Obec Božičany

Obec Božičany se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský, zhruba 2,5 km severovýchodně od Chodova a 8 km severozápadně od Karlových Varů.

Kraj:Karlovarský
Okres:Okres Karlovy Vary

Obecní úřad

IČ: 00573183
DIČ: CZ00573183

Adresa:

Božičany č.p. 96
36225 Božičany

Kontakty

E-mail:

info[zavináč]bozicany.cz

Telefon:

353 851 053

Zeměpisná poloha: 50° 15' 27" N, 12° 45' 47" E

Další informace

Oficiální webové stránky

Informace na wikipedii

Historie

Snad každého někdy napadne hledat odpověď na otázku, od kdy v místě jeho bydliště lidé žijí a jaký byl vývoj tohoto sídla. V této chvíli nezbývá než hledat v písemných dokladech, knihách, v odborné a naučné literatuře, archivech, ve vlastivědných pramenech - kronikách. Ne každý má ale čas a trpělivost ke studiu. Ono samo hledání odpovědi na otázky kdy byla obec založena, kým, jak, jak lidé žili, jakou prací se živili, co jim prospívalo, co škodilo, které období bylo nejtěžší atd. není snadné a nikdy nemůže být zcela vyčerpávající. Je ověřeno, že první písemná zmínka o místě s dnešním názvem Božičany je z doby před 640 lety (r. 1359). Za toto dlouhé období existence obce zde prožili svůj život stovky obyvatel. Ti všichni museli o udržení a pokračování života ve všech dobách společenského uspořádání tvrdě usilovat. Hodně z nich podlehlo epidemiím, nemocem, dřině, sociálním a hospodářským otřesům, důsledkům vyvolaným nacionalistickou nenávistí. Pojďme však k odpovědím na otázku, jak probíhalo osídlení obce, pěkně popořádku alespoň ve zkratce. Oblast Krušných hor a Podkrušnohoří byla člověkem osídlena mnohem později než vnitrozemí a ostatní území Čech. Oblast podkrušnohorských pánví byla až do doby historické pokryta z velké části bažinami - zbytky bezodtokových jezer. Slovanské osídlení kraje probíhalo velice pozvolna až od 7. stolení směrem ze středních Čech a částečně možná též ze západu, z oblasti řeky Náby osídlené tehdy také Slovany. Do doby vzniku a upevnění českého státu v 10.-11. století byly zabydleny jen Plzeňská kotlina a částečně říční údolí Berounky, Otavy a Ohře. Hornatější a podhorské oblasti zůstaly zatím neosídleny. K vytvářejícímu se přemyslovskému knížectví však nebylo připojeno tehdy ještě slovanské Chebsko, které bylo v 11. století ovládnuto bavorským rodem Vohburků, což znamenalo i počátek jeho germanizace. V raném feudalismu (10. - pol. 13. stol.), kdy vznikla struktura českého státu, se na území západních Čech kromě Chebska (patřícího k Čechám trvale až od r. 1322) vytvořily tři historické kraje, které existovaly až do poloviny 19. století. Jde o Plzeňsko, Sedlecko (později Loketsko) a Prácheňsko. V loketském kraji (dnešní Karlovarsko, Loketsko a Kraslicko) žili okolo r. 1156 lidé jen v jeho nižších polohách v celkovém počtu asi 3000 obyvatel. V prvních stoletích existence českého státu bylo slovanské osídlení kraje řídké. Soustřeďovalo se okolo řek, klášterů, šlechtických tvrzí, strážních hradů, obchodních cest, panovnických sídel. V německých oblastech (Bavory, Porýní, Sasko) přilehlých k české zemi byla v podmínkách stoupající zbožní a zemědělské výroby výrazně vyšší lidnatost. Tato skutečnost, spolu se snahou po rozšíření poplatné půdy, vedla panovníka krále Václava I., šlechtu i církevní instituce k vyhlášení různých úlev přiznaných všech dosídlencům do doposud pustých oblastí v Čechách. Český král, šlechta i kláštery měli pochopitelně zájem na větším počtu poddaných a tak umožnili osidlování podhorských i horských zalesněných oblastí zakládáním osad a vsí. Na této kolonizaci venkova se s příchozím obyvatelstvem z německých oblastí podílelo i české etniku. Rozvoj stávajících a zakládání nových měst, zvláště v horských oblastech, pak souvisel s aktivitou německého živlu. Příliv kolonistů spolu s germanizací Chebska tak umožnily vytvoření silné německé národnostní menšiny. Součástí kolonizace bylo vedle zakládání osad a měst také rozvíjení řemesel, obchodu, stavitelství a kultury. Spolu s ní vstoupilo do českých zemí i gotické umění. První písemná zmínka o naší obci je v loketském Urbáři z r. 1359. Urbář byl založen vrchností, sloužil k evidenci příjmů od poddaných a zahrnoval starobylé místní názvy, jména majitelů pozemků, jejich pozemkovou držbu a rozsah feudálních povinností poddaných. Z toho tedy vyplývá, že vlastní osídlení obce bylo již dříve. O tom jak to probíhalo vypráví kronikář Sokolova Vladimír Prokop: "Zakládání nových osad - kolonizace - se dělo podle přesných pravidel. Vlastník půdy většinou sám zakládání neprováděl, ale tento úkol svěřoval lokátoru. Po sepsání určité smlouvy převzal lokátor od pána půdu a do určité doby ji musel obsadit. Jednotkou míry byl lán, který ale nebyl všude stejný. Rozměřenou půdu dostávali za malý poplatek všichni přistěhovalci, osvobozeni na určitou dobu od všech dávek. V prvních desetiletích 13. století do znamenalo někdy i 18 let. Lokátor, pokud se mu podnik vydařil, dostal největší statek ve vsi spojený s rychtou. Měl i nižší pravomoci soudní, policejní a trestní. Patřila mu obyčejně jedna třetina pokut, míval krčmu, mlýn apod." Naše obec byla založena jako lesní lánová obec podél potoka před rokem 1359. v Urbáři je uveden název Poschytzaw. Ten zřejmě pochází z německého nářečí. Nebo je odvozen z českého názvu? V knize Antonína Profouse "Místní jména v Čechách, jejich vznik, původ, změny a význam (vydala ČAVU 1947-1954) je ve III. díle na str. 439 odkaz na profesora Šimáka, který se domnívá, že původní název obce byl Božičany - ves lidí Božikových, nebo Pořičany - ves lidí žijících v poříčí. V dobách přistěhovaletství z německých krajů došlo zřejmě k uvedené přeměně. Od poprvé uvedeného zápisu s názvem Poschytzaw jsou v dalších stoletích vykazovány ve jméně obce různé menší odchylky. Způsobila je nepozornost starých písařů. Svědomitější byli v zapisování robotních povinností lidu. V období feudalismu, který trval přibližně do 18. století, byl život chudého venkovského lidu velmi prostý. Nejhorších obdobím byla léta po třicetileté válce. Šlechta se snažila všemi prostředky nahradit úbytek pracovních sil zvyšováním robotních povinností a omezováním beztak nepatrných práv poddaných. Ve srovnání s předbělohorskou dobou vzrostly roboty asi 30 - 40x a dosahovaly 100 - 150 dnů v roce na jednu usedlost. Rolník si musel brát na robotu své jídlo i potravu pro koně. Nárok neměl na nic. Tíživá situace byla zhoršena r. 1679, když se rozšířil mor. V důsledku těžkých sociálních a hospodářských podmínek vypuklo v českých zemích velké selské povstání. Na řadě panství mělo ostrý průběh, po jehož vojenském potlačení bylo mnoho nevolníků a vůdců tvrdě potrestáno. Povstání prošlo také naším krajem. Po jeho potlačení byli např. v Nejdku vyhlášeny 4 rozsudky smrti oběšením. Dva z nich byly vykonány již 26. 6. 1680. V literatuře se uvádí, že bylo čtvrceno, sťato, lámáno kolem nebo oběšeno 55 vzbouřenců. Poněkud více zpráv o obci přichází z období panování Marie Terezie, která v české zemi zavedla četné správní, hospodářské a sociální reformy směřující k upevnění centralizované absolutistické monarchie, k rozvoji průmyslu i obchodu. Mezi reformami jde např. o tzv. Tereziánský katastr. Je to v podstatě soupis poddaných, jejich domovů, poddanské půdy a lesů pořizovaný pro daňové účely i přehled robotních povinností, zdrojů obživy atd., které v takové úplnosti nikdy předtím nebyly zajišťovány. Tereziánský katastr byl jako výsledek rozsáhlého šetření sumarizován k r. 1757. Tím nahradil berní rulu a lánové rejstříky. Podle tohoto pramene mělo být v naší obci v té době 23 usedlostí. K roku 1770 již 34 a v roce 1805 44 usedlostí. Aškoliv první tereziánský soupis obyvatel z ro. 1754 uvádí celkový počet obyvatel v Čechách 1 970 000, kolik lidí tehdy žilo v naší obci nevíme.

Nezávislý publicistický portál SNázorem.cz