Obec Dolní Kralovice

Obec Dolní Kralovice

Dolní Kralovice jsou obec v jihovýchodním cípu okresu Benešov, v Želivské pahorkatině, nad řekou Želivkou.

Kraj:Středočeský
Okres:Okres Benešov

Obecní úřad

IČ: 00231711
DIČ: CZ00231711

Adresa:

nám. L. Svobody 6
25768 Dolní Kralovice

Kontakty

E-mail:

obec[zavináč]dolni-kralovice.cz

Telefon:

317 856 223

Zeměpisná poloha: 49° 38' 44" N, 15° 10' 48" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Historie „starých“ Dolních Kralovic - Název obce je zřejmě odvozen z toho, že byla založena na královském zboží. Břehy rybnaté řeky Želivky byly příhodným místem pro rybářskou osadu. To se odráží i v městském znaku, ve kterém je na modrém štítu pod zlatou pětilistou růží zobrazen stříbrný jelec (jelec tloušť - Leuciscus cephalus). První zpráva o Kralovicích je z konce 11. století, kdy byly správním střediskem Svatavina újezdu. Ten dostala darem od královny Svatavy, manželky prvního českého krále Vratislava vyšehradská kapitula. Její vlastnictví potvrzuje i stvrzovací listina Karla IV. z roku 1352. To pozbyla platnosti až v době husitských válek. Osada zřejmě vznikla z rybářských chýší, postavených na březích rybnaté řeky Želivky. Stříbrná rybka je ostatně dodnes ve znaku Dolních Kralovic. Od císaře Zikmunda získal v roce 1336 Kralovice rytíř Oldřich Močihub z Horních Kralovic a ten je o čtyři roky později prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy. Trčkové drželi Dolnokralovicko více než sto let. V roce 1547 kupuje Kralovice rytíř Andreáš Strojetický ze Strojetic, děděním a sňatky přešly na konci století do rukou rytíře Petra Salavy z Lípy a na Bykánci. V době stavovského povstání byl vlastníkem Kralovic Oldřich Byšický z Byšic, který odmítl konverzi ke katolíkům a odstěhoval se ze země. Předtím prodal Dolní Kralovice Johanně Kateřině Rungenové, rozené ze Skuhrova. Do roku 1669, ve kterém koupil Kralovice Vojtěch Jiří Voračický z Paběnic na Proseku a Čížkově vystřídalo město další čtyři majitele. Jiří Voračický rozšířil panství o Borovsko a Všebořice a z jeho doby pochází také první zmínka o farní škole, která stávala už v roce 1683 nedaleko kostela, a vyučoval v ní Ulrich Raich. Kamennou školu měly Kralovice od roku 1764. Po požáru v roce 1808 byla přenesena do domu kaplanů zdejšího kostela. S ohledem na nedostatek místa byla v roce 1885 postavena nová škola se šesti učebnami. Před sto lety byl ovšem stále velký nedostatek prostoru k učení, chlapecká měšťanská škola založená v roce 1904 sídlila v pronajatých místnostech nového obecního domu. Už na konci 17. století získal Dolní Kralovice, opět po rychlejším střídání majitelů, Jan Leopold Donát z Trausonu a Falkenštejna, který se stal zakladatelem rozsáhlého dolnokralovického panství. K Dolním Kralovicům a Martinicím připojil Křivsoudov, Keblov, Zahrádku a Kaliště a jeho syn Vilém ještě Vlastějovice. Středisko panství přenesl z Čechtic do Dolních Kralovic. Roku 1766 prodali panství knížeti Karlu Josefu Palmovi, hraběti z Gundelfingenu. Tento rod dokázal ve třech generacích panství zadlužit a ve veřejné dražbě jej roku 1844 koupil Vilém Vincenc, kníže z Auerspergu. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1942, kdy rod vymřel po meči. Dědici, hraběti Trautensdorfovi bylo panství v roce 1945 znárodněno. 11. listopadu 1902 přijel do Dolních Kralovic první vlak. Tehdy byla prodloužena trať Benešov - Vlašim o další úsek přes Trhový Štěpánov a Keblov k Želivce. Až do druhé světové války žila v Kralovicích relativně početná židovská komunita, začátkem války však bylo 147 místních Židů deportováno do koncentračních táborů, z nichž se vrátili jen 4. Synagoga byla v roce 1951 změněna na modlitebnu Československé církve hustitské. Od roku 1960 byly Dolní Kralovice převedeny do okresu Benešov. Za druhé světové války v okolí městečka probíhala výstavba tehdejší Protektorátní dálnice, dnešní dálnice D1. Stavba však zůstala z finančních důvodů nedostavěna, a realizovat se ji podařilo až v 70. letech. Toho se však staré Dolní Kralovice již „nedožily“. V roce 1963 bylo vládou schváleno rozhodnutí o výstavbě velké vodárenské nádrže na Želivce, jejíž stavba byla zahájena v roce 1965. Tím bylo také rozhodnuto o likvidaci celých původních Dolních i Horních Kralovic. Bourání obce začalo roku 1968, od roku 1970 se někteří občané Dolních Kralovic začali stěhovat do nově vzniklého sídliště. V témže roce se přestěhovala i škola. Od roku 1972 začalo pozvolné napouštění přehrady. Většina budov byla demolována v letech 1972 - 1974. 23. července 1974 odjel poslední osobní vlak z Benešova do Dolních Kralovic, osobní doprava byla oficiálně ukončena 4. srpna. V květnu 1975 byla zastavena i nákladní doprava, a trať byla trvale ukončena o 15 km blíže k Benešovu, v Trhovém Štěpánově. Podle archivních snímků z roku 1974 bylo jako poslední zbouráno nádraží a cenný románský kostel Sv. Jana Křtitele. Přehrada byla úplně dokončena v roce 1976. Z celého městečka se zachoval jen jeden dům a stodola mimo zátopové pásmo nádrže. Historie „nových“ Dolních Kralovic - Obec vznikla jako náhradní výstavba za staré Dolní Kralovice, které byly zatopeny v rámci výstavby vodního díla Želivka. Nové Dolní Kralovice leží v sousedství vsi Vraždovy Lhotice v nadmořské výšce 458 metrů. V letech 1968 až 1974 došlo k vybudování nové obce s typovou zástavbou na pravidelném půdorysu. Jednalo se v první etapě o výstavbu čtvrtě rodinných domků, základní školy, obchodního střediska, domu služeb, pohostinství, pošty a budovy místního národního výboru. V další etapě byly vystavěny rodinné dvojdomky, tři čtyřpodlažní obytné budovy s dvaceti osmi byty a řadové dvoupodlažní domy s celkem čtyřiceti byty. Mimo tuto organizovanou výstavbu vznikají v obci postupně i soukromé rodinné domky. Prvního záři 1970 byla v obci slavnostně otevřena základní škola, kterou v únoru 1971 navštívil tehdejší prezident republiky, armádní generál Ludvík Svoboda. V roce 1972 byla dána do provozu budova místního národního výboru a v témže roce byly dostavěny mateřská škola a kulturní dům s jevištěm a sálem pro 170 návštěvníků, kde bylo umístěno také kino a veřejná knihovna. V pozdějších letech si občané v akci „Z“ vybudovali velký společenský sál, čerpací stanici pohonných hmot, fotbalové hřiště, rekreační rybník Láb a další objekty. Až do roku 1989 patřily pod MNV Dolní Kralovice vesnice Tomice, Snět, Blažejovice a Šetějovice, které se v tomto roce osamostatnily. „Sametová revoluce“ přinesla i změny v pracovních příležitostech. V obci skončila výroba v podniku Tesla a řada lidí přišla o práci. Mnoho z nich však našlo uplatnění v nově vznikajících soukromých firmách jako například Inex, Agro či Vysočina. Největší zaměstnanost přinesla do obce německá firma BUTZ (později přejmenovaná na GRAMMER), jež si v roce 1996 pronajala od obce prostory bývalé Tesly, které obec již dříve odkoupila. Obec dnes žije poklidným životem. Je zde zajištěna nejen slušná zaměstnanost, ale i občanské vybavení, které by mohly závidět mnohé větší obce. V obci funguje zdravotní středisko se třemi lékaři (dětský, praktický, zubní), lékárna, pošta, pobočka České spořitelny, nově zrekonstruovaný sportovní areál, Základní a mateřská škola, která rovněž prošla rozsáhlou rekonstrukcí, několik obchodů a restaurací. O prázdninových měsících funguje v obci kino.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz