Městys Brankovice

Městys Brankovice

Městys Brankovice se nachází v okrese Vyškov, Jihomoravský kraj.

Kraj:Jihomoravský
Okres:Okres Vyškov

Obecní úřad

IČ: 00291668
DIČ: CZ00291668

Adresa:

Brankovice č.p. 101
68333 Brankovice

Kontakty

E-mail:

oubrankovice[zavináč]seznam.cz

Telefon:

517 369 713

Fax:

517 369 624

Zeměpisná poloha: 49° 9' 11" N, 17° 8' 12" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

(1936) 29. dubna při kopání základů pro kůlnu na dvoře p. starosty Ant. Navrátila byla nalezena kostra skrčence z mladší doby kamené (t.j. 2000 let před Kr.). Při kostře byla zvonovitá hliněná nádobka a kamenné kladivo. Kostra byla za přítomnosti archeologa ředitele Al. Procházky ze Slavkova pečlivě vyhrabána a odvezena do Muzea v Brně. Tento nález nebyl jediný na území obce. Dodnes jsou patrné pozůstatky valů, které dokumentují existenci slovanského hradiště na svahu kopce pod nádražím. To dokládá, že nynější obec leží v lokalitě, kde v minulosti procházela významná cesta, kterou stálo za to chránit opevněným sídlištěm. Zajímavým důkazem dřivějšího významu prostoru je archeologický nález z roku 2004 (blíže v článku Archeologický výzkum 2004). Místní pojmenování z osobních jmen a končící na -ice se v našem regionu vyskytují velmi často. Název Brankovice vznikl z osobního jména Branek. Z majittelů obce zasluhují pozornost následující: Anka, Vilém a Bohuněk z Brankovic jsou v roce 1348 zaznamenáni v zemských deskách v souvislosti se změnami šlechtického pozemkového vlastnictví v Brankovicích - jedná se o první písemnou zmínku o vsi. Půta z Lichtenburka prodal v roce 1481 střílecké panství, k němuž patřily i Brankovice. Janovi staršímu, Jiřímu, Alšovi a Tasovi z Ojnic. Tas z Ojnic daroval Brankovicím lesy Chroustová a Vysoká (zda se tak stalo roku 1512, jak je uvedeno v opise darovací listiny z roku 1778, nelze bezpečně prokázat) a spojil Brankovice s panstvím bučovickým; přibližně v této době vznikla nová část obce Tasov nazvaná podle svého šlechtického zakladatele. Tasova dcera Anna, provdaná za Václava z Boskovic, se stala paní bučovického panství v roce 1533. Jan Šembera černohorský z Boskovic, mimo jiné zakladatel bučovického zámku, se stal majitelem panství roku 1560. Šemberovy dcery Anna a kateřina, provdané za bratry Karla a Maxmiliána z Lichtenštejnů, zdědily panství po Šemberově smrti v roce 1597, od tohoto roku Lichtenštejnové byli pány Bučovic, a tedy i Brankovic. Velké společenské změny nastaly po roce 1848. Byla zrušena robota a vrchnostenská správa šlechty na jejích panstvích. Rychtáře nahradil starosta. Rovněž Lichtenštejnům na bučovickém panství zůstalo jen pozemkové vlastnictví Od roku 1869 byl dvůr v Nových zámcích, kam patřily i Brankovice, pronajímán různým nájemcům, naposledy Redlichovu cukrovaru ve Slavkově u Brna v letech 1912-24. Poté během pozemkové reformy po první světové válce byly pozemky lichtenštejnského velkostatku (61 hektarů orné půdy) rozparcelovány mezi zájemce, kteří je vlastnili až do kolektivizace. Pokud jde o státní správu, Brankovice spadaly pod okresní hejtmanství ve Vyškově a pod soudní okres Bučovice a tento stav trval až do vzniku krajů v roce 1949. V letech 1949-59 byly Brankovice součástí bučovického okresu, který byl v roce 1960 připojen k vyškovskému.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz