Obec Hlavenec

Obec Hlavenec se nachází v okrese Praha-východ ve Středočeském kraji. Rozkládá se asi dvacet devět kilometrů severovýchodně od centra Prahy a šest kilometrů severovýchodně od města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav.

Kraj:Středočeský
Okres:Okres Praha-východ

Obecní úřad

IČ: 00474177

Adresa:

Hlavenec č.p. 82
29474 Hlavenec

Kontakty

E-mail:

obec.hlavenec[zavináč]hlavenec.cz

Zeměpisná poloha: 50° 14' 9" N, 14° 42' 1" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Místo, kde leží dnešní obec Hlavenec, bylo lidmi osídleno již v dávné minulosti. Dle archeologických nálezů - úlomky kostí a nádob (únětická kultura), zde bývalo sídlo již v době bronzové (~2000 let př. n. l.). Obec Hlavenec se v historických písemných pramenech poprvé připomíná v roce 1386 (Hlawnecz) v přídomku Jana z Hlavence. Z dalších záznamů víme, že ves Hlavenec byla součástí panství Brandýs (nad Labem), které patřilo rodu pánů z Michalovic. Tento rod vlastnil brandýské panství od počátku 14. století. Kromě něj vlastnili také Velešín v jižních Čechách, (České) Kamenice, Benešov (nad Ploučnicí), Mladou Boleslav a řadu dalších statků v Pojizeří. Feudálním základem rozsáhlého brandýského panství byl les Bor ohraničený na jihu řekou Labe a zasahující až za Mečeříž a Kochánky na severu, k dnešním Všetatům na východě a k Lysé (nad Labem) na západě. V uvedeném prostoru se nachází i dnešní obec Hlavenec. Páni z Michalovi ji vystavili právem zákupním a všichni osedlí, jichž původně bylo deset, byli "povinni ... společně každej rok všechno seno z dvou luk pod Brahem ležících do Brahu svésti. Též všichni společně povinni (byli) na mostě SSkorkovském, když toho jakážkoliv potřeba byla, kolí bíti. Také též nadepsaní lidé poddaní povinni (byli), kolikkrátžkoli by toho potřeba byla, k témuž stavu sutinu aneb chvojí voziti." Z krátkým přerušením v době husitských válek drželi páni z Michalovic Brandýs až do roku 1468, kdy zemřel Jindřich z Michalovic, poslední mužský člen rodu. Obrovský rodový feudální majetek dědila Jindřichova sestra Magdaléna, která se vdala za Jana Jaroše Tovačovského z Cimburka. Magdaléna zemřela někdy před rokem 1477 a Cimburk se oženil podruhé s Johankou Krajířovou z Krajku. Jan Jaroš z Cimburka v roce 1484 již nežil, zanechav jediného syna Adama z druhého manželství. Johanka se v roce 1500 vdala za Jana II. ze Šelmberka, držitele panství Přerov. Dědic Adam z Cimburka však nepřežil svou matku a zemřel 3. prosince 1502 svobodný. V roce 1508 Johanka Krajířová znovu ovdověla. Své statky a s nimi i Brandýs postoupila v r. 1513 svému bratru Konrádovi Krajířovi z Krajku, zemřela okolo roku 1531. Již v této době projevil o brandýské panství s dokonalou honitbou zájem císař Ferdinand I., zatím neúspěšně. Po Konrádovi Krajířovi dědil jeho syn Arnošt. Ten sice požíval přízně českého krále a císaře Ferdinanda I. Habsburského, přesto jako významný exponent protihabsburského stavovského povstání upadl v nemilost a v roce 1547 mu bylo koniskováno panství Brandýs ve prospěch královské komory a císař získal, co před deseti lety chtěl. Od té doby patřilo brandýské panství českým králům a později bylo užíváno jako rodinný majetek Habsburky až do roku 1918. Císařská honitba Lesní komplex Bor byl již v 16. století významnou honitbou a místem lovu černé zvěře. Lov sám patřil do rejstříku předních šlechtických společenských aktivit a měl po řadu století nezastupitelnou roli v životě vysoké aristokracie jako jeden z projevů „pýchy urozenosti“. I z výše uvedených prestižních důvodů věnovali Habsburkové této lokalitě mimořádnou péči. Byla učiněna opatření pro zlepšení chovu zvěře a zajištěna jejich ochrana, stejně jako ochrana lesů. Za pánů Krajířů již byl Hlavenec sídlem lesní a lovčí správy brandýského panství, pro níž byl zřízen dům na výšině nad vinicí, tento dům pak byl po r.1547, když se stal Brandýs zbožím královským, vykázán za příbytek fořstmistrovi. (Někteří z nich se také dle něho psali, jako Jáchym Čaček z Červeného Kostelce a na Hlavenci). Teprve nejvyšší lovčí Jetřich von Schwendi nebyl s příbytkem v Hlavenci spokojen, načež mu byl určen byt v Lysé a hlavenecký dům byl několik let neobýván. Tím samozřejmě zchátral, tak že již r.1572 bylo oznámeno, že „od větrův na střeše, v oknech a v okenicích nemalá škoda (se) stala“. Bylo tudíž nařízeno brandýskému hejtmanovi, aby škodu shlédl a přijal opatření. Po nutné opravě pak v domě sídlili další fořtmistři až do r. 1582, kdy císař Rudolf rozhodl, že si z fořtmistrovského domu zřídí lovecký zámeček a nařídil 6.dubna téhož roku, aby byl vystavěn. Tak se i stalo. Stavba byla nákladná a budila údiv. Budova měl čtyři vížky, podnes jsou zachovány jejich zděné části. Báně věžiček i střecha byly pobity plechem. V urbáři z r.1650 se stavba popisuje takto: "Od zámku brandejského půl míle od fořstu lěží jagrhaus nebo lusthaus, slove Hlavenec v němž i někteří pěkní pokojové pro Jeho Milost Císařskou bývali". Sláva zámečku však příliš nepřežila dobu Rudolfa II. Již roku 1638 bylo potřeba oprav a roku 1651 je zámeček pustý. Několik let ležel ladem, až teprve roku 1725 z něj byla zřízena sýpka nákladem 1087 zl. 57 kr. a bylo v ní uschováno panské obilí, r. 1882 však byla sýpka přestavěna na hájovnu. Později byla hájovna přebudovaná na hotel-pension Hubertus (1934). Zámeček poté změnil účel využívání ještě několikrát. Lovy a hony na území obce bývaly nejslavnější za císaře Karla VI., jemuž zde r. 1723 připjal František Antonín hrabě Špork odznak loveckého řádu svatého Huberta. Stalo se tak na korunovačním lovu, kterého se zúčastnilo 1000 střelců a 40 000 honců. Na památku této události zde poté hrabě Špork vystavěl pomník. Pomník vyhotovil v letech 1723-25 Matyáš Braun podle návrhu F. M. Kaňky. Lovy a hony v hlaveneckých lesích trvaly až do roku 1765, kdy sem panstvo přestalo jezdit. Bažantnice nad vsí byla zrušena teprve r. 1858. Vinice V 16. století bývaly u Hlavence dvě panské vinice, o nichž čteme v urbáři z r. 1651: „Při vsi Hlavenci pod domem (= zámečkem) jest vinice veliká, na níž bývá vína, když se obrodí, víc nebo míň 80 věder. Ta vinice drží a jest pod šest strichův míry Pražské. A nakládávalo se na zdělání té každého roku do 42 kop gr. míš. Mezi vinnejm křovím bývalo štěpí spanilého hruškového, jabloňového, merunkového a břeskvového nemálo, a když se ovoce obrodilo, mohlo se utržiti víc nebo mýň do 60 kop gr. míš. A bývala plotem vysokým tejněných ohražena. Při ní býval dům, slove lis, s čeřenem a jinými potřebami, nyní toliko spodky od kamene stojí. Z druhé strany nade vsí bývala vinice druhá plotem ohražená, ale že prý proti západu a půl noci leží , jest opuštěna. Mezi těmi vinicemi pod domem bývalo nějaký díl štěpí rozdílného a tržívalo se za ovoce do 4 kop gr. míš. “ Vinice byla zrušena r. 1747, domek vinařův prodán r. 1778. Historie od konce 18. století Do konce 18. století byl Hlavenec malou vesničkou s 11 usedlými obklopenou lesy. Rozvoj obce nastal až po roce 1790, kdy se rozparcelovaly panské pozemky patřící ke dvoru v Kostelním Hlavně na díly a půda byla přidělena nájemcům z řad poddaných. Tím nastala potřeba dalších pracovních sil, přišli novousedlíci a vzrostl počet obyvatel. V obci byla vybudována škola, postavena silnice, zvonička, hasičská zbrojnice a k ní přistavěna kaplička. Společně se sousedními dvěmi obcemi bylo vybudováno na tehdejší dobu ohromné dílo - meliorace pozemků - i cena byla úctyhodná - 223 000 zlatých. Byly zakládány spolky (hasiči (1889), Sokolové (1920)), v obci se hrálo divadlo. V r. 1923 bylo z rozlohy obce, která do této doby činila 1523 ha odebráno hlavenecké nádraží a s částí katastru přeřazeno ke Staré Boleslavi. Tím se rozloha katastru zmenšila na 1472 ha. Obyvatelé obce se vždy většinou živili zemědělstvím. Hlavními plodinami byly okurky, řepa a luštěniny. Řemesla byla v obci omezená (řezník, kovář, kolář, obuvník, krejčí). Zajímavostí obce je jistě nejen to, že v r. 1938 byl jmenován čestným občanem obce president E. Beneš. V období od roku 1981 do roku 1990 byla obce spojena společně s Kostelním Hlavnem a Sudovým Hlavnem do jedné střediskové obce. Od 1. července roku 1991 je opět samostatnou obcí s vlastní samosprávou. Historie obce po r. 1989 Rok 1989 je pro občany Hlavence, tak jako v celé zemi, určitým historickým mezníkem. Po létech klidu se v obci opětovně probouzí společenský život. Na základě zkušeností s vydařenou oslavou 90 let Sboru dobrovolných hasičů, která proběhla v roce 1979, byla v roce 1989 uspořádána oslava 100 let jejich činnosti. I u příležitosti této oslavy proběhl v obci sjezd rodáků. Lidé přijeli, pobesedovali, zavzpomínali. Bohužel, muselo uplynout ještě deset let, než bylo překonáno období několikaleté stagnace v činnosti Sboru dobrovolných hasičů (SDH) a než došlo k jejímu oživení. V současné době má SDH 112 členů. Družstva hasičů se pravidelně s nemalými úspěchy účastní soutěží 16. okrsku SDH v hasičském sportu. Tento sport cvičí přibližně třetina - tedy okolo 40 členů. Členové SDH s úspěchem pořádají pro občany Hlavence a okolí hasičské plesy, dětské karnevaly, staročeské máje, oslavy Dne dětí, Mikulášské besídky a různé besedy. 15. září 2004 oslaví Sbor dobrovolných hasičů v Hlavenci 115 let od svého založení. Předpokládáme, že oslavy, které budou výročí doprovázet, se jako vždy vydaří. V roce 2000 vzniká SK Nohejbal Hlavenec, nyní má 30 členů, 2 družstva hrají okresní soutěž v nohejbalu. Největším úspěchem je účast družstva žáků na Mistrovství ČR v letech 2000 a 2002. Klub každoročně pořádá úklid odpadu v katastru obce a turnaj v líném tenise manželských dvojic. I když akce nemá vyloženě masový charakter, je velmi oblíbená. V roce 2003 po dohodě s SK Nohejbal Hlavenec vzniká i volejbalový klub pro děti a pro dospělé. O tento sport je mezi lidmi velký zájem, a tak se po většinu roku (pokud to dovolí počasí) 4krát týdně hraje a trénuje volejbal. Dále v Hlavenci aktivně pracuje klub rybářů, pořádá 2 plesy a rybářské závody pro ženy a děti. V roce 2001 vzniklo také Folklorní sdružení Hubertus, což je volné sdružení lidí, kteří se snaží přispět k rozvoji společenského života v obci. Toto sdružení se podílelo v posledních letech na přípravě Staročeských májů, dospělí ale i děti nacvičili předtančení České a moravské besedy. Dále toto sdružení nadšených lidí uspořádalo v roce 2003 „Pyžamový bál“ a v neposlední řadě i velmi zdařilou akci Den pro zdraví, pohodu a dobrou náladu, kdy návštěvníci mohli využívat po celý den služeb kadeřnice, fyzioterapeutky, kosmetičky a pedikérky. V místním hostinci U Jelena se také přibližně jednou do roka koná divadelní představení, na které si zveme ochotnické divadelní spolky z okolí. Po roce 1989 a hlavně po odtržení obce od Kostelního Hlavna se obec pokusila s omezenými prostředky danými obecním rozpočtem financovat různé akce, mající sloužit ke zvýšení občanské vybavenosti. 1990 - 1. července odtržení Hlavence od Kostelního Hlavna 1992 - veřejné osvětlení 1996 - veřejná telefonní budka 1997 - digitalizace telefonní sítě 1998 - celková rekonstrukce kapličky 1999 - zavedení svozu komunálního odpadu 1999 - přijetí ÚP obce 1999-2001 - výsadba ovocných stromů v katastru obce 2000 - obecni rozhlas 2001 - rekonstrukce požární nádrže 2000-2001 - restaurování pomníku Karla VI. 2002 - kabelizace elektrického vedení (odstranění sloupů) - rekultivace skládky - čekárna na autobusové zastávce 2003 - zalesnění skládky - rekonstrukce veřejného osvětlení 1991-2003 - v průběhu těchto let postupně rekonstruovány části místních komunikací Historický vývoj jména obce HLAVENEC (lid. v Hlavenci, do Hlavence, hlaveneckej) 1386 expositio curiae in Hlawen Rynssonis Johanni, clienti de Hlawnecz 1547 w brandyse zamku ... na lhotie, w hlawenczy, w konietopech 1654 Hlawenecz 1720 Hlawinetz Jméno Hlavenec je deminutivum na -ec ze základního jména Hlaven a znamenalo "malý Hlaven". Od Hlavence totiž 2 km severně leží Kostelní Hlavno a 3 km severozápadně Sudovo Hlavno. Kostelní Hlavno je z těchto tří vyjmenovaných obcí nejstarší a jméno vzniklo po pojmenování návrší Kobylí hlava. Ve staročeštině znělo jméno vsi Glaven - čili Hlaven a znamenalo dvůr u Hlavy, resp. u Kobylí hlavy. Druhé možné a v literatuře často uváděné vysvětlení je odvozováno od zakladatele a majitele „Kapitula staroboleslavská“, caput = hlava. Dle místní pověsti vznikl Hlavenec ze vsi Krásné, "kde ústí obecní pozemek Krásný do panských lesů proti kopci Hřebeni", ale historická paměť zná v místě Kobylí hlavy (kopec za motorestem U čtyř kamenů) vždy jen les

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz