Obec Dolní Dvořiště

Dolní Dvořiště (německy Unterhaid) je obec v jižní části okresu Český Krumlov známá především jedním z nejdůležitějších hraničních přechodů mezi ČR a Rakouskem.

Kraj:Jihočeský
Okres:Okres Český Krumlov

Obecní úřad

IČ: 00245844
DIČ: CZ00245844

Adresa:

Dolní Dvořiště č.p. 62
38272 Dolní Dvořiště

Kontakty

E-mail:

obecdoldvor[zavináč]iol.cz

Telefon:

380 324 208

Zeměpisná poloha: 48° 39' 34" N, 14° 27' 23" E

Historie

Původní osada, vděčící za svůj vznik obchodní stezce, směřující přes Kaplici na území dnešního Rakouska. Název Dolní Dvořiště je poprvé uváděn v listině z roku 1279, která právně potvrzuje podřízení dolnodvořišťského kostela vyšebrodskému klášteru. Později se pro Dolní Dvořiště objevila i latinská pojmenování - Merica Philipi (Filipova pastvina), Merica inferior, Merica Rinoldi, pojmenování v němčině Unterhaid či Niederhaid. Urbář rožmberského majetku z roku 1379 uvádí opět název Dolní Dvořiště, v některých písemných dokladech jsou uváděny i názvy jako Dolní Myšleny a Dolní Bor. Do poloviny 14. století tato oblast náležela pravděpodobně k panství pořešínskému. Od konce 60. let 14. století bylo Dolní Dvořiště a jeho okolí již součástí rožmberského panství. Podle rožmberského urbáře z roku 1379 mělo Dolní Dvořiště vyměřeno 15,5 lánu, obec měla 21 větších a 6 menších městišť, tj. pozemků vhodných jako staveniště. Dávky po 18 groších platilo 28 hospodářů. Městečko mělo svoji rychtu včele s rychtářem a vybíralo clo a mýto. V době husitské se údajně k husitským houfům, které se připravovaly zaútočit na vyšebrodský klášter, připojil i dolnodvořišťský rychtář. V polovině 15. století byl z podnětu Petra z Rožmberka postaven v Dolním Dvořišti nový kostel, zasvěcený Sv. Jiljí. Kostel, dokončený v roce 1488, je svým prostorovým řešením a hodnotnou kamenickou vnitřní i venkovní výzdobou vzácným dokladem vrcholného jihočeského pozdně gotického stavitelství. V roce 1498 Petr z Rožmberka zbavil část měšťanů v Dolním Dvořišti značného břemene tzv. od úmrti (vázané nakládání s majetkem v případě smrti hospodáře). Ostatním dolnodvořišťským měšťanům tuto volnou dispozici s nemovitým majetkem umožnil až Vilém z Rožmberka v roce 1569. V roce 1573 této povinnosti zbavil i poddané dolnodvořišťského rychtátřství, k němuž patřily i vesnice Pšenice, Budákov, Mladoňov a Mikoly. V roce 1500 Petr z Rožmberka udělil městečku Dolní Dvořiště právo užívat pečeť - ve znaku byla na modrém štítě stříbrná palisáda z pěti kůlů, propletených vodorovnými pruty. Za palisádou dvě okrouhlé dvoupatrové věže s římsou mezi oběma patry. Vrcholem věží je cimbuří o pěti snítkách a špičatá červená střecha se zlatou makovicí. Mezi věžemi je červená rožmberská růže se zlatým středem a zelenými lístky kališními. V roce 1555 vrátil Vilém z Rožmberka Dolnímu Dvořišti várečné právo. Ustanovuje, aby z dolnodvořišťského pivovaru (dnes budova obecního úřadu) odebíraly pivo vsi Mikoly, Suchdol, Pšenice, Budákov, Zdíky, Lipoltov, Sosnice, Přibyslavov, Nažidla, Bujanov a Tichá. V roce 1596 Petr Vok z Rožmberka projevil svoji přízeň městečku Dolní Dvořiště potvrzením dosavadních práv - svobodného odkazu majetku, práva várečného za poplatek 6 grošů míšenských z jednoho věrtele piva, práva konat týdenní a výroční trhy. Podle urbáře z roku 1598 odváděli dolnodvořišťští měšťané vrchnosti 4010 kop grošů a poddaní robotovali potahy 22 dní v roce a 66 dní osobně. V roce 1564 obdržel cechovní řád v Dolním Dvořišti cech kovářský a bednářský, v roce 1597 cech řeznický. Smrtí Petra Voka z Rožmberka přechází Dolní Dvořiště do držení Jana Jiřího ze Švamberka, dědice rožmberského panství. Ten měl městečko v držení do nešťastné bitvy na Bílé Hoře a následných konfiskací. V roce 1612 potvrdil Dolnímu Dvořišti všechny výsady v rozsahu, v jakém je ve svém privilegiu z roku 1596 uvedl a potvrdil jeho předchůdce Petr Vok z Rožmberka. Archivy připomínají, že kolem roku 1614 byl vystavěn v Dolním Dvořišti panský dvůr, uváděný ještě v 50. letech 18. století v tereziánském katastru. Po bitvě na Bílé Hoře získal rožmberské panství jako konfiskaci generál vítězných císařských vojsk hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Rod Buquoyů byl městečku Dolní Dvořiště vrchností až do roku 1848, kdy zaniklo feudální zřízení. Buquoyové potvrdili v roce 1623 a následně 1674 a 1681 dolnodvořišťským měšťanům privilegia, kterých dosud užívali, případně některá pouze upravili dle svých potřeb. Podle údajů tereziánského katastru žilo v 2. polovině 18. století v Dolním Dvořišti, které mělo v té době 66 domů celkem 67 hospodářů. Obec přiznávala celkový výnos 1357 zlatých. Podobně jako jiní poddaní rožumberského panství neměli povinnost roboty ani dolnodvořišťští obyvatelé, museli však odvádět peněžní dávku. Dle archivních záznamů byla údajně celková situace obyvatelstva na panství v té době velmi neutěšená. K oživení hospodářské činnosti v tomto kraji došlo až v první polovině 19. století, a to v souvislosti s výstavbou železniční trati, spojující České Budějovice s Lincem. Trať koněspřežní železnice, navržená Františkem Josefem Gerstnerem a realizovaná jeho synem Františkem Antonínem Gerstnerem procházela i katastrem Dolního Dvořiště, Trojan a Certlova. Privilegium ke stavbě trati bylo uděleno v září 1824 a již v roce 1826 pracovalo na trati České Budějovice - Leopodschlag více než 4000 dělníků a to především obyvatel kraje, kudy trať procházela. V září 1827 se uskutečnila první zkušební jízda po železnici z Rybníka (Certlova) do Holkova. Pravidelná doprava z Českých Budějovic do Lince byla zahájena 1. 8. 1832. V polovině 19. století mělo Dolní Dvořiště 104 domy a 630 obyvatel. Do konce 19. století se zvýšil počet obyvatel na 700, z toho 12 české národnosti Po revolučním roce 1848 připadlo městečko Dolní Dvořiště pod politickou správu okresního hejtmanství v Kaplici. V obci byla čtyřtřídní škola (nynější budova mateřské školy), sídlila zde četnická stanice a pošta. K obci patřil pivovar a mlýn. V roce 1850 byla přestavěna radnice. V 1. světové válce padlo na bojištích 27 dolnodvořišťských občanů. V roce 1918 po vzniku československého státu se obyvatelé v Dolním Dvořišti postavili důrazně za odtržení pohraničního území a za jeho připojení k Rakousku. Městská rada dne 4. 11. 1918 zaslala toto své rozhodnutí provinční vládě v Liberci. V obci se vytvořila domobrana, vyzbrojovaná z rakouského území. Uklidnit "horké hlavy" pomohlo až české vojsko, které dorazilo do Dolního Dvořiště 3. prosince 1918, aby garantovalo územní celistvost historických zemí koruny české a československého státu. Po krátké přestřelce ustoupili příslušníci domobrany (volkswehru) před vojenskou přesilou k Rychnovu nad Malší a odtud uprchli přes Tichou do Rakouska. Obyvatelé Dolního Dvořiště museli odevzdat zbraně a v obci zůstala vojenská posádka o síle 60 mužů. V lednu 1919 bylo zřízeno v Dolním Dvořišti oddělení finanční stráže, v listopadu se zde ustavil místní odbor Národní jednoty pošumavské, který intenzivně podporoval život české menšiny v Dolním Dvořišti. Na konci roku 1919 byla vybudována v dolnodvořišťském mlýně malá elektrárna, která dodávala proud do některých významnějších budov v obci. V říjnu 1920 byla otevřena pro 16 českých dětí jednotřídní škola v čp. 62. V roce 1921 bylo již zapsáno 24 dětí a proto byla v srpnu 1924 zahájena výstavba nové české školy. Slavnostní otevření školy v Dolním Dvořišti se konalo již 13. 9. 1925. V roce 1928 povolilo ministerstvo školství a národní osvěty otevření i mateřské školky v Dolním Dvořišti. Školka byla umístěna v čp. 40 a již v prvním roce ji navštěvovalo 24 děti. Ze začátku docházely do této školky i děti německé národnosti, ale od roku 1930 byl pro ně zřízen samostatný útulek s péčí německého spolku Deutche Kulturverband. V roce 1920 mělo městečko Dolní Dvořiště 760 obyvatel, z toho bylo 709 Němců, 43 Čechů a 8 Židů. V obci bylo 134 domů. V roce 1931 bylo rozeno pravidelné autobusové spojení mezi Rybníkem, Dolním Dvořištěm, Rychnovem nad Malší a Cetvinami. Hospodářská krize 30. let dolehla i do této zemědělské oblasti. V roce 1934 bylo zaznamenáno v Dolním Dvořišti v průměru 20-30 nezaměstnaných osob měsíčně. Tato neutěšená situace měla rovněž částečný vliv na vzrůst německého nacionalismu v následujících letech, kdy v roce 1935 s velkou převahou zvítězila sudetoněmecká strana nad tradičními stranami křesťansko-sociální a sociálně demokratickou, která měla převahu v politickém životě obce do poloviny 30. let V roce 1938 bylo v Dolním Dvořišti celkem 28 živnosti a to 2 řezníci, 5 smíšených obchodů, 2 pekaři, 1 textilní obchod, 5 hostinců a 13 ostatních živnosti. V téže době byly v Rybníku 3 živnosti - 2 hostince a 1 koloniál (obchod se smíšeným zbožím). V Jeníně byli 2 kováři, 1 smíšený obchod, 5 hostinců a 1 obuvnictví. Rok 1938 byl po podepsání tzv. Mnichovské dohody v září t.r. rokem hanby a ponížení - naše republika musela na nátlak tehdejších mocnosti odstoupit svá historická pohraniční území Velkoněmecké tiši. Největší podíl na protičeské kampani a na odtržení pohraničních území měla právě sudetoněmecká strana, která o připojení území a "návratu" do tzv. říše dokázala přesvědčit většinu německy mluvícího obyvatelstva pohraničí. Již 8. října 1938 vstoupilo do Dolního Dvořiště německé vojsko v počtu 850 mužů a 16 důstojníků. Zpět do Lince se tato jednotka stáhla 26. 10. 1938. Obec připadla pod správu landrátu v Kaplici a celé zabrané území bývalého okresu Kaplice a Český Krumlov se stalo součástí hornorakouské župy s hlavním střediskem v Linci. Obec opouštějí Češi - především státní zaměstnanci a Židé. V roce 1939 se ze zbytku republiky stává protektorát Čechy a Morava, začíná II. světová válka. Dne 7. května 1945 přichází do Dolního Dvořiště jednotky americké armády a 9. 5. 1945 jednotky armády sovětské a odzbrojují ustupující německé a maďarské vojenské kolony. Linie styku obou vítězných armád je stanovena podél silnice Dolní Dvořiště - Rybník. Do Dolního Dvořiště se vracejí zpět čeští obyvatelé. V roce 1946-1947 byl proveden odsun obyvatel německé národnosti - v 7 etapách celkem 173 osob. Již předtím část obyvatel, hlásících se k německé národnosti, uprchla za hranice před postupujícími armádami. Dolní Dvořiště prošlo od roku 1945 postupnou vlnou dosídlení a přerozdělování zemědělských usedlostí, polností a lesů. Soukromé hospodaření bylo následně od r. 1949 do r. 1951 převáděno při tzv. kolektivizaci zemědělství do jednotných zemědělských družstev - Trojany, Kaliště, Dolní Dvořiště. Družstva jako ztrátová postupně zanikla a od roku 1964 hospodařil v Dolním Dvořišti státní statek až do roku 1994. Na počátku 50. let na základě zákona o státní hranici byla zřízena pohraniční stráž, vybudovány ženijní zátarasy na státní hranici - nejprve byly drátěné zátarasy napájeny elektrickým proudem o vysokém napětí, později bylo toto zařízení zlikvidováno a nahrazeno oplocením se signalizací a hraničním pásmem. Ženijní zátarasy byly odstraněny až začátkem r. 1990. V obci byly v 60. letech armádou likvidovány neobydlené a chátrající domy a zemědělské objekty, v roce 1970-1972 byla vybudována obecní kanalizace a vodovod. Souběžně byla provedena výstavba vícepodlažních bytových jednotek a začala se rozvíjet výstavba rodinných domků. Státní statek staví správní budovu a zemědělské výrobní objekty. Od roku 1989 je prováděna soustředěná výstavba rodinných domků v lokalitě "na Husu". V roce 1990-1993 se staví přeložka mezinárodní silnice E 55, která vedla původně středem obce. Začíná rozvoj soukromého podnikání. V roce 1994 končí svoji činnost státní statek, hospodaření přechází pod soukromé :firmy a soukromě hospodařící farmáře. Současné správní území OÚ Dolní Dvořiště zahrnuje: Dolní Dvořiště počet obyvatel k 31. 12. 2003: 705 Budákov 8 Jenín 19 Rybník 78 Rychnov nad Malší 266 Tichá 98 Trojany 94 Všeměřice 2 Celkem obyvatel k 31. 12. 2003: 1 270