Obec Drnovice

Drnovice (původně se píše Drinovice) jsou obec Jihomoravského kraje

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Vyškov

Obecní úřad

IČ: 00291731
DIČ: CZ00291731

Adresa:

Drnovice č.p. 1
68304 Drnovice

Kontakty

E-mail:

podatelna[zavináč]oudrnovice.cz

Telefon:

517 353 235

Zeměpisná poloha: 49° 16' 36" N, 16° 57' 12" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Kdy byly Drnovice přesně založeny, není známo. Drnovická školní kronika z roku 1881 uvádí, že první písemná zpráva o obci pochází z roku 1131. Tento údaj pochází ze seznamu statků olomouckého biskupství pořízeného olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem téhož roku. O tento údaj se rovněž opírají i Drnovice na Vyškovsku. Z roku 1252 existuje zmínka o jakémsi Mikuláši z Drnovic v jednom rukopise žďárského kláštera. Drnovická školní kronika z roku 1881 cituje blíže neurčený pramen, podle kterého praotcem pánů z Drnovic byl jistý Mikuláš, jeden ze synů rakouského hraběte Gerharda z Bernegu. Starší bratr Mikuláše Kuno založil podle tohoto pramene Kunštát a rod pánů z Kunštátu. Pro tuto tézi svědčí, že erby pánů z Kunštátu a pánů z Drnovic jsou téměř totožné. První písemná zpráva o existenci osady pochází z roku 1353 a je spjata s postavou Jindřicha z Drnovic (historicky doloženého v letech 1353 - 1368). Rod pánů z Drnovic, píšící se po vsi a tvrzi (hist. doložené v roce 1391) zůstal spjat s dějinami Drnovic až do poloviny 16. století ačkoli od poloviny 15. století se hlavním a nejvýznamnějším sídlem pánů z Drnovic stává Rájec. Roku 1508 vstupuje do dějin nejvýzamnější osoba drnovického rodu Ctibor, který ve své době představoval výraznou osobnost a je znám jako tvůrce právnického spisu Kniha drnovská a tím, že v roce 1535 byl členem komise na sněmu ve Znojmě, který připravoval nové zemské zřízení pro Markrabství moravské Ctibor z Drnovic nechal v roce 1526 přestavět původní kapli na kostel. Posledním mužským výhonkem tohoto starobylého a kdysi významného šlechtického rodu byl Jan z Drnovic, který zemřel v roce 1619. Z dalších šlechtických majitelů Drnovic je třeba jmenovat rodinu rytířů Piati, kteří se rovněž psali po Drnovicích (1745 - 1811). 25. února 1811 přešel veškerý majetek na hraběnku Antonii Dubskou, rozenou Piati z Drnovic a až do roku 1945 vlastnili Drnovice hrabata Dubští z Třebomyslic, sídlící na nedalekém zámku v Lysicích. Posledním majitelem Drnovic byl hrabě Albert Dubský, který v roce 1945 emigroval do zahraničí. Kostel Nejsvětější trojice Pravděpodobně už ve 13. století stála v Drnovicích kaple. První písemná zpráva o ní je z roku 1525. O rok později ji nechal Ctibor z Drnovic přebudovat na kostel . Z té doby se dochoval na kostelní klenbě nápis. V létech 1883-38 byl kostel Nejsvětější Trojice úplně přestavěn. Další velké opravy prodělal v roce 1945 a v roce 1965 byla opravena fasáda a nově oplechována střecha a věže. Po roce 1989 byl opraven celý vnitřek kostela včetně elektro a plynofikace. Poslední úpravy drnovského kostela kostela byly dokončeny v roce 2000 generální opravou a nátěry fasád a nátěren hlavní věže. Kostel má gotický presbytář,nepravidelnou hvězdicivou klenbu. Hlavní oltář Nejsvětější Trojice pochází z 2. ploviny 17. století. Z téže doby je i kazatelna a oltář Narození Páně. Třetí oltář je umístěn v boční kapli. Sochy a většina obrazů pochází z 1. poloviny 18. století. Uvnitř kostela se nachází náhrobek rytířů Drnovských z Drnovic z roku 1522 a náhrobky rodiny Schlagernů jedněch z pozdejších majitelů. Na podzim roku 1996 byl odhalen na místním hřbitově památník obětem 1. světové války, protože původní pamětní desky umístěné po obou stranách vchodu do kostela byly již časem a povětrnostními podmínkami silně poškozeny Dnes je kostel, obklopený hřbitovem, krásnou dominantou obce a pýchou všech obyvatel Drnovic. Škola Díky školní kronice z roku 1881 se dovídáme, že do poloviny 19. století byly Drnovice přiškoleny do Lysic. První vyučování v Drnovicích bylo zahájeno až v roce 1860. Zpočátku se vyučovalo jen v zimních měsících. Škola byla jednotřídní a tísnilo se v ní až 140 dětí. V roce 1888 bylo vyhověno žádosti obce o zřízení druhé třídy, která byla zpočátku v obecním domě a v roce 1888 byla přemístěna do prostor v opuštěném pivovaru na jehož místě dnes stojí kulturní dům. 5. listopadu 1911 byla slavnostně posvěcena nová školní budova a následující den byla v nové škole zahájena výuka ve dvou třídách, V roce 1912 byla škola rozšířena na trojtřídní. Až do polovina 50tých let nebyly ve škole prováděny žádné úpravy. Teprve v pozdějších létech byla škola postupně modernizována - vodovod, ústřední topení, nové sociální zařízení, školní kuchyně a jídelna. Přičleněním bývalé voděradské školy vznikla v Drnovicích čtyřtřídní základní škola s úplným prvním stupněm.V roce 1996 byly vytvořeny podmínky pro otevření páté třídy prvního stupně základní školy po uzákonění povinné devítileté školní docházky. I v dnešní době se obec snaží o vytvoření co nejlepších podmínek pro výuku drnovských dětí a o co nejmodernější vybavení učeben. Byla zřízena nová počítačová učebna, chystá se připojení školních počítačů na síť INTERNET apod. Ve vzdělanosti našich dětí je i budoucnost naší obce. Školka MŠ - do roku 1966 byla MŠ umístěna v bývalém bytě ředitele v budově základní školy.Vzhledem k tomu, že prostory přestaly potřebám mat. školy vyhovovat, bylo v roce 1962 rozhodnuto, že bude postavena úplně nová mateřská škola. Práce započaly 27.května 1962 a 26. srpna 1966 byla stavba dokončena. Téhož roku 1. září byl zahájen zkušební provoz. I budova MŠ byla v průběhu následujících let obcí modernizována, aby podmínky pro naše nejmenší byly co nejlepší. Budova obecního úřadu Nejstarší historickou památkou na území obce Drnovice je starobylá tvrz rytířů z Drnovic. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1391. Do kdy byla sídlem drnovických pánů není známo. V roce 1820 již byla vedena jako špejchar. Dnešní podobu získala tvrz několika úpravami provedenými koncem 19. století a ve druhé polovině století 20., protože na mapě z roku1843 má tvrz ještě jiný půdorys. V roce 1887 bylo velkostatkem hraběte Dubského ke tvrzi přistavěno ještě jedno křídlo a budova začala sloužit k ubytování zaměstnanců hraběcí rodiny. Po parcelaci v roce 1945 přešla budova do vlastnictví obce. V padesátých létech byl celý objekt přestavěn pro potřeby MNV, v té době byla provedena úprava okolí budovy a rybníka. V pozdější době byla k budově přistavěna vstupní hala se schodištěm a poradna pro matky s dětmi, která dnes slouží jako ordinace privátního lékaře. V roce 2000 bylo rozhodnuto obecním zastupitelstvem provést komplexní rekonstrukci celé budovy tvrze. Nákladná rekonstrukce byla rozdělena do tří etap, kdy v etapě první bude provedena výměna střechy a příprava půdních prostor pro další možné využití, v etapě druhé budou rekonstruovány vnitřní prostory budovy sloužící potřebám OÚ, knihovny a ordinace privátního lékaře a v etapě třetí budou provedeny venkovní úpravy budovy včetně nového vstupu a fasády. V roce 2001 byla dokončena etapa první, v roce 2002 byla zahájena etapa druhá, byla provedena rozsáhlá rekonstrukce kanceláří OÚ, byla přemístěna obecní knihovna do nových prostor a připravuje se přemístění ordinace priv. lékaře do nových vhodnějších prostor. Realizace další, třetí etapy, bude úkolem pro nově zvolené zastupitelstvo v dalším volebním období. Prapor a znak obce V roce 2000 byl obecním zastupitelstvem schválen návrh starosty obce na zhotovení znaku a praporu obce Drnovice. Návrh znaku a praporu zhotovil heraldik J.V. Pavlů, který vycházel z historie obce, vychází z erbů rytířů z Drnovic, hraběcí rodiny Piati a posledních vlastníků Drnovic Hrabat Dubských z Třebomyslic. Po schválení návrhu zastupitelstvem byla podána žádost o schválení znaku a praporu obce komisi pro heraldiku podvýboru. Statek Na mapách z 18. století je budova bývalého velkostatku vedena jako zámek. Na jejím průčelí je umístěn erb rodu Piati a Dubských z 18. století. V poválečné době sloužila potřebám nově utvořeného státního statku a po jeho zrušení potřebám JZD Lysice . Po roku 1989 přešla budova do majetku několika desítek občanů a tak je tomu dodnes. Továrna - hřebíkárna, historie a současnost Hrabě Emanuel Udalrich, hrabě Dubský,svobodný pán z Třebomyslic, od roku 1837 majitel Drnovic se významně zapsal do historie celého kraje.Nejen že byl velmi vzdělaný, byl i značně pokrokový. Aby zabezpečil lidem obživu a sobě dostatečné příjmy nechal v Drnovicích v roce 1843 postavit továrnu na výrobu hřebíků, nýtků, šroubků,háků a jiných podobných výrobků , kde našlo obživu několik desítek lidí z Drnovic a okolí. Aby zabezpečil lidem obživu a sobě dostatečné příjmy nechal v Drnovicích v roce 1843 postavit továrnu na výrobu hřebíků, nýtků, šroubků,háků a jiných podobných výrobků , kde našlo obživu několik desítek lidí z Drnovic a okolí. Po 1. světové válce byla v létech 1919 - 1921 továrna přestavěna do dnešní podoby. Díky potřebám továrny byl do Drnovic v roce 1921 zaveden elektrický proud, sloužící k pohonu strojů. Až hospodářská krize v třicátých létech, která zasáhla celý svět způsobila, že byla 10. ledna 1932 zastavena výroba v továrně a o práci přišlo přes 120 lidí. Budovy továrny chátraly až do roku 1942, kdy si továrnu pronajal Emil Ryzí z lačnova a přemístil sem výrobu dřevěných hraček z provozovny v Černé Hoře. Zde se mu podařilo rozjet výrobu tak dobře, že v roce 1944 už zaměstnával 114 dělníků z Drnovic a okolí. V květnu roku 1945 majitel továrny Albrecht Dubský uprchl do zahraničí a podnik byl dán jakožto německý majetek pod národní správu. Od roku 1953 začal v prostorách továrny rozjíždět výrobu krajek Tylex Letovice. V roce 1965 byla do Drnovic přesunuta výroba paličkovaných krajek a závod se stal jediným výrobcem tohoto druhu záclon v naší republice. V této době se Tylex podílel významnou měrou i na zaměstnanosti v obci. Po roce 1989 dochází k postupnému omezování výroby a snižování počtu zaměstnanců, což vedlo k tomu, že továrna byla v roce 2002 odprodána firmě TOPAK, která chce navázat na výrobu paličkovaných krajek a pokračovat v tradici této výroby. Zájmové organizace Nejstarším drnovickým spolkem byl čtenářsko - pěvecký spolek Ctibor založený roku 1869. V době vzniku měl 40 členů a záhy se stal předním šiřitelem kultury a vzdělanosti v obci. V květnu 1897 byl založen v obci Spořitelní a záloženský spolek který sloužil k ukládání a půjčování peněz občanům. Po skončení druhé světové války byl spolek přeměněn na jednatelství státní spořitelny. Za zmínku stojí rok 1983, kdy bylo jednatelství přemístěno na poštu. Podle záznamů v obecní kronice byl nejstarším kulturním spolkem v Drnovicích Čtenářsko - pěvecký spolek Ctibor, založený v roce 1867. V něm byla soustředěna i činnost divadelní. O vlastní činnosti amatérského divadla jsou záznamy až o 20 let později, kdy z iniciativy učitele Alberta Reichinga bylo 17. 1. 1898 založeno Družstvo divadelních ochotníků, jehož byl jmenovaný předsedou. Po 15-ti letech činnosti se družstvo rozpadlo a veškeré jeho movitosti byly r. 1913 předány odboru Národní jednoty, která organizovala veškerou kulturní činnost v obci včetně divadla. V letech 1. světové války kulturní činnost zanikla. K obnově došlo až v roce 1920, kdy kulturní činnost počaly vyvíjet tělovýchovné organizace Sokol a Orel, jejichž členové, bývalí ochotníci divadelní činnost obnovili, ale už odděleně. Sokol uváděl svoje divadelní představení na jevišti hostince u Miholů, Orel pak v obecním hostinci Na radnici. V roce 1930 byly dokončeny práce na výstavbě Lidového domu. Jeho součástí bylo i pěkně vybavené jeviště, na němž se sjednotila obě amatérská divadla, a to pod hlavičkou Orla. Zahajovacím představením v nových prostorách byla vlastenecky zaměřená hra Probuzenci v režii místního hajného pana Aloise Štěpánka. Pod jeho vedením dosáhlo amatérské divadlo velmi dobré úrovně. Hrávalo se pravidelně o svátcích i jiných příležitostech, návštěvnost bývala vysoká. V období roku 1938 - 1939 byla amatérská divadelní činnost velmi omezena. K jejímu oživení došlo až ve 40-tých letech, a to nehledě k tomu, že to byla léta válečná. Mládež se opět sjednotila a do divadelní činnosti se s plným elánem zapojila. Byl založen Divadelní kroužek. Zde je třeba vyzvednout organizační schopnosti a nesmírnou obětavost dnes již nežijícího pana Františka Španěla, který byl hlavním organizátorem veškeré divadelní činnosti. Pod jeho vedením a zrovna tak pod vedením jeho pokračovatele pana Jana Štěpánka, místního zahradníka a také s přispěním pana Jana Špůrka, bývalého člena brněnského divadla mělo drnovické amatérské divadlo značnou úroveň a velkou popularitu v širokém okolí. Padesátá léta však zasáhla i do činnosti amatérského divadla. Byly cenzurovány názvy divadelních her, jejich autoři. Repertoár byl značně omezen. Poválečné nadšení pro amatérské divadlo pomalu ochabovalo. Starší a pro divadlo zapálení ochotníci už poumírali, mladším se nabízel mnohem širší a pohodlnější výběr zábavy. Výsledek se dostavil v 70-tých letech, kdy v naší obci amatérské divadlo zaniklo.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz