Město Dolní Kounice

Město Dolní Kounice

Dolní Kounice (německy Kanitz) jsou město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna.

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Brno-venkov

Městský úřad

IČ: 00281701
DIČ: CZ00281701

Adresa:

Masarykovo náměstí 66/2
66464 Dolní Kounice

Kontakty

E-mail:

info[zavináč]dolnikounice.cz

Telefon:

546 421 310

Fax:

546 421 304

Zeměpisná poloha: 49° 4' 18" N, 16° 28' 3" E

Historie

První zmínka o Dolních Kounicích se nachází ve falsu staroboleslavské kapituly hlásící se k r. 1046 (pochází však patrně ze 13. století). První oficiální zmínka o Dolních Kounicích je z r. 1183. Toho roku byl v Dolních Kounicích vybudován panenský premonstrátský klášter zasvěcený P. Marii, proto později nazývaný „Rosa coeli“ neboli „Růže nebeská“. Dále následují jednotlivé letopočty, data a výčet událostí k nim. 10. prosince 1185 Bitva u Loděnic (asi 6 km od Dolních Kounic) mezi Čechy (Přemysl Otakar I.) a Moravany (Otto Kunrád), v jehož vojsku bojoval pan Vilém z Kounic, zakladatel kláštera v Dolních Kounicích. 2. června 1268 Papež Kliment IV. bere kounický klášter pod svůj patronát. 1278 Dolní Kounice vydrancovány vojsky Rudolfa I. 8. dubna 1284 Český král Václav II. bere rovněž kounický klášter pod svůj patronát. Současně jim udělil právo Týdenního trhu a Dolní Kounice začínají nabývat charakter městečka. 1284 až 1330 Vybudován klášterní hrad v Dolních Kounicích. 1328 až 1390 Klášter přestavěn do gotické podoby (viz současný vzhled). kol. 1340–1360 Postaven zájezdní hostinec na památku Karla IV. později nazývaný „Karlov“. 1423 Za husitských válek klášter v Dolních Kounicích vypálen. 1527 Zaniká klášter jako organizace v Dolních Kounicích a získává jej spolu s celým panstvím král Ferdinand I. Habsburský. 30. listopadu 1532 Ferdinand I. zastavil kounické panství Jiřímu Žabkovi z Limberka (svému místokancléři). 9. října 1537 nechal Ferdinand I. Jiřímu Žabkovi zapsat dědičně celé panství kounické do Zemských desek, čili mu je prodal. 1542 Jiří Žabka z Limberka a Kounic purkrabím na hradě Špilberku. 1549 Jiří Žabka nechal vystavět (v trati Nová města u Pravlova) „Nové město Jiříkov“. 1561 prodal Jiříkův syn Burian Žabka Kounice hrad, klášter a větší část svého panství panu Zikmundovi ze Zástřizl. V té době se v Dolních Kounicích rozšiřuje komunita bratří boleslavských. 1574 Je vysvěcen nový Bratrský sbor, pozdější kostel, přestavěný na kapli sv. Fabiána a Šebestiána „Na Sboře“. 1535 Dolní Kounice získávají od Ferdinanda I. právo pečetit červeným voskem (výsada měst). 1571 Císařským patentem je městu udělen znak – krahujec přirozené barvy v rubínovém poli s modrým hroznem v zobáčku a třemi zelenými vinnými listy ve štítě. 16. října 1576 Hynek a Jan ze Zástřizl potvrzují Dolním Kounicím výsady a privilegia spolu s Horenským právem. 1578 Hynek a Jan Zástřizlové prodávají panství Kounice Zdeňku Lvu z Rožmitálu. 1582 Jan Tišnovský z Czynenperku prodal obci místo „Za vodou“ na zřízení hřbitova. V r. 1590 pak tentýž Jan Tišnovský (t. č. purkmistr) si vystavěl dům (dnes č. p. 75 na Hlavní ul.) 1588 Maxmilian Lev a Zdeněk Lev ml. z Rožmitálu, synové Zdeňka Lva st. z Rožmitálu, prodávají kounické panství Bernardu Drnovskému z Drnovic a na Rájci. 1604 dal Bernard z Drnovic na Rájci a Kounicích postavit renesanční radnici, která v r. 1870 ustoupila výstavbě nového kostela sv. Petra a Pavla. 1607 V Dolních Kounicích bylo silné zemětřesení. 1622 Po porážce stavovského povstání bylo dolnokounické panství konfiskováno Jiřímu Ehrenreichovi z Rogendorfu a jeho ženě Johance, rozené z Drnovic. Získal je výhodnou koupí František Kardinál z Dietrichsteina. 1623 Dům zabavený Jarolímu Plucarovi byl knížetem z Dietrichsteina darován římskokatolické církvi v Dolních Kounicích na zřízení fary, dnes č. p. 129, sloužící tomuto účelu dosud. 1654 Postavena původní votivní kaple sv. Antonína Padovánského a sv. Floriána. Tato kaple stála do r. 1757, kdy byla přestavěna do dnešní podoby. 1674 Po třicetileté válce toho roku stálo ve městě ještě 81 domů pustých. 1678 Epidemie moru si vyžádala život 220 křesťanských obyvatel a také životy mnoha židů. 1688 Přestavěna původní bratrská kaple – sbor, na kapli sv. Fabiána a Šebestiána. Zde byla zřízena kongregace sv. Barbory. 1697 Byla provedena na obecní náklady oprava obecné školy, tehdy farní školy. 30. září 1698 koupil Strahovský klášter v Praze od knížete Ferdinanda z Dietrichsteina zříceninu kláštera Rosa coeli a zahájil týž den práce na jeho opravě. Stavební činnost Strahova pokračovala až do r. 1718. 4. července 1703 vypukl v Kounicích velký požár, při kterém vyhořela celá Růžová ulice i s panským ovčínem za ní a odtud se přenesl oheň i na opravovaný klášter, který tak podruhé vyhořel a chrámová loď kláštera už nikdy nebyla zastřešena. 1711 koupil Walter Xaver z Dietrichsteina od rodiny Muhlbergovy dům (dnes č. p. 63 – hostinec Dělnický dům), který nechal opravit a v r. 1717 jej prodal obci, aby si v něm zřídila obecní hostinec. Tomuto účelu pak sloužil 280 let. V současné době opraven a přejmenován na Hotel Vinum Coeli. 1741 vpadla do Dolních Kounic vojska Sasů a Prusů. 1757 Postavena kaple sv. Antonína do dnešní podoby. 16. února 1770 Vypukl opět obrovský požár, shořelo 8 domů v Růžové ulici a opět vyhořel panský ovčín. 1771 Velká drahota a hlad. Dne 1. září krutá bouře, blesk zapálil stavení. 4. února 1775 Připlulo mnoho velkých ledových ker, voda zatopila město, strhla 50 domů v Rybářské a Dlouhé ulici, odnesla i most a mýtní domek. Dne 16. února se pak velká voda, i když poněkud menší, opakovala. 1. až. 9. leden 1799 táhlo Kounicemi 15 000 ruských kozáků. 30. dubna 1799 Ohněm lehla skoro celá židovská část města, tj. 100 domů, a 38 domů křesťanských. 19. listopadu 1805 Městem táhli Francouzi k bitvě u Slavkova. 1808 Dietrichsteinové koupili od Strahova zpět kounický klášter a v obytné budově zřídili byty pro své služebníky. 1808 Založena Františkem a Arnoštkou Baltazarovými továrna na modrotisk, později firma Mossig. 3. července 1809 Znovu táhnou městem francouzská vojska. 1848 Přestalo se vařit pivo v panském pivovaře. 1850 Židovská obec má 104 domy a 649 obyvatel – největší počet Židů všech dob v Dolních Kounicích. 1854 Otevřena novostavba židovské školy, budova dnes č. p. 581, vedle synagogy. 2. února 1862 Obrovská povodeň s ledy, strženo 180 domů, most, mlýn, zahynulo 5 obyvatel. Farní kostel u řeky pocházející z r. 1411 byl zatopen do výše přes 2 metry a byl vodou natolik poškozen, že musel být uzavřen. Na místě staré radnice byl pak postaven nový kostel a radnice přenesena do domu č. p. 128 na Tovární ulici. Byla pořádána sbírka ve prospěch postižených obyvatel města, která vynesla 28.796 zlatých. 1879 Vysvěcen nový kostel sv. Petra a Pavla. 1883 Postaven železný most přes řeku Jihlavu v Dolních Kounicích. 1887 Založena organizace Sociální demokracie v Dolních Kounicích. 9. srpna 1896 Založena TJ Sokol v Dolních Kounicích. 29. června 1897 Velký tábor lidu v D. K. – účast na 4 000 lidí. 1900 Otevřeny 4 třídy nově postavené budovy pro obecní školu v ulici „Na Sboře“. 1902 Vybudována silnice do Mělčan. t.r. R. Světlík otevřel Cementárku (dnes Kamena). 16. září 1903 Otevřena společná židovsko-německá škola v budově židovské školy – č. p. 581. Rovněž otevřena německá mateřská školka zvaná „Kindergarten“ v č. p. 109, dnes bývalá jídelna RETEX, tehdá součást Mossigovy továrny – její filiálky zv. Bleicha. Téhož roku zakládají čeští vlastenci v Dolních Kounicích tzv. Matici školskou. 2. září 1906 Slavnostně otevřena česká mateřská školka, novostavba na pozemku Matice, později součást měšťanské školy. 1907 Postavena budova německé obecné školy, dnes obchodní dům č. p. 82 na Hlavní ulici. 4. září 1910 Vysvěcena a slavnostně otevřena novostavba české Měšťanské školy, nákladem 103 000 korun. Oslav se zúčastnilo na 8 000 lidí z Dolních Kounic a okolí. 1914 Vypukla I. světová válka. Z Kounicka odvedeno na 600 mužů na frontu. 28. října 1918 Vyhlášení samostatnosti. Správu obce přebírá národní výbor v čele s prozatímním starostou PhMr. Oldřichem Jínou. 1938 Zábor Sudet Německem. Dolní Kounice jsou poslední česká obec v okleštěné republice. Pod zámkem se u pravlovské cesty staví celnice. 9. května 1945 Kounice jsou opět svobodné. 1. června 1998 Dolní Kounice jmenovány Parlamentem ČR opět městem.