Obec Budislav

Obec Budislav

Obec Budislav se nachází v okrese Svitavy, kraj Pardubický.

Kraj:Pardubický
Okres:Okres Svitavy

Obecní úřad

IČ: 00276511

Adresa:

Budislav č.p. 64
56965 Budislav

Kontakty

E-mail:

info[zavináč]obecbudislav.cz

Telefon:

461 638 115

Zeměpisná poloha: 49° 48' 16" N, 16° 9' 57" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Vesnice Budíslav vznikla asi ve 13. století. Již samo jméno Budislav ukazuje na velmi starý původ, ještě z doby staroslovanské. Na místě vymýceného lesa byla založena vesnice s polnostmi. Spisovatel H. Jireček odvozuje jméno vesnice od Budislava, syna Miroslava z Popova Dolu, jež byl podepsán na listině zvané "Hlava" z roku 1226. "Hlava" byl zvláštní útvar staročeského práva, náležející k "společné poruce". Roku 1313 držel vesnici Budislav Přebek z Vlkova, který ji dostal věnem a jemuž ji zpustošil Blud z Morašic, který se za to musel zodpovídat před zemským soudem. Ve 13. století byli zemané z Morašic na své tvrzi nejvýznamnějším rodem na Litomyšlsku. Koncem 14. a začátkem 15. století patřila Budislav s blízkým Jarošovem, Mladočovem a Děsnou zámožnému litomyšlskému měšťanovi Vavřinci Toulovcovi. Toulovec zemřel pravděpodobně r. 1412 a byl pohřben asi v špitálním kostele v Litomyšli, podle tradice u oltáře. Nedaleko Budislavi na jih, poblíž nynější hájovny Kozmín, kde je v dnešní době hustý les, bývala vesnička Rez, která asi v 15. století zanikla. Mlýn ve Rzi byl na nynější sedlištské půdě. Náhon k němu je dosud patrný. V místech, kde vesnička stávala, je lesní půda zbavena balvanů, což jinde v lese není patrné. Roku 1935 zde nalezli budislavští lesní dělníci pod kamenem v pálené hliněné nádobě s úzkým hrdlem 135 stříbrných grošů z doby Václava IV. Byla vyslovena domněnka, že Rez zanikla během třicetileté války. V roce 1413 se stavěla v Litomyšli radnice s věží. Kámen byl vožen z budislavského lomu. V roce 1480 patřila Budislav Čeňkovi z Barchova a Janovi, synu Jindřicha Makovského z Potštýna, od nichž je s povolením pana Jana I. Kostky z Postupic koupila osada města Litomyšle. Poté se Budislav dlouhou dobu v historii vůbec neobjevuje. Po vydání tolerančního patentu r. 1731 císařem Josefem II. dosáhli evangelíci náboženské svobody. V důsledku toho roku 1306 založili budislavští evangelíci svůj hřbitov v "Kajku", zde se podle tvaru hřbitova říká "Na klínku". Před rokem 1824 museli rodiče katolického vyznání posílat své děti do školy v Mladoňově a evangeličtí rodiče do prosečské školy. Krátce před rokem 1824 se vyskytli v Budislavi někteří muži, kteří alespoň v zimních měsících učili děti bohatších rodičů číst, počítat a do jisté míry i psát. Za vyučování se jim dostalo jen malé odměny. Těmito učiteli byli především chalupníci. Roku 1824 byla v Budislavi zásluhou rychtáře J. Holce povolena škola. Pro školu byla najata místnost v chalupě č.32 a tam se učilo 10 let. Obec platila nájem a dodávky dříví pro školu. O deset let později, v r. 1834 si obecní učitel zakoupil svůj vlastní důra a zde v malé světnici, učil. Skoro po deseti letech byla vystavěna v letech 1843 - 1844 v Budislavi působením děkana litomyšlského Františka Paula nová školní budova. V r. 1878 se v Budislavi začalo vyučovat ženským ručním pracím a v r. 1883 byla otevřena při zdejší škole třetí třída. 19. listopadu 1828 se začalo pracovat ve sklárně na Posekanci, která ležela nedaleko od Budislavi. Sklárnu dal vystavět majitel Novohradského panství Jan Ludvík hrabě Chamaré a nazval ji Marienwald. Huť byla na tehdejší dobu rozsáhlá kamenná budova, krytá šindelem a kouř se zde odváděl zvláštním širokým poklopem ve střeše. Nájemce sklárny byl "glázmistr", vrchnost nikdy huť ve vlastní péči neměla. V huti se dělaly vázy, lampy, džbány, sklenice, cukřenky, slánky, tehdy oblíbené košíčky a jiné věci, všechno v nejrozmanitějších barvách a provedeních, obyčejné i broušené. Také se zde lilo tabulové sklo, ale menší hodnoty, jelikož mu místní písek dodával nazelenalé barvy. Vyrábělo se zde i vzácné rubínové sklo, které obsahovalo roztavené dukátové zlato, Vyráběly se z něj nejkrásnější vázy, sklenice a jiné předměty, které přinášely sklárně velký zisk. Hotové věci rozváželi do světa formané na velkých, někdy až šestispřežných vozech. Toto zboží vozili především do Liberce, České Lípy, a dokonce i do Saska. V pozdější době, když už u nás byla postavena železnice, formani dováželi zboží jen na nádražní sítnice do České Třebové, Chocně, Zámrsku a Skutče. Po roce 1872 došlo ke sporu hraběte Chamaré s glázmistrern a když odpadl odbyt skla do Severních Cech, dostává se sklárna do existenčních potíží. Roku 1833 se zde přestává pracovat úplné. V r. 1839 byle pro Budislav pořízena katastrální mapa a v r. 1851 proběhlo nové přečíslování domů. V roce 1866 začala válka s Prusy. V červnu 1866 vtrhlo pruské vojsko do cech. Dne 3. června byla svedena rozhodná bitva u Hradce Králové, v níž "Prajzi" zvítězili nad vojskem rakouským, které se dalo na ústup. Pruské vojsko postupovalo do nitra české země a na Moravu. Dunění děl bylo slyšet i v Budislavi. V tuto dobu se obyvatelé Litomyšle stěhovali do Budislavi. Páni Z Litomyšle se ukrývali v lese "U studené vody". Též obyvatelé z Budislavi se uchýlili do lesů. Ukrývali se především mladí muži, aby je nevzali Prušáci na vojnu. Když Prajzi přitáhli až do Budislavi, nechovali se zákeřně. Proto lidé vycházeli z lesů a dávali Prajzům jídlo, dokonce je někde i ubytovali a byli rádi, že se s nimi domluvili v dobrém. Následkem války bylo také vypuknutí cholery, která byla na litomyšlsko zanesena pruským vojskem. Je zajímavé, že ve vesnicích výše položených byla cholera velmi slabá, někde dokonce žádná. Budislav byla jednou z vesnic, kde se cholera nevyskytovala vůbec. V létech kolem roku 1862 se vozil z budislavských pískovcových lomů kámen na stavbu děkanského chrámu sv. Jakuba v Poličce. Na základě častých požárů, které se v Budislavi vyskytovaly, v r. 1890 vyzvalo c.k. okresní hejtmanství obec, aby se postarala o to, co nejdříve zřídit hasičský sbor. 15. února 1891 byl na ustavující schůzi jednomyslně schválen návrh, aby byl v obci Budislav utvořen sbor dobrovolných hasičů. K novému spolku se hned přihlásilo 50 členů. První hasičská zbrojnice byla postavena v r. 1892 a odevzdána ke svému účelu 1. července t.r.. Náklad na stavbu nesla obec Budislav. V roce 1392 byl v Budislavi založen spolek divadelních ochotníků, který byl zatím bez stanov. Poprvé se hrálo divadlo u Kulhavých v č. 37. Potom se hrálo dvakrát v Krčme, pak opět nahoře u Kulhavých, ale poté už vždy jenom v Krčme. Dne 13. března 1898 se v Budislavi jako svépomocný spolek, založilo "Družstvo pro pojišťování hovězího dobytka". Prvním předsedou byl Josef Moravec Č. 22. 2. září 1906 pořádal sbor dobrovolných hasičů v Budislavi slavnost ku příležitosti 15 roků trvání, při které byl posvěcen spolkový prapor. Prapor má na jedné straně hasičský znak a na druhé obraz patrona České země , svatého Václava. V roce 1912 vznikla myšlenka, založit tělocvičnou jednotu "Orel" v Mladočovské farnosti. Proto 19. ledna 1913 byla svolána v blízkém Poříčí schůze, kde byla jednota založena a přistoupilo k ní 31 členů. Po této schůzi bylo posláno oznámení c.k. okresnímu hejtmanství v Litomyšli o oznámen orelskému ústředí vstup do Svazu jednoty v Hradci Králové, odkud byly stanovy zaslány na c.k. místodržitelství v Praze, kde byly schváleny. V dubnu 1913 tedy začala právoplatně existovat tato jednota pod názvem "Tělocvičná jednota Orel pro Buaislav a okolí" .

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz