vzpomínán farář Jan, v témže roce pak farář Jiří Toušek, 1562 –63 Jakub, a od r. 1571 Jan z Tismic, 1582-83 Jan Sibiladephus. Pro jeho nectné chování se od farnosti odtrhly vsi Pavlice, Zvěrkovice a Jiřice. Největším zastáncem nekatolíků byl Jiří Valecký z Mírova, majitel panství od roku 1560. Ten nechal právě pro nekatolíky vystavět r. 1569 na místě starého nový kostel, do kterého byly ponechány původní zvony z roku 1502 ( tři a umíráček ). Katolická fara v Hostimě upadala a po r. 1620 zanikla úplně a byla spravována z Biskupic. Nevzmohla se ani za katolické protireformace, a to i přes časté vpády znojemských jezuitů. Farnost přecházela postupně do područí okolních farností - od r. 1643 do područí farnosti Moravských Budějovic, od r. 1657 Biskupic, od r. 1667 do Budkova, a konečně od r. 1667 do Jevišovic. Zde zůstala až do r. 1716. Od 25.8.1716 byla znovu obnovena na popud vrchnosti farnost hostimská, do které spadaly obce Blanné, Boskovštejn, Jiřice, Prokopov a Zvěrkovice. Přes vleklé spory mezi patronem a ordinariátem ( církevní úřad ) byla farnost administrována jevišovickým kooperátorem Bernardem Bacherem. V květnu 1731 byla teprve fara obsazena Václavem Ignácem Zdražilem, který přišel z Liptálu, prvým skutečným farářem. Od r. 1733 byl farářem Matyáš Josef Železný, zemřel 1734. Následovali pak tito faráři: od r. 1734 Ignác Frei, od r. 1742 Václav Antonín Měřil, rodák z Tovačova, od r. 1765 Václav Stabel, od r. 1770 Antonín Chmel, rodák z Těšetic, od r. 1774 Jan František Talpa, rodák z Příbora, od r. 1787 Rafael Antonín Settner, rodák z Podolí u Brna, bývalý loucký premonstrát, pak děkan v Jevišovicích. Od r. 1814 byl farářem Karel Miksch, rodák z Velkých Dyjákovic, který ještě jako kaplan založil v r. 1822 z pozůstalosti 1388 zl. Faráře Settnera „Institut pro chudy“ - chudinský fond, ze kterého byla chudým vyměřena určitá podpora. Od r. 1829 byl farářem František Křivánek, rodák ze Slavětic. Tento sbírkami i svým nákladem podstatně upravil kostel a nechal postavit nový hudební chór se vstupem zvenčí. Současně byly přestavěny varhany. V roce 1853 pak byly obnoveny oba postranní oltáře, kazatelna a křtitelnice. Od r. 1861 byl farářem František Valouch, který zde již od roku 1836 působil jako kaplan a katecheta ve škole, a to až do své smrti 8.3.1875. Od r. 1875 - 1881 byl farářem Jiří Sellner, Němec, který byl ovšem velmi oblíben. V letech 1881-1888 byl farářem František Svoboda z Vyškova. Od r. 1888 zde působil farář Leopold Pátek z Rakšic. Od r. 1904 byl farářem Augustin Senz z Tuřan. V letech 1928 -1969 zde působil farář Antonín Horák. Po jeho odchodu do důchodu nastoupil na faru Bohumil Kovář, který byl farářem až do r. 1978. Od té doby zůstává fara v Hostimě neobsazena a správu vykonává administrátor Josef Janda, farář z Pavlic. Poslední velkou událostí pro farnost hostimskou bylo vysvěcení nových zvonů Františka, který váží 320 kg a Marie, který váží 280 kg, dne 24.6. 1990 arcibiskupem brněnským Mons. ThLic. Vojtěchem Cikrlem. Zvony byly ulity ve zvonařské dílně rodiny Dyttrichovy v Brodku u Přerova. Školství v Hostimě První zmínka o škole v Hostimě je z roku 1630, kdy je tato uvedena v zápise majetku hraběte Jiřího z Náchoda a Lichtenburka v Zemských deskách. V roce 1783 byla škola v budově čp. 6 ( v kovárně ). Tato vyhořela roku 1794, byla znovu obnovena a rozšířena. Budova školy byla na velmi vlhkém místě. Proto byla na náklady vrchnosti postavena nová škola ( dnešní budova ), která byla předána 15.11.1830. Ve škole vyučovali většinou katecheti z hostimské fary. Od roku 1836 do roku 1875 působil na škole jako katecheta také buditel František Valouch. Tento daroval škole pro vzdělání dětí mnoho knih, vzorků nerostů, map a jiných pomůcek. Dalším buditelem, který působil na hostimské škole, byl František Vocelka, učitel, který byl výborným muzikantem. Na škole učil od roku 1848 do roku 1869. V roce 1868 zde také krátce působil jako katecheta Václav Kosmák, kukátkář a spisovatel. V r. 1846 školu navštěvovalo 298 žáků z Hostima, Jiřic, Prokopova a Boskovštejna. V r. 1870 byla v Boskovštejně postavena škola a do ní odešly děti z Boskovštejna a Jiřic, dětí ve škole ubylo. V roce 1900 pak byla pro děti z Prokopova postavena škola v Prokopově. Počet dětí ve škole zase poklesl. Ve školním roce 1901-02 navštěvovalo hostimskou školu 126 žáků. Během 1. světové války došlo k úpadku ve vzdělávání dětí. Tyto chodily do školy dobrovolně, protože musely pomáhat doma. To mělo špatný vliv na vzdělání a některé ani nedostaly propouštěcí vysvědčení. Po válce navštěvovalo školu 146 žáků, ale počet dětí ve škole postupně klesal, až ve školním roce 1939-40 navštěvovalo školu již pouze 84 žáků. Za protektorátu, 15.8.1939, byla v Hostimě otevřena německá škola, která sídlila v budově správcovství. Z Hostima ji navštěvovalo 6 dětí a 7 dětí dojíždělo z Jevišovic. O zřízení této školy se přičinil správce velkostatku, pan Šála. V české škole byla zavedena povinná výuka němčiny. V této době byly také pro školní děti povinné polní práce na panském a dále byl zaveden sběr kovů a papíru, používalo se nové známkování, a to od 1 do 6. Byly preferovány všechny mimoškolní aktivity a výuka němčiny na úkor výuky češtiny a ostatních předmětů. Bylo zřízeno kuratorium ( kolaborantská organizace usilující o zfašizování české mládeže v Čechách a na Moravě ), které působilo v zabavené sokolovně pod vedením poštovního úředníka Františka Němce. Po osvobození byla německá škola zrušena a její majetek převeden do školy české. Ve školním roce 1945-46 navštěvovalo školu v Hostimě 70 dětí. Byla zavedena povinná výuka ruštiny. V poválečném období je kladen důraz na sběr druhotných surovin a také na brigádnické práce na polích, především pak na družstevních. Pro vlastní aktivitu dětí byl v roce 1951 založen při škole v Hostimě Pionýr a v roce 1952 pak Mičurinský kroužek. Od r. 1953 bylo náboženství nepovinným předmětem a od r. 1968 se již nevyučovalo ve škole, ale na faře. Po zrušení školy ve Zvěrkovicích v r. 1977 navštěvovaly hostimskou školu také děti ze Zvěrkovic, a to až do r. 1991. Počet dětí ve škole ale stále klesal: šk.r. 1956-57 52 žáků, 1977-78 37 žáků, 1994-95 22 žáků. Od r. 1998 se v ZŠ Hostim vyučuje i 5. ročník. Ve školním roce 1999-2000 navštěvuje naši školu 19 žáků. Po válce, 1. prosince 1945, byla pak ve vsi zřízena Mateřská škola, která byla umístěna v zámku. Jako učitelka zde nastoupila Terezie Pokorná z Ohrazenic. Do školky chodilo ve šk. roce 1946-47 27 dětí. Školka byla od 1.9. 1957 přestěhována do domu čp. 125, který byl pro tento účel upraven, a kde je dodnes. Ve školním roce 1999-2000 navštěvuje školku 25 dětí. Obec Hostim je v současné době zřizovatelem základní i mateřské školy v Hostimě a v roce 1995 požádala Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR o jejich zařazení do sítě škol. zpracovala: Eva Formánková